V červnu loňského roku se v Česku narodila historicky první paterčata. Česká televize nyní aktuálně vysílá dokument, ve kterém mapuje radostnou cestu za miminky, ale i negativa, která rodinu doprovázejí…
Paterčata – když vám osud nadělí
Třináctidílný dokumentární seriál Paterčata zachycuje unikátní osud romské rodiny, do níž se v červnu 2013 narodila historicky první česká paterčata. Jde o případ, který je naprosto bezprecedentní zkouškou pro všechny lékaře, politiky, úředníky i český sociální systém. Nejvíc však pro mladý pár, který chtěl svému synovi pořídit sestřičku.
Jejich příběh sledujeme na velkorysé ploše jednoho kalendářního roku, od porodu paterčat po jejich první krůčky. Jsme svědky toho, jak se pod tlakem okolností mění vztahy v rodině, vztahy s pečovatelskou službou, sousedy a veřejností.
Seriál zároveň upozorňuje na diskriminaci dosud přehlížené menšiny – rodin s vícerčaty, jejichž jsou paterčata extrémním reprezentantem i symbolem. Právě jejich případ totiž rozpoutal celospolečenskou debatu, na jejímž konci snad bude změna zákona o podpoře rodin s vícerčaty. I to je ostatně cílem tohoto výjimečného dokumentárního projektu.
Režie: Alena Derzsiová
Scénář: Libuše Marková
První paterčata
Paterčata se v Česku ještě nenarodila. Paní Alexandra Kiňová je tak první maminkou, která měla to „štěstí“. Vícerčata ale zase žádnou výjimkou nejsou. Možná vám utkvěla v paměti maminka Lorna Vančurová, které se narodily čtyřčata 25. ledna 1983. Děti se narodily na začátku devátého měsíce těhotenství a každé vážilo krásných dva a půl kilogramu.
V devadesátých letech se pak, už ve dvacátém šestém týdnu těhotenství, narodila čtyřčata Ondráčkova, konkrétně 6. ledna 1994. U nich se bohužel vyskytly komplikace, například jeden z chlapečků měl perforovaná střeva. Děti měly i velmi nízkou porodní hmotnost, nejtěžší byl chlapec David s váhou něco málo přes 800 gramů.
Jak informoval server Ona.dnes.cz, podle primářky podolské nemocnice se na světě narodilo skoro osm set paterčat, ale jen něco málo přes sto bylo počato spontánně, stejně jako v případě Alexandry Kiňové.
Veškeré informace o dokumetu Paterčata, včetně aktuálních dílů, najdete tady.
Zajímá vás názor maminky, Alexandry Kiňové? Pak si přečtěte rozhovor s ní.
Na VD se také dříve rozběhla aktivní diskuze k paterčatům, která je stále otevřená i vašim názorům!
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
My teda celou rodinku s paterčaty i se starším synkem, babičkou a dědou.. obdivujeme a milujeme. Jsou krásní a šikovní. moc obdivuji i babičku a dědu, že jim vydrželi celý rok pomáhat, to naše mamky nám od dětí utekli po týdnu, že na to nemají nervy a to máme dvě dcery skoro pět let po sobě. tak jsme na ně zůstali s manželem úplně sami, nikdo nám nepomohl. Ta mladší byla totiž hyperaktivní holkčička, která jako miminko pořád plakala a bylo nám vysvětleno doktorkou, že je to tím, že mimi nemůže vyběhat svoji přebytečnou energii, tak to dává do řvaní, bylo to šílené období, a to byla jenom jedna, ta starší byla ve věku Tonyho, bratříčka paterčat. Dneska je naše nejmladší dítko samo ve věku Tonyho a stejně s ním měla odklad a chodili jsme též na logopedii, a tak to všechno prožíváme s nimi.Teď už je uzdravená z hyperaktivity v Ježíšem a jsme teďko ty nejšťastnější rodiče na světě. Nejen, že víme, že máme milujícího Boha, který nás všechny miluje a je jedno jestli jsme bílí, nebo černí, naopak pestrost je super, kdyby jsme byli všichni stejní, byla by to nuda.Vše dobré je od Boha a zlé od toho zlého. Pán Bůh vám mocně žehná, děti jsou krásné a zdravé, je to nádhera, celá naše rodina má z toho ohromnou radost. Moc jim fandíme. Máme nahrané všechny díly paterčat a pořád si je pouštíme. Škoda, že už to skončilo, my by to brali pořád. Chtěla bych vzkázát rodičům paterčat, že kdybychom nebyli až z Moravy a nebydleli až u hranic se Slovenskem, ale měli je tady někde poblíž, určitě bych jim chodila pomáhat s dětmi a klidně i zadarmo. Škoda, že jste tak daleko. Rádi bychom vás někdy viděli.Máme vás moc rádi! 🙂
Lenka s rodinou
DNES JSEM SE OPĚT KOUKALA SLEDUJI OD ZAČÁTKU MOC VÁM FANDÍM MÁTE TO MOC TĚŽKÉ JSTE MLADÍ,ALE ZVLÁDÁTE TO DĚTI JSOU KRÁSNÉ A JAK NĚKTEŘÍ PÍŠOU ŽE RODIČE JSOU NA PĚST ŽE NEJSOU PŘIPRAVENÝ,CHTĚLA BYCH VIDĚT TY CO TO PÍŠÍ SAMI MAJÍ TŘEBA JEN JEDNO DĚTÁTKO A MAJÍ KOLEM SEBE BABIČKY TETIČKY ABREČÍ ŽE JSOU UNAVENÝ.Všichni se učí být dobrými rodiči nic člověk neumí až když nastane nějaká situace musí se k ní postavit a vy to zvládáte skvěle moc se těším na další díl mamince přeji aby se brzo uzdravila a byla v pořádku .
