Tak na nás opět došlo. Prázdniny jsou za námi a můžeme na ně jen s úsměvem vzpomínat. I mladší syn se stal školou povinným a máme tak doma nejen čtvrťáka, ale také nadšeného prvňáčka.
Školní rok nám tak začal trochu hekticky, ale zároveň moc pěkně, slavnostně. Pro prvňáčky se totiž u nás každý rok pořádá takové malé přivítání v Kulturním domě. První školní den chodí do školy od 8 hodin jen druháčci a starší žáci. Ve škole si děti pobudou jen 40 minut, aby se také mohli jít podívat na nové prvňáčky.
Táda (náš prvňáček) se na přivítání moc těšil. V tento slavnostní den šel bez aktovky, tu si měly děti donést až druhý nebo třetí den. Samozřejmě ho na přivítání doprovodili i oba sourozenci. Do školy jej přivítala nejen jeho paní učitelka, ale také další zdejší paní učitelky včetně paní ředitelky a také děti z nejvyššího ročníku. Na přivítanou dostal kytičku a kšiltovku. Spolu s učitelským sborem a ostatními žáky si také užil slavnostní promenádu.
S aktovkou se do školy vydal druhý den. A nejen s ní. Od prarodičů dostal kornout a doprovodili jsme jej my, rodiče. První týden školy je totiž pro prvňáčky adaptační a tento den se „učili“ jen hodinu. A každý další den se výuka o hodinu prodlužovala. V pátek tedy už ve škole strávil svůj první celý den.
Přiznávám se, že jsme k tomu všemu hleděli trochu s obavami. I když už jednu zkušenost s prvňáčkem máme, přeci jen každé dítě je jiné. Ale Táda nás velmi mile překvapil. Do školy zatím chodí s velkým nadšením. No jo, je to přeci ještě prvňáček.
Ačkoli je za dětmi pouhý měsíc školy, stihly se toho naučit mnoho. Dokonce více, než tou dobou měl za sebou Tomášek, když byl v první třídě on. Ale jsem za to ráda. A ještě víc mě těší, že to zatím zvládá nad očekávání dobře. Ve školce byl občas ještě smutný, že tam musí být (nastoupil tam až jako předškolák), ale teď je mnohem víc samostatný. Je z něho prostě už velký školák.
A co se v září naučil?
Má za sebou spoustu uvolňovacích cviků, píše číslice 1,2,3 a do tří i počítají. Z písmenek umí M, A. Velký důraz se klade také na kresbu a vybarvování, které učí děti přesnosti a trpělivosti. A je to znát. Už vybarvuje lépe a opravdu je vidět, že je i víc trpělivý. Učí se také převyprávět přečtený text za pomoci obrázku, podle kterého děj má převyprávět.
Zatím se nám daří i domácí úkoly. Neprotestuje a snad se na ně i těší.
Hravou formou se také děti dozvěděly něco o historii, byl přeci svátek sv. Václava. Donesl si domů omalovánku s tímto tématem.
Měsíc září je tedy za námi a hurá do dalšího měsíce plného nových zážitků, poznatků a učení.
Máte také doma svého prvňáčka? Jak se mu ve škole líbí? Doufám, že aspoň stejně, jako tomu našemu.
Napsal/a: Kyller
