Arabský svět očima Emíre Khidayer

Rubrika: Kulturní a literární tipy

16. listopadu 2011 proběhl křest knihy Arabský svět – jiná planeta? autorky Emíre Khidayer, která se narodila slovenské matce a iráckému otci a své dětství strávila v Trnavě. Tato autorka napsala již tři díla, kniha s tímto titulem je autorčina první a teď díky Mladé frontě vyšla i v češtině.

Jaký je arabský svět doopravdy nám autorka nabízí bez kudrlinek, jelikož sama prožila mnoho let jako diplomatka v Kuvajtu, Egyptě, Iráku a dokonce byla první ženou slovenské diplomacie se specializací na oblast Blízkého východu. Nečekejte přecitlivělé pasáže, ale krásné, racionální, realistické věty arabistky, která ví, o čem mluví z praxe.

Křest se konal ve velmi příjemném duchu, kde bylo cítit i vidět multikulturní prostředí. Mnoho barev pleti, národností a neskutečná pozitivní energie spisovatelky proudila celým večerem. Elán a nadšení Emíre Khidayer nešlo nevidět a otevřenost, se kterou odpovídala na všetečné otázky lze jen závidět.

Kmotrou knížky se stala Blanka Matragi. Obě dámy měly s panem Kočím z Mladé fronty večer pevně v rukou a atmosféru vkusně doladila břišní tanečnice. Pisatelka všem knihu vstřícně podepsala a představila nám maminku, které si moc váží a ukázala tradiční arabské jídlo, na které jsme se všichni bez pardonu vrhli. Byl přítomen i velmi uznávaný arabista prof. Kropáček, jenž vyzdvihl pohled ženy na muslimský svět a odbornost se, kterou knihu autorka napsala.

Emíre Khidayer představila knihu, která na knižních pultech v České republice a na Slovensku zatím nebyla. V této zhuštěné podobě se dozvíte o arabské společnosti vše, co jako Evropan potřebujete a chcete vědět. Stále se totiž ptáme na otázky: jak to mají s tou obřízkou? Jak se mezi sebou chovají? Pijí alkohol? Mají muži fakt 4 ženy? Co Araba urazí? atd. Hledala jsem nějakou předpojatost, ale nenašla jsem ji a kniha má dokonce své pokračování pod názvem Život po arabsku.  Dílo dolaďují dobře vybrané fotografie, zajímavé obrázky a pojmový slovníček, ze kterého pochopíte vám neznámé arabské výrazy. Grafické provedení nijak nenarušuje obsah díla, jenž je stěžejní.

Kniha začíná geografií, vytyčením arabského světa. Dále se ve druhé kapitole dočteme o historii Arabů, jejich kočovné duši, politické struktuře. Zaujala mě i kapitola s název ARAB ROVNÁ SE MUSLIM?, kde jsem pochopila, jak jsem se mýlila, když jsem se domnívala, že se tyto dva názvy rovnají. Kdepak! Arabové jsou široké etnikum jako např. Slované. Většina Arabů je sice islámského vyznání, ale křesťanství nejčastěji koexistuje s muslimy.

Dozvěděla jsem se, že péče o novorozence a dítě je v arabském světě poměrně dobrá, ale co se týká gynekologie, pak lze říci, že gynekologem může být výhradně žena a bohužel znalosti arabským gynekologů jsou hodně špatné, opírají se totiž o staleté pověry.

Co mateřská dovolená? Ta v arabských zemích trvá 3 měsíce, poté matka musí pracovat a o dítě se stará někdo z rodiny.

Autorka mi odpověděla i na otázku ohledně polygamie. Ano, v arabských státech je zákonem povolena (maximálně 4 ženy), ale jen Tunisko výslovně polygamii zakazuje. Např. v Libyi musí první manželka dát písemný souhlas se sňatkem s druhou ženou. Přečetla jsem si, že prostituce je v celém arabském světě zakázána a homosexualita pro islámské a arabské země neexistuje.

