„Malý Menšík“ Michal Kocourek svým hercům rozumí

Už celou řadu let je divadelní producent a ředitel Divadla Kalich Michal Kocourek odborníky řazen mezi nejvlivnější osobnosti naší kulturní scény, nicméně většina z nás si ho pamatuje jako malého nezbedu z řady filmů či televizních inscenací.

V roce 2006 jste na filmovém festivalu ve Zlíně získal coby první bývalý dětský herec  svou hvězdu na chodníku slávy. Kdo a kdy vás vlastně k herectví přivedl?

Režisér Václav Hudeček, který měl na Vyžlovce chatu vedle té naší, v mých pěti letech. Byl jsem capart s prořízlou pusou, chodil jsem si hrát s jeho dcerou, a tak ho napadlo, že když jsem takové živé dítě, co se nedá, zkusí mě do televize. Prošel jsem kamerovými zkouškami na inscenaci Tchýně a tak to všechno začalo. Stal jsem se prvním hercem v našem rodu. Pokud je mi známo, nikdo přede mnou se herectví nevěnoval. Jen babička byla amatérskou operní pěvkyní.

Vaší asi nejznámější dětskou rolí byl „malý Menšík“ v komedii Což takhle dát si špenát. Jak si pamatujete na Vladimíra Menšíka?

Pan Menšík byl mým druhým tátou, od začátku natáčení jsme si padli do oka a on mě dokonce cizím lidem představoval jako svého syna. Zažili jsme spolu spoustu legrace, stejně jako třeba s panem Sovákem. Společně s Martinou Menšíkovou jsme pak na konci konzervatoře bohužel prošli také smutkem z odchodů našich tátů. Můj otec zemřel rok před Menšíkem, s Martinou jsme se v těch neveselých časech podporovali.

V Praze jste postupem let vybudoval několik divadelních scén, tou pro vás nejdůležitější je Divadlo Kalich. Dnes v něm hraje celá řada našich předních herců a vy jste vůči nim v jiné pozici než dříve – v ředitelské. Jaké máte se „svými“ herci vztahy?

Naštěstí nadstandardně dobré. Asi mám výhodu, že jsem sám stál na druhé straně, dokážu se do pocitů herce vžít. Každý z nich je samozřejmě jiný, každý vyžaduje jiný způsob komunikace, nicméně všechny jsme si dokázali získat tím, že jim u nás nabídneme kvalitní servis, že se nám daří vybírat chytré hry, oslovovat dobré režiséry, divadlo zaplnit a pak v neposlední řadě taky zaplatit honoráře. (smích) Atmosféra Divadla Kalich je opravdu výjimečná. A přenáší se pak z jeviště na diváky v hledišti.

Co tedy chystáte na nejbližší období?

Právě jste mě zastihli uprostřed příprav velké zářijové premiéry legendárního muzikálu Pomáda. Je to představení plné optimismu, energie, hitů, které vyloženě vybízejí k tomu, aby si člověk minimálně začal podupávat nohou. V takové atmosféře je přímo nádherné muzikál zkoušet a já věřím, že radost, ve které tu Pomáda vzniká, se přenese počínaje 6. zářím i na diváky. Hned po této události se vrhneme na další zkoušení, tentokrát nové činoherní komedie s našimi kmenovými herci Janou Paulovou a Pavlem Zedníčkem. Nechte se překvapit.