Dnešní muži na rozcestí

Politika rovnoprávnosti vyzdvihuje práva a silné stránky žen. Přijímají se opatření, která mají ženám zajistit lepší podmínky a zdůraznit jejich kvality. Jak je to ale s muži? K čemu je v dnešní rodině muž, když se žena zvládne postarat o domácnost, dítě i vydělat peníze? …

Jednadvacetileté století bývá mnohými prognostiky nazýváno stoletím žen nebo také stoletím ženského myšlení. Slýcháme, že typicky mužské vlastnosti jako síla, rychlost v řešení problémů či orientace na fakta se ve společnosti již neukazují tolik užitečné a naopak se ve firmách, obchodě i politice volá po empatii, komunikačních dovednostech a dalších doménách žen. Vychvalování ženského pohledu na svět se stalo bonmotem, módou. Francouzská socioložka Elisabeth Badinterová píše: „Od chvíle, kdy vyplynuly na povrch obtíže mužské identity, už nikdo netvrdí, že je mužské pohlaví to silnější. Naopak. Je definováno jako slabé, labilní fyzicky i psychicky.“ V novodobém bestselleru Louann Brizenden Ženský mozek se dokonce dočteme, že muži musí nutně závidět ženám jejich mozek a jeho kvality pro muže nedosažitelné. Ale je to skutečně tak? Je mužské myšlení v ohrožení? V soudobém světě příliš hmatatelných důkazů pro vyklízení mužských pozic nenajdeme. Vzestup ženského myšlení nepotvrzuje neměnná, feministkami zatracovaná realita, ve které muži stále obsazují většinu manažerských pozic, dostávají se do nejvyšších politických funkcí a jsou v průměru mnohem lépe placeni.

Příroda si s muži hraje

Muži ovšem nedominují jen na špičkách společnosti, ale i na jejím konci. Kdo v naprosté převaze obývá věznice? Kdo žebrá nebo je bezdomovcem? Feministkami prosazovaný leitmotiv, že muži mají život a kariéru celkově mnohem jednodušší, se ve světle čísel o spodině společnosti ukazuje jako poloslepý. A navíc, kdo je vysílán do krizových oblastí za války? Koho společnost nominuje do nebezpečných a nepříjemných situací? 93 % smrtelných pracovních úrazů se stává právě mužům. V Titaniku měli nejbohatší muži nižší procento přežití (34 %) než nejchudší ženy (46 %). Hodnota mužského života je vnímána jinak než hodnota života žen a dětí. Ve zprávách jsou úmrtí těchto dvou skupin zmiňována jako extrémní oběti. Díky zvyku to již nepovažujeme za zvláštní. Proč je ale úmrtí ženy větší neštěstí než úmrtí muže? Pokud tedy máme odpovědět na otázku, čím jsou muži pro lidstvo nepostradatelní, paradoxně jedna z odpovědí může znít: svou postradatelností. V každé kultuře se muži rekrutují do vysoce rizikových úkolů, náročných podniků, v lepším případě při nich zabíjí čas, v horších sami sebe. K nim v dnešní době patří také oběti nemocí způsobených stresem, mezi nimiž se daleko častěji nacházejí právě příslušníci mužského pohlaví. Zajímavostí je, že příroda si s muži hraje více než se ženami – poskytuje větší odchylky a extrémy. Například je podstatně více mužů s velmi nízkým inteligenčním kvocientem. Mezi muži jsou daleko větší rozdíly v inteligenci i v tělesných proporcích: je velké množství opravdu vysokých mužů a opravdu malých.

V čem se skutečně odlišujeme

V pátrání po kořenech mužství a mužské identity je dobré začít exkurzem do odlišností mezi oběma pohlavími. Chlapci a muži mají sklon posuzovat zralost podle schopnosti úspěšně se oddělit od druhých. Hledání samostatnosti začíná, když batole odbíhá od matky. V dospívání chlapci znovu hledají nezávislost na rodině a institucích, které se o ně starají. Dokonce i v manželství, pokud je muž příliš závislý na své ženě, může být označován za bábovku či slabocha. Po celý život je mužská identita svázána se schopností oddělit se, stát se samostatným či nezávislým na intimních vztazích, které by mohly narušovat profesní úspěch.

Napsal/a: Barbara Čechová