Slovní polemika, která vznikla v tomto týdnu mezi ředitelkou české pobočky UNICEF a předsedkyní sdružení pro-Contact stojí nepochybně za zmínku. Už proto, že i portál Vaše děti je jedním z těch, kteří se v tomto směru angažují. I když by s nimi UNICEF nesouhlasil…
Adopce na dálku je jeden ze způsobů dobročinnosti, kdy dochází především k finanční podpoře rodin z rozvojových zemí za účelem jejich vzdělání. Je to jedna z forem, jak pomoci rozvojovým zemím, která je zaměřená na konkrétní rodinu, resp. dítě.
A k jádru problému
Lidové noviny zveřejnily na svých internetových stránkách 7. srpna rozhovor s ředitelkou české pobočky UNICEF Pavlou Gombou na téma, proč adopce na dálku nejsou spravedlivé. UNICEF nepodporuje tzv. sponzorství dětí, tedy jinak řečeno adopce na dálku proto, že této organizaci nepřijde spravedlivé vybrat pouze určitý počet dětí z celé komunity a těm pak zajistit vzdělání a další potřebnosti. Na otázku Lidových novin, že sponzorů dětí je vcelku dost, takže v závěru dostane pomoc vlastně více než jen pár vybraných jedinců, paní ředitelka odpověděla, že lidé si vybírají hlavně podle vzhledu dítěte a tak ty škaredé nemají vlastně šanci.
Rozhovor s Pavlou Gombou, ze kterého vychází polemika, najdete v LN zde.
A právě tady vznikl onen problém, který donutil Rut Schreiberovou, předsedkyni pro-Contact o.s., která se adopcí dětí na dálku zabývá, k reakci, kterou zveřejnily tištěné Lidové noviny ve čtvrtek 11. srpna 2011. Sice paní předsedkyně souhlasí v tématu pomáhat celým komunitám a stavět školy, nicméně se domnívá, že Pavla Gomba „svým neomaleným vyjádřením o adopcích na dálku urazila české dárce a práci mnoha lidí, kteří této formě rozvojové spolupráce zasvětili své prostředky, práci, životní nasazení.“ Rovněž tak nesouhlasí s tvrzením paní Gomby ohledně tvrzení týkající se výběru dětí do adopce: „Je zcela nepravdivé tvrzení, že do programu jsou vybírány děti podle příjemného zevnějšku, krásy tváře nebo podobných zcela nepodstatných kritérií, což mohou potvrdit i čeští adoptivní rodiče. Většina rodičů si vybírá děti na základě poměrů, ze kterých pocházejí, někteří se zaměřují speciálně na děti starší… Důvody jsou mnohačetné, ale naprosto můžeme vyloučit, že by se naše organizace podílela na naznačovaných selekcích.“
Pavla Gomba rovněž v rozhovoru zmiňuje školní uniformy, které jsou v těchto rozvojových zemích povinné při návštěvě školy, a považuje je v podstatě za zbytečný výdaj, který nemá se vzděláním co dělat. Slouží podle ní pouze k tomu, aby profitovali výrobci těchto uniforem.
Rut Schreiberová naopak tvrdí, že nošení uniforem má své opodstatnění: „Umožňují, aby i děti z velmi chudých poměrů nechodily do školy v potrhaném či špinavém oblečení, které by je pak ve škole mohlo vystavovat nepříjemným situacím, nebo by dokonce mohlo být příčinou neúčasti dítěte na školní docházce. Náklady na školní uniformu nejsou v žádném případě to hlavní, nač příspěvek směřuje.“
Těžko možná říci, kdo z těchto dvou žen ve významném postavení má sto procentní pravdu. Zkusím být objektivní a tak se vyjádřím ve smyslu, že vlastně obě, od každé něco. Každá z nich brání „své teritorium“ a chce, aby právě to její bylo to nejoblíbenější, nejuznávanější a samozřejmě hází „špínu“ na tu druhou. Možná by někdy stačilo, zvláště když se jedná o pomoc dětem, které žijí pro nás v naprosto nepředstavitelných podmínkách, zkusit spolupracovat. Nějaký kompromis by se jistě našel. Nemáme snad těch hádek o to, kdo má lepší program už dost na naší politické scéně? Je skutečně tak nutné tahat do sporů i tuto oblast?…
Obě organizace, resp. tedy lépe řečeno způsoby pomoci, jsou také kritizovány. Kritika, kterou si můžeme přečíst často v novinách, směřuje jak k adopcím na dálku, tak i na hlavu organizace UNICEF. Někdy se tvrdí, že ta větší organizace je neprůhledná, naopak u adopcí na dálku se kritizuje například drahá administrativa s projektem související či třeba závist sourozenců z rodiny, ze které je podporováno pouze jedno dítě, nebo zahanbení rodiny apod.
Ignác Pospíšil, katolík a novinář, vyjádřil své myšlení k této problematice a konkrétně k danému rozhovoru na svém blogu, kde skutečně bez okolků vyjadřuje svůj nesouhlas s tvrzením Pavly Gomby i na vlastním příkladu a bez skrupulí dodává, že se vlastně jedná o závist. Podle něj jsou adopce na dálku u nás oblíbené a to jeho slovy UNICEF přímo štve. Podle pana Pospíšila si UNICEF tímto vůbec nepomohl a naopak spíše uškodil.
Zamyšlení Ignáce Pospíšila najdete na jeho blogu zde.
Je spíš otázkou, nakolik zapůsobil rozhovor s Pavlou Gombou na občany, kteří mají zájem se v tomto směru nějak angažovat a zatím se ještě nerozhodli. Nakolik je ovlivnilo její vyjádření…
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Pracuji jako dobrovolník UNICEF a slova paní Gomby vnímám jako gól do vlastní branky.Hanka
Díky za článek, Ivčo. Už jsem to asi před týdnem četla v Lidovkách, ony ty tahanice o peníze nemají konce ani v dobročinných záležitostech. Kousek pravdy má asi každý, jen škoda, že nemůžeme číst nějaký názor přímo dětí, myslím, že ty to asi vidí jinak.