Systém, který má za úkol zásobovat zárodek živinami, v následujících týdnech stále vyzrává. Koneckonců musí pokrýt neustále rostoucí nároky nenarozeného dítěte. Ve třetím týdnu těhotenství již roli pojítka mezi placentou a zárodečným organismem plní pupeční šňůra.
Placenta se svým pojítkem, pupeční šňůrou, jsou geniálním zázrakem přírody. Společně s dělohou tvoří dohromady orgán, který je pro přežití dítěte nejdůležitější. Je to nejpřímější spojení mezi zárodkem a mateřským organismem. Jako jistý druh pomocného orgánu přebere placenta za vyvíjející se dítě životně důležité funkce, jako je výměna plynů a přijímání potravy, a řídí procesy látkové výměny a produkci hormonů. V průběhu vývoje bude plod (fetus) schopen krok po kroku některé z těchto funkcí přebrat. Proto placenta ke konci těhotenství ustupuje. Spolupráce placenty a zárodku zřetelně poukazuje na to, že obojí tvoří neoddělitelný celek.
Jednota placenty a zárodku bývá důvodem k tomu, že v mnoha kulturách se s placentou dodnes nakládá s vážností a zbožnou úctou. Přičítají se jí mimořádné léčivé síly, a když se s ní zachází podle tradičních způsobů a s respektem, bohové se usmíří. Lidé placentu často zakopávali na výjimečných místech. Například na Bali dodnes placentu omývají, parfémují a slavnostně pohřbívají. Považují ji za duchovní sestru dítěte. Faraónova placenta ve starém Egyptě byla pokládána za vtělení jeho duše a za jeho nadpřirozeného pomocníka a ochránce. Proto byla pečlivě uložena a střežena a při procesích ji nosili před vládcem. 
V mnoha kulturách bylo zvykem, a je tomu tak dodnes, placentu po porodu sníst. Mimochodem většina savců to tak dělá, dokonce i krávy, které jsou jinak naprosté vegetariánky. Důvodem je pravděpodobně to, že placenta obsahuje látky, které po porodu stahují dělohu, a tím zamezují krvácení. Také v Evropě byl až do 18. století rozšířený názor, že pozření alespoň kousku placenty podporuje kojení.
Ke konci 18. století však došlo v Evropě k obratu. Lidé se zde začali na placentu stejně jako na porod dívat jako na něco odpudivého. Nový pohled na svět měl pro vše vysvětlení a nezbylo v něm místo pro zvláštní symboliku. Placenta se lidem jevila jen jako odpad a tak to dodnes zůstalo. Po té, co porodní asistentka nebo lékař zkontrolují stav po porodu, přistane placenta v odpadkovém koši nebo u farmaceutických a kosmetických firem, kde je použita jako základ pro výrobu léků nebo krémů.
Napsal/a: Gerald Huter, Ingeborg Weser
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Mě když v těhu začaly šíleně padat vlasy (nosila jsem dvojčata, po porodu padání vlasů takřka vymizelo), tak mi moje tehdejší kadeřnice dávala nějakou kůru z placent (dovoz z Itálie).
Nic odpudivého to nebylo, taková vodička. Jen jsem měla zvláštní pocit.
A ta kadeřnice byla taková „alternativní“ (takovou jsem měla kdysi i kosmetičku – asi takové lidi přitahuji).
;o)
No tedy, že bych měla potřebu jíst placentu…no to tedy fuj. To mi přijde trochu podivné… Červi jsou třeba k jídlu asi také zdraví, ale jíst je také nepotřebuji. Ani jsem se na placentu nepodívala. Měla jsem jiné starosti a tohle mi opravdu nechybělo…
Ale jinak článek moc pěkný… 🙂