po shlédnutí všech dílů je nutné konstatovat :
1. jediný „normální“ svým chováním ajednáním je otec paterčat
2. matka a její rodiče jsou absolutně nepřipraveni,neschopní se za své postarat o své vlastní potomstvo- jsou na pěst
3. nikde nebylo zaznamenáno ze strany matky a prarodičů slovo díků a vděku
4. vyčůranost a natažené ruce pro peníze ze strany matky a prarodičů
sleduju a moc se na středeční pořady těším a to jinak vůbec televizi nesleduji. Jsem babičkou dvojčat a vím, co je starostí s dvěmi dětmi, hlavně když oba dostanou třeba jen banální rýmu. Rodiče jsou mi sympatičtí a přeju jim vše dobré a snad jim děti jejich nynější starosti někdy desetinásobně vrátí v podobě radosti a vzájemného štěstí
Občas na to mrknu…Jako rodina jsou mi sympatičtí a mají můj velký obdiv, jak to zvládají s dobrou náladou. Přeju jim jen to nejlepší. Bohužel tenhle názor jsem v práci řekla jen jednou a radši už nikdy více – byla jsem v šoku, co závistivců a rasistů se pohybuje mezi „normálníma“ lidma.
Sleduju a přijde mi totálně absurdní ta závist lidí okolo. Ještě chápu požadavek souseda na folie do oken, když mají jeho děti ložnici hned vedle. Ale že jim závidí i úklid a malování s tím, že si to může otec udělat sám (pendluje mezi prací, porodnicí, kde je maminka hospitalizovaná 5 měsíců – už jenom z toho by mi hráblo, a bytem). Rodičák stejnej jako pro 1 dítě, myslim, že další příspěvky asi taky nebudou nic extra. A lidi odsoudí majitele obchodu s kočárky, že jim je dali zadarmo. No hnus. Já tý mamince vůbec tu šichtu nezávidim, ani ty následný starosti, ať je fialová, modrá nebo oranžová. Nevyměnila bych si to s ní ani na 1 vteřinu. A pro mě za mě, ať jim dají klidně zadarmo velký auto, plíny a cokoli dalšího. Já jim budu ze srdce přát cokoli. A že má ta maminka občas divný poznámky – no co, je jí 23 a je to prostě obyčejná máma s výučním listem. Kdo z nás v tom věku taky nemlel občas bludy, i když je držitel červenýho diplomu? Já teda určitě jo. 🙂
koukám se a obdivuju maminku, musí to být hodně těžké, ten zápřah. Já mám dvojčata necelé čtyři roky a o rok a tři měsíce mladší dceru. A nedovolila bych si tvrdit, že tuším jak to má těžké, ty noci musí být těžké, krmení, když všichni mají hlad, když některé onemocní tak se mu prostě nemůžete věnovat jak chcete. Hodně síly musí mít i tatínek se starším synem. Hrozný je jak jsou určitou skupinou lidí hned „odsouzení“ děti, který se sotva naučili chodit i jejich rodič. Držím jim palce hlavně aby těch odsuzujících potkali co nejméně.
úplně jsem na to zapomněla. Určitě kouknu, chtěla jsem se na to dívat..
Mobile Sliding Menu