…ovšem obě tyto postavy stvořil profesor speciální pedagogiky Milan Valenta. Kteří dva kamarádi provedou děti příběhy i nástrahami světa?
Autorova specializace, absolvované školy a zaměření byli zřejmě tím hlavním tahounem mé zvědavosti otevřít knihu „Půďáci ze staré školy“, kterou vydalo nakladatelství Práh.
Byla jedna země malá,
země malá, ale hezká,
země malá, země česká,
v ní hory, lesy,
vesnice i města… a představte si, děti:
V té zemi město,
ve městě škola,
ve škole půda,
na půdě truhlice,
v truhlici kniha a v té knize…
Co je v té knize děti?
No přece tajemství!
S kým máme čest
Ale nebojte, dětská zvědavost, co je v knize za tajemství, nezůstane dlouho hladová. Jde vidět, že autor děti zná a ihned je vtáhne do půdních tajností. Půďáci jsou dvě strašidýlka bydlící – jak jinak, než na půdě staré školy. Nemají kalendář, ale dny počítají podle misek s mlékem! Jejich půvabná jména „Trámoš“ a „Světlík“ naznačují, že velká moudrost i troška rošťačiny jim nebudou cizí.
Prvňačka Johanka, těšící půďáky svým přátelstvím trošku hůře slyší, proto nosí naslouchátko a je malinko pomalejší, kvůli nemocnému srdíčku. Není tu nouze ani o zvířecí kamarády. Komu asi patří jména Medřich, Ámoska a Fuňas? Komupak nalévá pan školník Kukrle každý den misku mléka? Nebo dvě?
Dva drobečky z obsahu
Johanka zažívá dobrodružství a řeší nejeden problém, třeba s dospěláky. Tatínek chce od ní a maminky odejít, protože už maminku nemá rád, ale během školního roku si Johanka najde konečně i holčičí kamarádku Barborku.
Půďáci zasahují i v případě nezbedných školních hodin, které nejdou, jak by měly. Štíhlá ručička se posmívá té menší a silnější za to, jak vypadá a že je pomalejší. Pořádají potom po půlnoci závody. Trámoš a Světlík se vloží do situace a po vysvětlení, že všichni na světě nemohou být stejní, hodiny pochopí a opět klapou, jak mají.
Ani číhání Medřicha na Ámose nezůstane bez povšimnutí strašidýlek a pomůže jim i Fuňas.
Tak už víte, kdo je kdo? 😉
Vtisknutí podob
Povídaní o půďácích provází oblíbené ilustrace pana Ivana Mračka, který také ilustroval „ogary z Valašska“ – Krysáky. Obrázky mají svůj půvab, líbí se mi. Jsou to věrohodné obrázky- žádná růžová kočka apod., zároveň v nich vidím jakési milé uličnictví.
Chytlo mě to?
Slohové zpracování a i samotný obsah mě naprosto dostaly. Autorův záměr je zde viditelný a pochopitelný.
Osobně jsem se ještě s podobnou knihou nesetkala, a pokud bych neznala autorovu profesi, pak bych náplň knihy považovala za odvážnou. Ale jak už jsem nastínila, jde vidět, že pan Valenta vlastně nemá profesi, ale osobně v tom cítím poslání. Přijde mi účelné, či smysluplné seznámit předškolní a školní děti třeba s posměváčstvím, nebo trably v rodině touto příběhovou formou, která ač v mnohém skrytě poučuje, neztrácí svoji pohádkovost a hlavně se týká SOUČASNOSTI!
Vydalo nakladatelství Práh
Autoři: Valenta Milan – Mraček Ivan
Počet stran: 120 stran
Formát: 190×250
Vazba: vázáno
EAN 978-80-7252-346-7
Vyšlo: listopad 2011
Knihu Půďáci ze staré školy si můžete koupit například zde.
Nakladatelství Práh bylo založeno v roce 1991. Dosud vydalo více než 350 knižních titulů převážně naučné, populárně psychologické, historické a vzdělávací literatury určené dětským i dospělým čtenářům.
Součástí nakladatelského portfolia je i cizojazyčná produkce.
Napsal/a: Marie Busolíni
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Pingback: Milan VALENTA | Spisovatelé a literatura ()
Anonymní: samozřejmě každý má jiný pohled na věc. Jak jsem psala, ještě jsem se s podobnou knihou nesetkala a téma mi přijde odvážné, ovšem když vezmu v potaz to, s čím chodí moje neteř ze druhé třídy domů, pak mi nepřijde zase až tak špatné ukázat dětem to, co se děje v jejich lavicích prostřednictvím tohoto příběhu, protože řadu věcí nevidí děti jako špatnou, ale že ten, kdo se posmívá je borec a tady mi přijde, že by to mohly děti snáze vidět. Ale je to věc názoru a pohledu na věc, jsem ráda, že se ozvete i vy, kteří jste knihu přečetli a tím rozšíříte obzory ostatním ;-).Možná není špatné občas ukázat dětem i jinou stránku věci. Samozřejmě s přihlédnutím, co dítě snese ;-).
Děkuji
MarieB
Na pozadí celkem ne příliš konzistentního příběhu o roztomilých strašidýlkách se skrývá sociální horor, zahrnující šikanu, rozvrat rodiny, nebo domácí násilí. Ani konec není příliš šťastný. Naopak osudem pronásledovaná holčička kterou se nedaří rozveselit ani dvěma strašidýlkům se musí vyrovnat nejen se ztrátou kouzelných přátel, ale i s další, tentokrát téměř osudovou, domácí tragédií…
a další krásná knížka, holky kde já na ně vezmu, to teda nevím 😉