Ukázka: Mateřská, ale určitě ne dovolená

Na dnešek jsme pro vás připravili ukázku z knihy, kterou jste tu před časem mohli vyhrát – Mateřská, ale určitě ne dovolená. Pohodlně se usaďte, ale kávu si radši ke čtení nedávejte…

Stáří: 2 dny

„Jedno sto patnáct lajků. Páni, to je docela síla. Dokonce i ta holka, co byla na střední za skinheadku, ocenila, že se mi narodilo dítě.“ Nestydím se přiznat, že obsesivně kontroluju svoji facebookovou stránku a pátrám po těch malých červených bublinách zhruba každých pět minut. Možná každé tři. Tady v nemocnici běží čas odlišným tempem. Nebo jsem třeba jenom tak zblblá po třinácti hodinách nepřetržitého sledování Volání mužedivočiny, reality show o chlápkovi, který zoufale postrádá zubaře, ale vynahrazuje to svou troufalostí. Pomáhá lidem holýma rukama chytat divoká zvířata, která jim působí spoušť v domech nebo obchodech. Nikdy dřív jsem se na ten pořad nedívala, ale je takový neškodně zábavný a ten Želvák, jak mu říkají, vypadá překvapivě chytře.

„Proč si vůbec dopisuješ s bývalou skinheadkou, když jste spolu tenkrát vlastně ani pořádně nekamarádily? Já bych rozhodně nechtěl, aby ti sráči, co jsem s nima chodil na střední, kontrolovali, co dělám.“ Zach se mazlí se Samem v náručí. „Ty nebudeš nikdy vytrubovat do světa, co děláš, že ne, Samíku? Ne, ty ne,“ žvatlá na syna.

„Mně se to tak líbí. Je to, jako bychom se všichni znovu narodili v dospělé verzi nebo tak něco. Teda myslím ti, co se toho dožili. Věděl jsi, že z mojí třídy na střední už jich sedm umřelo? Některé jsem sotva znala.“

„A teď už nebudeš mít nikdy šanci prohlídnout si fotky jejich dětí nebo toho, co měli k večeři.“

„Když je řeč o jídle, zajímalo by mě, jestli Doo něco papá.“ Doogan býval svého času pěkně tlusťoučký kocour, kterému se veterinářka neustále snažila nasadit dietu, ale teď je z něj vyhublý stařeček a my ho musíme nutit, aby vůbec něco snědl.

„Tvoje máma ho včera kontrolovala a říkala, že spořádal půlku misky. Lepší než nic.“ Dooganovo stárnutí je téma, na které myslím jen s krajním odporem. Občas si uprostřed noci představím, že umřel, a nedokážu zadržet slzy. Kdybych se někdy stala herečkou, tak by mi tenhle mentální trik pomáhal rozbrečet se na povel. Ne že bych chtěla být herečkou. Tak jako tak jaktěživo nikdo neslyšel

o středoškolské učitelce angličtiny, která by v šestatřiceti udělala terno v Hollywoodu.

„Doufám, že se mu bude Sam líbit. Cítila bych se fakticky provinile, kdyby ne. Už je to sedmnáct let, co to spolu my dva táhnem.“

„A co jsem jako já, velká tlustá nula?“ zeptá se dotčeně Zach.

„Co jsi ty, pětasedmdesátiletý staříku jménem Manny? Ne, nejsi velká tlustá nula, ale Doogan pro mě vždycky představoval něco jako první dítě, a teď je z něj starší sourozenec a já přitáhnu domů nové mimino a nechci, aby ho to rozrušilo. Vzpomínáš na tu paní, co jsem s ní dřív pracovala, jak měla toho bláznivého děsně šikovného kocoura, který nějak přišel na to, jak otevřít mrazák, a sežral jí všecky nanuky?“

„Ne, ale pokračuj,“ rozesměje se Zach.

„Takže, museli se toho kocoura zbavit, když přinesli domů dítě, protože se pořád snažil skočit do kolébky a olizovat mu hlavičku.“

„Možná si myslel, že je to další nanuk. A kromě toho, my nemáme kolébku,“ upozorní mě Zach.

„Pravda. Ale Doogan je napůl siamák. Co jestli je jako ty kočky v Lady a Trampovi?“ ‚My jsme siamky, ať se vám to líbí nebo ne.‘ Co jestli se budu muset rozhodnout mezi Samem a Dooganem?“ Začíná se mě zmocňovat panika.

„Pochopitelně si vybereš Sama.“

„Proč pochopitelně? O Samovi ještě skoro nic nevím. Doogana znám už sedmnáct let a –“

„Doogan je kočka, Annie. Já ho mám taky moc rád, ale Sam je naše dítě, vzpomínáš?“ Do očí se mi nahrnou slzy a Zach se snaží hodit tam zpátečku. „Určitě všechno dopadne dobře. Doogan je úžasný, děsně milý kocour. A vsadím se, že Sam bude úžasné, děsně milé dítě.“

„Vsadíš?“ popotáhnu.

„Rozhodně.“ Zach mě políbí na temeno.

„To bych mu radila,“ pohrozím. Je to jen má představivost, nebo se z toho balíčku v Zachově náručí právě ozval maniakální smích?

Julie Halpernová