Česká televize pokračuje v tradici započaté před více než dvaceti lety a na Štědrý večer nabídne divákům opět zcela novou pohádku. Letos jí bude Princezna a písař. Premiérové pohádky ale nachystala i na první a druhý svátek vánoční.
Všem třem je společné nejenom jejich první televizní uvedení, ale rovněž to, že si v nich role pohádkových princezen herečky zahrály vůbec poprvé ve své kariéře.
„Tradice štědrovečerní pohádky je v Česku nesmírně silná. A to jak na straně očekávání diváků, kteří ji už právem vnímají jako součást svých vánočních zvyků, tak na straně tvůrců, kteří se s takto specifickým očekáváním musejí vypořádat. Což není snadné,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává:
Na Štědrý večer tak Česká televize odvysílá pohádku, ve které Monika Timková jako princezna a Matouš Ruml coby královský písař musí společně najít pravého viníka jedné loupeže a napravit dávnou křivdu.
Princezna a písař
Ona má svou hlavu a on má svůj plán, jenže odteď musejí spoléhat jeden na druhého.
Královský písař Janek (Matouš Ruml) a princezna Amálka (Monika Timková) myslí hlavně na různé legrácky a vylomeniny. Na hradě se chystá slavnost a vše se zdá zalité sluncem. Právě v tu chvíli se ale objeví temný mrak v podobě tří bohatých návštěvníků v čele s urozeným panem Dietrichem. Podivná krádež jejich truhlice plné drahých kamenů, ze které je obviněn Janek, uvede události do pohybu. Aby si Janek zachránil život, musí z království zmizet. Amálka, jejíž ruku si nárokuje Dietrich jako náhradu za ukradený poklad, ho brzy následuje.
Společně musejí najít pravého viníka loupeže, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, odhalit záhadu tajemného znamení na Dietrichově paži i napravit jednu dávnou křivdu. Přitom oba zjišťují, že jsou si čím dál tím bližší a láska na sebe nenechá dlouho čekat. Jenomže pronásledovatelé jsou jim v patách…
Pohádku podle scénáře Rudolfa Merknera režíroval Karel Janák.
Hrají: Matouš Ruml, Monika Timková, Jiří Bartoška, Maroš Kramár, Petr Nárožný, Marie Doležalová a další
První svátek vánoční
Na první svátek vánoční se pak role tak trochu netradiční princezny Lidunky v tak trochu netradiční pohádce Kdyby byly ryby režiséra Jana Prušinovského zhostí Jenovéfa Boková.
A dodává, jaké byly požadavky režiséra na herecké ztvárnění role: „Říkal mi, že to musím hrát tak, jako bych to byla já. Je to civilní princezna. Ale žárlila jsem na macechu, kterou hraje Táňa Vilhelmová. Tu totiž líčili hodinu a půl a dávali jí paruky, a na mě měli jen půl hodiny.
Druhý svátek vánoční
O posledním vánočním svátku se následně v roli princezny divákům představí zpěvačka Celeste Buckingham, a to v česko-slovenské pohádce Láska na vlásku, jež vypráví o velké záměně, která vede k nečekaným zápletkám i novým láskám.
Krále v ní pod režií Márii Čengel Solčanské hraje Tomáš Hanák:
Tenhle přístup mě vážně mile překvapil, stejně jako cílevědomost a profesionalita režisérky i štábu,“ popisuje Tomáš Hanák.
Prince Matěje hlídají na královském hradě jako oko v hlavě, jen aby se mu nestalo nic zlého. Princ se proto cítí 
jako vězeň a ze všeho nejvíc touží poznat obyčejný život mimo královský dvůr. Otec ho navíc kvůli hrozícímu vojenskému konfliktu nutí zasnoubit se s princeznou Beatrix, kterou ale princ Matěj vůbec nemiluje.
Využije proto setkání s tulákem Tomášem, který jako by mu z oka vypadl. Tomáš na rozdíl od Matěje obyčejný život prožívá a chtěl by proto zažít něco jiného než vesnickou každodennost. Vymění si proto navzájem oblečení a domluví se, že se na jeden den zamění a každý si tak vyzkouší život toho druhého. Druhý den ráno však Matěje, vydávajícího se za tuláka, neprávem obviní z krádeže a pošlou do vězení. Tomáš naopak musí zůstat na hradě, i když se snaží přesvědčit krále, že není pravým princem. Nikdo mu však nevěří.
Oba hrdinové se musejí vyrovnat se světem, který do té doby neznali, a naučit se nést odpovědnost za svoje činy a rozhodnutí.
Scénář k pohádce napsala Mária Čengel Solčanská, která se rovněž ujala režie.
Hrají: Celeste Buckingham, Samuel Spišák, Tomáš Hanák, Judit Bárdos, Tomáš Matonoha a další
Tomáš Hanák: Roli umírajícího krále jsem přijal zvesela.
Není nad to být připraven na skutečný život!
Nepočítáme-li seriál Špačkovi v síti času, je Láska na vlásku první pohádka, ve které hrajete. Čím si vysvětlujete, že se Vám vyhnuly role princů a do pohádkového světa jste vstoupil rovnou jako král?
V nějaké pohádce jsem kdysi prince hrál, někdy koncem minulého tisíciletí, název už si ale nevybavím. Tvář jsem míval spanilou, bezpochyby, ale měl jsem prý v té době, alespoň se to říká, „velkej zadek“, takže bych v záběru z boku nevypadal dobře. Roli krále, navíc umírajícího, jsem přijal zvesela – není nad to, být připraven na skutečný život!
