Dárcovství krve bylo vždy považováno za kladný etický čin. Krev jako tekutina je něco, co se nedá koupit za žádné milióny světa, jejím darováním zachráníme třeba život. Bohužel se ani této oblasti nevyhnul odpor lidí proti současné politice. Je to ale správný tah?
V pátek 5. srpna zveřejnily Lidové noviny výzvu Sdružení dárců krve, která byla vydána před prázdninami, 21. června 2011. Načasování naprosto ideální, protože jak je všeobecně známo, v době dovolených dárců krve obecně ubývá. Česká republika i během roku postrádá navýšení počtu dárců krve, v létě se tato situace většinou o něco zhoršuje.
Sdružení dárců krve vyzývá své členy i další spoluobčany, aby sice šli krev odevzdat, ale pouze za finanční úhradu. Dle výzvy se jedná o šest tisíc korun za odběr plnohodnotné krve a tisíc korun za odběr plazmy. A navíc vyzývá, aby chodili na transfuzní stanice pouze na základě výzvy, spolu s tímto požadavkem.
Jak Sdružení dárců krve uvádí, jedná se o protest proti schvalovaným reformám, tedy zdravotní, důchodové, zvyšování DPH. Podle Lidových novin se od této výzvy distancují jak Český červený kříž, tak i transfuzní stanice. Milan Kubek, předseda ČLK, ji dokonce, podle LN, nazval jako „kšeftování“ s lidskou krví.
Článek v Lidových novinách věnovaný této problematice najdete zde.
Kompletní znění výzvy Sdružení dárců krve naleznete zde.
Dále uvádí, že tato akce není namířena proti občanům. Zde se ale dá polemizovat. Skutečně není namířena proti lidem? Protože pokud by opravdu všichni uposlechli této výzvy, kde by vzala zdravotnická zařízení tuto doslova životodárnou tekutinu? Podle šéfa Sdružení pana Kotmara se k výzvě přihlásilo již 100 000 členů ze tři sta tisíc (zdroj Lidové noviny).
Nechci tento článek věnovat politickým přím, zda je či není nutné zdražování čehokoliv. Měl by být zamyšlením, zda jsou určité kroky, v tomto případě vyjádření nesouhlasu touto formou, skutečně nutné a především vhodné. Něco jiného bude zastavení dopravy v celé zemi, které se s ohrožováním lidského zdraví již nedá, dle mého mínění, absolutně srovnávat.
Měli bychom si vážit toho, že můžeme někomu zachránit život, a popřemýšlet o tom, jestli právě tuhle pomoc nebudeme potřebovat třeba někdy my nebo naše děti. Dokázali byste se pak podívat do očí svému dítěti, které by doplatilo právě na to, že zrovna vy jste tuhle pomoc odmítli? Ano, ve své podstatě je to odmítnutí, protože zřejmě těžko transfuzní stanice budou moci vyplatit tyto částky a tohoto „dárce“, pokud se tak dá nazývat, budou muset poslat zpátky domů. Navíc je všeobecně známo, že bezplatné dárcovství je i lepším důkazem toho, že dárce si nepřišel jen pro peníze a skrývá třeba i nějaké prodělané a nebezpečné choroby. Je ale především důkazem naší lidskosti. Čeho se tedy dočkáme příště?