Tak a dlouho avizované 10. VD narozeniny jsou tady, sedím nad polotovarem výročního článku a nevím, co psát…
Mám pocit, že už musíte být „přenarozeninovaní“ a na další nostalgické výlevy nejspíš už ani nejste zvědaví. Přesto mi od rána naskakuje vzpomínka, jak to před těmi 10 lety na úplném začátku bylo…
No a jak to šlo dál a jak to tady vypadalo, si už můžete přečíst v sérii článků VD retro, kterou pečlivě připravuje Iveta.
Co všechno tu v rámci mého narozeninového šílenství probíhá, najdete na narozeninové stránce, takže se nebudu opakovat 😉 a radši rovnou přejdu k tomu nejdůležitějšímu:
A když píšu všem, mám na mysli opravdu všechny, ať už jste s VD z těch pro mě pořád trochu neuvěřitelných 10 let strávili jen pár dní, nebo celé roky, ať už se na chodu stránek aktivně podílíte, nebo nás chodíte „jen“ občas číst, nebo si přijdete jen zasoutěžit.
Vám všem patří dík za to, že tu s námi VD pořád ještě jsou.
Jedno velké DÍKY navíc bych ráda poslala všem redaktorkám (současným i minulým) a dalším aktivním spolupracovníkům, bez kterých by tu nemohlo být všechno to, co vás sem opakovaně přivádí. Záměrně nechci jmenovat, abych náhodou někoho z toho ohromného množství ochotných a šikovných osob omylem nevynechala. Bylo a je mi pořád potěšením s vámi všemi spolupracovat.
Stejně tak si vážím i všech, kdo se kdy odhodlali zveřejnit své příběhy a názory ve vlastních článcích. Cením si i každé nové diskuze a smysluplného komentáře.
A ještě si dovolím i soukromé poděkování celé své rodině za jejich báječnou podporu a neskonalou trpělivost s občas lehce nerudnou a často dost zaneprázdněnou matkou, která věčně odbíhá k tomuto svému třetímu dítěti.
