Moje dcera Šárka si velmi oblíbila knížky z vydavatelství Fragment, edice Klukům vstup zakázán.
První a druhou knížku s názvem – Ségry a čáry na rodiče a Ségra, tobě přeskočilo – zhltla jedním dechem. Pak následovalo škemrání o další knihu z této edice. V knihovně neuspěla, nemají ani jednu z této edice. Ale třeba kdyby tam tak neúnavně škemrala, jako škemrá doma, objednají je.Třetí kniha s názvem – Jak vyčarovat superkluka – na dceru čekala po příchodu ze školy. Vlepila mi velkou pusu s ječením jééééé a zmizela. Na mé klasické otázky typu: „Jaký byl den? Co ve škole? Co bylo k obědu? …odpovídala ob dva pokoje pouze jednoslovně: „Dobrý.“ Vzdala jsem to. Pak už jsem slyšela jen smích (někdy i záchvaty smíchu, které tak moc nenávidí rodiče puberťáků).
Později jsem ji taktně upozornila, že její maličké štěňátko by jistě uvítalo proběhnutí na zahrádce. Než odešla, už důrazněji jsem ji upozornila, že musí psa hlídat a ne civět do knížky. Odpověděla „jasně“ a šla. Za pár minut kouknu z okna a vidím dceru, opřenou o zeď, s knížkou v ruce. Na druhé straně štěně, něco požírající. Otevřu okno a přemáhám zlost. „Šárko, kde máš Kímu?“ Na odpověď nečekám, ale než stihnu zavřít okno, slyším: „Kimino, ty prase, to byla žížala!“
Za pár minut byla moje milovaná dceruška zpět. Opět se nenápadně vytratila. Během odpoledne ji nevyrušila ani mladší sestřička, která se dožadovala zabavení, a nevzrušilo ji ani neustálé pípání telefonu s příchozí sms, na což jinak reaguje bleskově.
K večeři přišla bez knížky v ruce! I tak jsem ji důrazně řekla, že bych byla ráda, kdyby večer knížku odložila a mrkla na školu. Odpověděla mi: „ Na školu koukat nemusím, všechno umím a knížku jsem už dočetla…“
Co píše moje mamka, není až tak pravda. Já to vidím trošku jinak.
Knížky z edice Klukům vstup zakázán jsem si opravdu oblíbila. Na každý další díl se moc těším. Knihu – Jak vyčarovat superkluka – jsem opravdu přečetla za jedno odpoledne, ale stihla jsem u toho spoustu dalších věcí. Sestra mě vyrušovala neustále a dokonce jsem si s ní zahrála společenskou hru (nevím, co to bylo, ani nevím kdo vyhrál, ale hlavně že jsem hrála :-)). Nasvačit se a i odpovídat na ty smsky.
Venku jsem sice Kiminku moc nehlídala, ale jedna žížala jí přece neublíží :-).
Záchvaty smíchu uznávám. Ale nesmějte se, když čtete:
„Spadla jsi do mísy? Tak nesplachuj, ještě tě budeme potřebovat…“
Nebo:
Rozhovor sester při výpočtu domácího úkolu z matematiky:
„Mně vyšlo, že aby se nafoukl balon do velikosti fotbalového míče, musí do něj prdět dva miliony tři sta devatenáct mravenců!“ oznámila Lissi.
A ještě jeden dialog:
„Nepřeskočilo ti náhodou?“….
„Ne, proč?“….
„Máš už v drdolu zastrčenou jednu obyčejnou tužku, jednu propisovačku a jeden fix.“
„Ano?“ Tinka si opatrně osahala temeno. Poslední dobou nosila své světlé vlasy vyčesané nahoru. Prsty skutečně potvrdily, že jí Lissi nevěší žádné bulíky na nos.
„A právě jsi k nim chtěla přidat ještě kružítko,“….
Tak právě u takových pasáží pracuje moje fantazie na plné obrátky. Uznejte, ta představa, v drdolu tolik psacích pomůcek, úžasně praštěné, ne?
Všem kamarádkám, kterým jsem tuto knížku půjčila, se moc líbila. Čtou jí i notorické nečtenářky a to je už opravdu co říct!
Knížky se čtou lehce, svižně. Jsou vtipné a napsané tak, že přesně vystihují aktuální problémy a starosti dospívajících děvčat. Šárka
Co dodat? Pokud máte doma právě pubertální dceru a chcete jí udělat radost, určitě knížku kupte.
Ovšem musíte počítat s tím, že dokud nedočte, nemáte šanci vůbec na nic.