Ukázky z knihy

V arabském světě jsou staří lidé nesmírně vážení. Když vstoupí do místnosti nebo z ní odcházejí, všichni na znak úcty povstanou. Názory prarodičů a rodičů se téměř vždy bez výjimky respektují. Neodmlouvá se, tj. všude se uplatňuje princip „hodných dětí“. I v dnešní době řídí rodiče soukromý život svých dětí.

Tradice říká, že hostovi je třeba poskytnut tři dny pohoštění. Dále že pozvání na návštěvu je možné přijmout až potřetí. Také se říká o úvodní a závěrečné kávě. Závěrečná znamená, že když vám hostitel nabídne v pořadí již třetí kávu, je to signál, abyste se zvedli.

Co se nehodí, je říci ne nebo nevím.

I když v arabském světě je diskriminace žen očividná, ve vztahu k cizince nabírá pozitivní směr. V mém případě bylo jedno, jestli jsem diplomatka nebo obchodnice, vždy jsem vše poměrně lehce vyřídila.

Každá kultura má ke zvířatům specifický vztah. Nemůžeme tedy očekávat, že stejně jako my se ke zvířatům budou chovat i jiné národy a kultury. Hezkým příkladem je pes. U nás nejlepší přítel člověka, v arabských zemích a muslimských zemích nečisté zvíře. Arabové tvrdí, že sliny psa obsahuje bakterie, které jsou pro člověka nebezpečné. Pes by se z pohledu Arabů neměl chovat v domě nebo bytě, jeho místo je jenom na zahradě nebo na farmě.

Běžným násilným činem, o kterém se takřka vůbec nemluví, je znásilňování. Souvisí se sexualitou, a tak patří k tabu. Nehodí se o něm hovořit. Není vidět. K tomu se přiřadí i fyzické násilí ve formě bití. Ale i takové zprávy se občas dostanou na povrch. Striktní zákaz předmanželského styku může vést k homosexualitě, jak jsem již psala, anebo se frustrovaní muži uchylují k znásilnění. Velmi častým jevem, o kterém se zarytě mlčí, je znásilňování služek či pomocnic v domácnosti. Týká se to hlavně domácností v Emirátech, Saúdské Arábii, Kuvajtu.

Pokud půjdete kupovat dárek sobě či nějaké dámě, pak šáhněte po této knize, protože se dočtete nejen o arabském světě z ženské perspektivy, ale konečně vám někdo pravdivě odpoví na otázky, které všechny zajímají.

Zároveň nezapomeňte na kamarádku, která se chystá poznávat arabský svět, aby věděla, že ne každý tmavý krasavec ji bude milovat a nabízet lásku až za hrob.

Hodnocení: 100%

—————————————————————————————————————————-

Arabský svět – jiná planeta?

Vydalo nakladatelství Mladá fronta

Autorka: Khidayer Emíre

Počet stran:248
Vazba: Vázaná bez přebalu
Rozměry: 130 x 200
ISBN: 978-80-204-2495-2
Rok vydání: 2011

Knihu Arabský svět – jiná planeta? si můžete koupit například zde.


Divize Knihy vydavatelství Mladá fronta je v současné době nejstarším kontinuálně fungujícím vydavatelem knih v České republice. Na knižním trhu působí od roku 1945.
Věnuje se zejména překladové beletrii, která tvoří asi polovinu knižních titulů, populárně-naučné literatuře, literatuře faktu, a knihám pro děti a mládež.

Vydává však i literaturu z oblasti sci-fi a fantasy, cestopisy a historické romány nebo obrazové publikace encyklopedického charakteru. Na trh ročně uvede kolem 200 nových knih.

