Seriály Zdivočelá země, Poslední sezóna nebo Rodinná pouta udělaly ze Zbyňka Frice idol televizních divaček. Jeho talent je ovšem mnohem širší – vedle herectví se věnuje také zpěvu i tanci, a protože je ve všech třech oborech excelentní, patří mezi naše nejvyhledávanější muzikálové herce. Momentálně září v Pomádě pražského Divadla Kalich.
V prvním nastudování Pomády jste před 11 lety ztvárňoval travoltovskou roli Dannyho, v Kalichu nyní hrajete rozhlasového dýdžeje Vince Fontaina. Je to pro vás příjemná změna?
Samozřejmě mě trochu mrzí, že se Pomáda nevrátila do Prahy o něco dřív. Dannyho si už holt nezahraju, s tím nic nenadělám. Bylo by směšné předstírat mezi dvacetiletými kolegy, že je mi taky dvacet. Ale Vince Fontaina si užívám a při zkoušení bylo docela zábavné pozorovat, jak se kluci, co hrají Dannyho, perou s těmi samými větami nebo scénami, se kterými jsme se před lety potýkali my s Romanem Vojtkem. Myslím, že se tu sešla silná generace mladých muzikálových herců a že Pomáda je muzikál se vším, co má profesionálně odvedený muzikál mít. Dokazuje, že už tu umíme udělat tento žánr, jak se patří.
Pomáda je tanečně velice náročné představení. Díky němu asi nemusíte myslet na mučení se ve fitness centru nebo na otravné diety.
Máte pravdu. V první Pomádě jsem jako Danny shodil během každého představení dobrá dvě kila. V roli Vince Fontaina je to velmi podobné. V Divadle Kalich hraju ještě v jednom podobně náročném představení na tanec, a to v Osmém světadílu s hity skupiny Elán. Takže hlídat si kila momentálně nijak speciálně nemusím. Sním cokoli a kdykoli, klidně i v noci. Naštěstí se to na mě nepodepisuje.
A pokud zrovna nedostáváte na jevišti takhle do těla…?
Prozradím vám svůj trik: celá léta si kupuju oblečení stejné velikosti. Vím, že mi přesně padne, takže když začnu nepatrně přibírat, hned to poznám podle toho, jak těžce mi jde najednou dopnout knoflík. (smích) To pak se sebou začnu něco dělat, protože pro větší velikost jsem si zakázal do obchodu jít. Musím ale zaklepat, že něco takového se mi už delší dobu nestalo. Není to jen kvůli zmíněným představením. S manželkou jsme si totiž nedávno pořídili domeček a na něm i na zahrádce je stále tolik práce, že nějaká kila navíc u nás momentálně nemají šanci.
Jste v kuchyni stejně kreativní jako na jevišti?
Vařím rád a s oblibou u toho zapojuju fantazii, takže asi můžu odpovědět kladně. Zprvu se nechám navést receptem a postupně přidávám na vlastní tvorbě, až dospěju k úplné improvizaci. Většinou se tak začne dít od chvíle, kdy zjistím, kolik surovin mi oproti původnímu receptu chybí. (smích)
Vraťme se na závěr ještě do divadla. Kromě muzikálů hrajete v Kalichu také v činohrách. Na jaké byste nás pozval?
Naprosto ojedinělým zážitkem pro diváky, ale také pro nás pro herce je komedie Splašené nůžky, ve které hraju s Daliborem Gondíkem, Otakarem Brouskem mladším, Ladislavem Županičem, Ivanou Jirešovou, Valérií Zawadskou a Jaroslavou Brouskovou. Splašené nůžky jsou zábavnou detektivkou, která se v určitý okamžik zastaví, a vládu nad celým příběhem i nad herci začnou mít diváci v sále. Detektivovi pomohou případ rekonstruovat a nakonec i odhlasují, kdo je vrah. Podle jejich rozhodnutí pak komedii dohrajeme. Divili byste se, jak lehce se z dospělých lidí stávají nadšené děti stržené hrou. (smích) Tato americká inscenace je dokonce zapsána v Guinessově knize rekordů jako jedno z nejdéle uváděných činoherních představení na světě. A moje druhá pozvánka se týká původní české hudební komedie Láska naruby s výbornou muzikou jazzmana Milana Svobody. V ní se můžete těšit také na Janu Paulovou, Pavla Zedníčka, Dalibora Gondíka, Boba Klepla a Radku Filáskovou nebo Alenu Bazalovou.
Kdy nejblíže můžeme vidět Zbyňka Frice v Divadle Kalich?
Osmý světadíl 24. – 27. ledna, Splašené nůžky 30. ledna, Pomáda – únorová představení, Láska naruby – 16. března
Napsal/a: Tisková zpráva
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Jéé Zbyňda 😀 ani nevím, kdy jsem si ho poprvé všimla, myslím, že už někdy před tou první Pomádou, jeho Denny byl neuvěřitelný, taktéž i v roli Vince je úžasné ho pozorovat.
Tfuj, tfuj – hodně štěstí do dalších let