Pohádkoví králové bývají několika typů: od komicky zbrklých figur až po mocichtivé bojovníky. Jaký je ten Váš?
Komického, roztomile senilního krále jsem se bál, opravdu – kolik už jich jen bylo! Ale Mária chtěla mít krále omletého, unaveného vládnutím, administrativou, pletichami, nebezpečím pro jeho království, s trochu zanedbaným vztahem k synovi. Tenhle přístup mě vážně mile překvapil – stejně jako cílevědomost a profesionalita režisérky i štábu.
Láska na vlásku vznikla v mezinárodní česko- slovenské koprodukci. Jak se herci hraje v jiném jazyce? Bylo to pro Vás obtížné?
Narodil jsem se v Kremnici, takže slovenštinu i Slovensko mám namouduši rád. A sám jsem pokaždé zaskočen, jak rychle se dokážu přeorientovat na svůj rodný jazyk, kterým ale nemluvím od svých pěti let. Stačí mi pár dňov, skôr hodín a predavačka vo fastfoodu nepozná, že som cudzinec. Áno, hej, som pyšný, že som slovenskú verziu postsynchronoval vlastnoručne – vlastne vlastnoústne.
Věříte ve šťastné konce?
Co mám říct? Jsem založením skeptik, ale ne takový, abych po špatných koncích toužil. A když jde o život – jelikož medicína ještě nevyvinula pilulky na život věčný, považuji smrt, za´normálních okolností, za velice šťastný konec všeho.
Jak trávíte Vánoce? Díváte se na televizi?
V nejužším rodinném kruhu. Na Štědrý večer bývám velice šťastný, protože předvánoční běs je už minulostí. Na televizi se moc nedíváme, má žena je zábavnější než celý rejstřík komiků.
Co byste popřál divákům České televize k letošním Vánocům?
Nekoukejte na televizi příliš často. A když už, tak ať vám Česká televize slouží k rozšíření obzorů, ať vám neumožní během vysílání usnout. Ale hlavně ať pod stromečkem najdete všechny své blízké živé a zdravé.
Nestárnoucí klasika
Vedle tří premiér si budou moci diváci vybírat z padesáti dalších oblíbených pohádek, které Česká televize v sedmnáct dní trvajícím speciálním vánočním programu odvysílá. Těšit se mohou i na historicky nejsledovanějšího Anděla Páně, Šťastného smolaře, Peklo s princeznou, Dvanáct měsíčků, Tři životy a řadu tradičních příběhů, jako je Princezna se zlatou hvězdou.
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Jedna princezna skáče po střechách jako nindža, další se láduje rybím tukem…asi jsem staromódní, ale princezna by prostě takové věci dělat neměla. Je to jako kdyby dáma hlasitě prděla ve společnosti. Ale třeba je to dnes cool. Asi si počkám na pohádkovou klasiku…
Ale na Celeste B.jsem zvedava a tesime se,videla jsem,jak o te pohadce vypravela a mam Celeste moc rada 😉
…ponure… 😀
Stejne,jako u kralicka,ikdyz se vzdy tesime a mame mysl otevrenou 🙂 tak vetsina(ne vsechny)nove,jsou takove zvlastni,premyslim proc a ikdyz mam velmi rada i mladou hereckou generaci,tak neco tomu nakonec chybi,takove to „koreni moudrosti“a vune starych casu,prostredi,kde se ty stare pohadky tocily,slo jim to drive tak nejak lepe,poctiveji…nenajdu ty spravna slova..Moderni chteji byt mnohdy az moc moderni a vtipne ..a vysledek je mnohdy podivny,ba i strasidelny pro deti,pomure…Cest tem hezkym,modernim**
😉
Několikrát jsme se chtěli koukat na nějaké nové pohádky a většinou nás nezaujaly,takže předpokládám,že letos opět skončíme u těch starších
Nám se nové pohádky moc nelíbí, na Šťědrý večer jedině klasiku anebo ani to ne. Nové pohádky shlédneme někdy během roku a zase seujistíme v tom,že Ti oříšky pro Popelku jsou prostě nejlepší
Na nové pohádky se moc těšíme,ale taky i na staré-Popelka,Mrazík…
Všechny tři vypadají zajímavě, už se moc těším a jsem zvědavá, které se u nás ujmou 😉
Nové vánoční pohádky se mi většinou líbí, holky si je pak ze záznamu taky pouští několikrát dokola. Zrovna minulý týden koukaly na Šťastného smolaře, předtím 12 měsíčků a Micimutr. Peklo s princeznou, Kouzla králů a Tajemství staré bambitky už snad znají nazpamět, já z těch nových mám nejradši ty, které jsou tak trošku i pro dospělé (kvůli hláškám, které děti ještě většinou nechápou), takže si určitě nenechám ujít Anděla páně nebo Čert ví proč (jestli ji budou taky dávat).
Tím staré pohádky nezavrhuju ani náhodou, klasika je klasika. I když u některých si říkám, že na ně člověk kolikrát kouká do značné míry spíš z nostalgie.
Nové pohádky většinou u nás doma moc nezabodují. Dvanáct měsíčků se nám zrovna nelíbila vůbec… Snad letos to bude lepší. Na Šíleně smutnou, Pyšnou a Se zlatou hvězdou se těším moc 🙂
Mobile Sliding Menu