Napsal/a: Pavlína Ticháčková

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Anonymní

    Dobrý večer, děkuji za tuto napsanou knihu , je velmi poučná a aspoň si člověk udělá nějaký obrázek o společnosti a hlavně děkuji pisatelce z Tunisu. Děkuji, protože již se nebojím opravdu jít tam kam patřím 😀 Děkuji Vám

  • Anonymní

    Zajímavý článek,ale ne tak vše souhlasí.Též mě překvapilo to co Mirindu,mateřská tři měsíce a do práce.Dost let jsem žila v arabském státě konkrétně v Tunisku a většina žen je právě naopak doma a stará se o děti,rodinu a domácnost.A pokud některá pracuje,tak pracuje protože sama chce nebo je v rodině nedostatek peněz.Jinak je živitel rodiny muž na prvním místě.Naopak žena když tam porodí,přijde domů a celé šestinedělí ji obskakuje celá rodina a pomáhá s miminkem,maminka v podstatě kromě kojení nemusí nic.Rodina se stará i o rodičku,přinese jí jídlo pomalu až do postele.No nevím,zda tohle nějaká žena zde zažívá.Po sedmi dnech narození miminka se dělá slavnost,maminka i miminko se obleče do kroje a přichází rodina a příbuzní je navštívit.A miminku všichni dají peníze a dary.Myslím,že v čr přijde z porodnice,na vše je sama a neví,kam dřív skočit.O tradici tři dny pohoštění,to slyším prvně,poněvadž každá návštěva je vítána a každá se pohostí.Naopak vím z rodiny o tradici,vždy navař o něco více,kdyby náhodou někdo přišel.O třetí kávě,jako znamení,že je čas se zvednout,též neznám.Naopak je běžné,že návštěva přijde i o půl noci a věnujeme se ji i do rána.A já pocházím s čech a též zastávám názor,že pes patří na zahradu.I přesto si ráda knihu pořídím,možná spisovatelka Emíre má jiné zkušenosti.Každopádně já mám většinou ty dobré.Je fakt,že je to úplně rozdílná mentalita,ale ne vše je pravdou co se o nich píše zde v Evropě,většinou bohužel ve špatném.Bití žen,proboha, podívejte se k nám domů do čr,kolik žen je mužem týraných a ve většině případů,to ani ze strachu nikde neoznámí.A závěrečná věta,upozornit kamarádku na to,že ne každý tmavý krasavec ji bude milovat až za hrob.Zajímavé,poněvadž u nás je každé druhé manželství rozvedeno,tudíž naše láska je fuč dávno před hrobem a v arabských státech je rozvodovost minimální.No nevím,sama mám doma jednoho tmavého fešáka již 20let a čtyři děti a nelituji.Též se chystám napsat v životě knihu,ale asi se tolik prodávat nebude,poněvadž lidé chtějí číst,to co chtějí o této kultuře slyšet,ne však to,že tato kultura má mnoho pozitivních věcí narozdíl od nás v životě např.zmiňované stáří,tam si děti rodičů váží a ve stáří se o ně starají,tady je nejraději pošlou do domova důchodců,to je snadnější.Jejich úcta a naše se vůbec nedá rovnat.A ve školách si váží učitelů a nedovolí si děti,to co tady.V Tunisu před zahájením vyučování si stupnou děti do řady,pustí se hymna,děti jsou v tichosti a po skončení odejdou v klidu do třídy,váží si i svého státu,poněvadž jsou k tomu od malinka vedeny.Myslím si,že se máme hodně co od nich učit.A na závěr všude ve světě se najdou špatný a dobří lidé,takže pořád nechápu,proč se neustále předhazuje arabský svět.A teď se můžete do mě kdokoliv pusit:))

  • Marinada

    Děkuji za zajímavý článek, knihu si pořídím, i když odpovědi na všechny (zde uváděné) otázky znám (teoreticky i z praxe). Co stát, to jiný zvyk – to platí i v arabské kultuře – ale dost mě překvapila ta poznámka o 3měsíční mateřské…všechny arabské ženy, které znám, jsou s dětmi doma v podstatě celý život a finančně je zabezpečuje manžel (podle koránu je to jeho povinnost). Časem tuto povinnost přebírají synové.
    Pokaždé mě ale „dostane“ jejich úcta ke stáří, tady bychom se měli hodně učit. V arabské kultuře starý = moudrý. V naší kultuře starý = nepotřebný 🙁

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist