V současné době stále více přibývá párů, které se marně snaží o zplození potomka. A pokud vše nejde přirozenou cestou, jednou z možností řešení je asistovaná reprodukce. S jednou maminkou, která se se svým manželem touto cestou vydala, vám nyní přináším rozhovor. Jsem přesvědčená, že její příběh může být pro některé jen vyprávěním cizího životního příběhu, pro jiné snad i obrovskou nadějí…
Dášo, jak dlouho jste se s manželem pokoušeli o miminko?„Po vysazení antikoncepce jsme se snažili asi rok a pak následovalo 2,5 roku léčení.“
Kdo z vás přišel s myšlenkou, že bude nutné vyhledat odbornou pomoc?
„Když jsem šla na běžnou preventivní gynekologickou prohlídku, zeptala jsem se svého gynekologa. Zajímalo mě hlavně, jak dlouho je normální neotěhotnět bez užívání antikoncepce a co bychom měli udělat, abychom byli úspěšní. Gynekolog mi řekl, abych vše doma probrala s manželem a že první nejefektivnější a nejlevnější způsob zjištění problému úplně na počátku je spermiogram.“
Jak manžel reagoval?
„No, nebyl nadšenej… (smích) Ale dítě jsme chtěli oba a tak jsme od mého gynekologa dostali žádanku do Sanatoria Pronatal právě na vyšetření spermatu.“
Připadá mi, že centra, která se zabývají léčbou neplodnosti, rostou v poslední době jako houby po dešti. Pronatal jste si vybrali sami nebo se jednalo o návrh Tvého gynekologa?
„V tomto případě jsme dali na jeho radu, ale vždy jsme měli možnost výběru.“
Jaká vyšetření jste museli s partnerem podstoupit?
„Nejprve manželovi dělali spermiogram, kde zjišťovali počet spermií v ejakulátu a také hodnotili, jak jsou spermie živé a pohyblivé. Po testu nám sdělili, že výsledek je podprůměrný, ale zároveň nám dali naději, že mít dítě není zcela nemožné.
Pak následovaly krevní a gynekologické testy. Rozbory krve mi dělali 3x v průběhu jednoho měsíce. Vcelku nepříjemný zážitek pro mě bylo vyšetření průchodnosti vejcovodů. Nejbolestivější bylo roztažení čípku, možná je lze přirovnat k bolesti při hodně silné menstruaci. Ale trvalo to velmi krátce, snad jen 2 minuty, až jsem byla překvapená, že už je to hotové. Po zákroku jsem se necítila moc dobře, pociťovala jsem slabost a bylo mi špatně. Ale skvělé bylo, že mi lékař hned řekl, že to dopadlo dobře.“
Co následovalo potom?
„Potom jsme navštívili specializované pracoviště v Hloubětíně. Dlouho jsme tam čekali, určitě 3 měsíce. Pak nás seznámili s tím, jaké testy nás čekají, pochopitelně se sazebníkem jejich služeb, manžel znovu absolvoval spermiogram, mě čekaly znovu odběry krve a moči…“
Musel manžel před vyšetřením spermatu dodržovat nějaká pravidla? Myslím tím sexuální abstinenci, jiné stravovací návyky, vynechání fyzické zátěže, sportu, apod.?
„Ne, nic specifického, jen jsme museli dodržet asi 3-4 denní sexuální abstinenci. Doma jsme se pak s manželem bavili o rozdílech mezi zařízeními. V Pronatalu prý měli pro pány pěkné kabinky s televizí a hodně časopisů na výběr. V Hloubětínském GynCentru byla kabinka bez televize a jen 2 časopisy. V Motole byly kabinky úplně prázdné, žádná TV, žádné časopisy a na klinice v Plzni ho poslali na běžné WC. To ale předbíhám…“
Absolvovali jste tedy první vyšetření v Hloubětíně. Co následovalo dál?
„Nadšení z nás vyprchalo a my se rozhodli změnit centrum asistované reprodukce. Hloubětín byl pro nás sice nejblíž, což je fajn, když jezdíte často na vyšetření, musíte tam být brzo ráno, pak třeba pokračujete do práce… Jenže to tam na nás působilo příliš komerčním dojmem, stále se nás ptali, jestli jsme si prostudovali sazebník, všechno se u nich točilo kolem peněz, nakonec nám nechtěli dát naše výsledky vyšetření a chtěli za ně zaplatit dalších 250,- Kč. Rozhodli jsme se po dlouhých úvahách pro FN Motol. Sice jsme to měli dál, ale hovořily pro ně samé dobré reference a navíc osobně znám i jeden pár, kterému se v Motole podařilo úspěšně otěhotnět.“
Jaké byly vaše první dojmy z přístupu v Motole?
„Asi 6 týdnů jsme čekali na přijetí a pak opět následovaly testy. Nechtěli námi přinesené výsledky, dělali si všechny testy svoje. Následovala kontrola ovulace ultrazvukem, pak genetika, manželovi dělali na urologii ultrazvuk varlat, pak nás odeslali do Plzně na imunologii. Bylo nutné ověřit, zda nejsem alergická na manželovo sperma. Tam jsme čekali na termín další 2 měsíce.“
Proč právě do Plzně? V Praze se tyhle testy neprovádějí?
„Imunologické vyšetření se provádí jen na dvou místech v republice, v Plzni a v pražském Podolí. A protože většina republiky jezdí do Podolí, čekací lhůta se pohybuje mezi 6-12 měsíci. V Plzni nás objednali už za necelé 2 měsíce k paní prof. MUDr. Zdence Ulčové Gallové, DrSc. a byla naprosto skvělá…“
Jak se imunologické testy provádějí?
„Nabírali nám oběma krev asi na 20 různých testů, pak jsem měla při menses zavolat a dostali jsme termín, kdy máme přijet. Dělali mi stěry a sledovali poševní hleny v době ovulace a manžel zase dával k dispozici svoje sperma. Asi měsíc před tím jsme se mohli milovat pouze s kondomem. Celkem jsme v Plzni byli asi 3x.“
To bylo poslední potřebné vyšetření? Jaký byl závěr všech vyšetření?
„Ano, to bylo poslední vyšetření a následovala konečně léčba. Byli jsme seznámeni s možnostmi umělého oplodnění. Prvním způsobem je takzvaná intrauterinní inseminace, kdy by k oplodnění vajíčka mělo dojít téměř přirozeným způsobem. Druhou možností je IVF (pozn. mimotělní oplodnění, zkratka latinského „in vitro fertilizace“). Jedná se o odběr vajíček, která se volně nechají v Petriho misce oplodnit nejrychlejší a nejšikovnější spermií. Třetí variantou je odběr vajíček a jejich následné oplodnění vstříknutím jedné konkrétní, náhodně vybrané spermie jehlou. Nám byl doporučen právě poslední ze způsobů.“
V médiích se často hovoří o tom, že párům první 3 pokusy o umělé oplodnění hradí zdravotní pojišťovna. Občas se ale nezmiňuje to, že to stejně tak úplně zdarma není…
„To je pravda. V našem případě to bylo tak, že jsme v Motole dostali žádanku k potvrzení léčby revizním lékařem. Vyběhala jsem si potřebná razítka a pak jsem obíhala lékárny a zjišťovala ceny, které se lišily třeba i o 3 000,- Kč. Po rozhovoru s lékařem jsme vybrali ty nejvhodnější preparáty pro mě, chtěla jsem jen ty nejlepší, nejsilnější, nejkomfortnější a tedy i nejdražší, ale zdravotní pojišťovna přispívá jen na ty nejzákladnější, nejlevnější. Celkem nás tyhle preparáty přišly asi na 15 000,- Kč. A první tři pokusy o umělé oplodnění pojišťovny hradí, ale jen ty první dvě varianty. Třetí možnost, která se týkala nás, si zase musí uhradit zájemci sami… Mimo jiné nám řekli, že máme šanci 1:100 000 000, že bychom přirozeně počali…“
Dokážeš odhadnout, jak velkou finanční zátěž představuje pro rodinu umělé oplodnění, lépe řečeno jak vysoká částka to byla ve vašem případě?
„To už nedokážu zpětně říct. Ale rozhodně to není úplně zadarmo. Hned na počátku těhotenství jsem strávila týden v nemocnici s hyperstimulačním syndromem a pak už jsem byla až do porodu doma, na nemocenské. Takže třeba jen díky ušlému platu jsme přišli o nějakých 100 tisíc…“
Jak konkrétně probíhá celý proces umělého oplodnění? Předpokládám, že prvním krokem je vyprovokování zvýšené produkce vajíček…
„Ano, nejdřív jsem užívala preparáty na vyprovokování zvýšené produkce vajíček. Jejich růst obden sledoval lékař a když usoudil, že jsou už dost velká, řekl mi, že si mám píchnout další konkrétní injekci a stanovil termín k odběru vajíček. Tehdy jsme byli nadšení, protože se podařilo odebrat 16 vajíček. Už jsem si to v duchu malovala, jak se některá nevyužitá vajíčka zamrazí na příště, kdyby náhodou… Jenže do druhého dne z toho počtu přežily jen 4 vajíčka a třetí den ještě jedno z nich odumřelo, takže zůstaly celkem 3.“
Pro všechny zájemce o focení v Dášině fotoateliéru je v rámci Klubkové soutěže připravená sleva za nasbíraná klubíčka.
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Chlapi jsou někdy příliš malicherní, ale jsou mezi nimi i tací, co dostanou rozum.
Hezké vyprávění
Při čtení článku jsem si taky vzpoměla na naše pokusy a jsem ráda,že to dopadlo dobře a došli jsme ,,jen“ k laparoskopii..a co to udělá se vztahem,když s každou další menstruací přišly i slzy..:-(
k tomu spermiogramu..nám tenkrát řekli,že osobní návštěva manžela není nutná,jen jsme ,,materiál“ museli dovést do laboratoře do půl hodiny.tak to měl manžel v tomto lepší,přeci jen doma je doma:-))
Mám kamarádku, co se léčila hodně dlouho,nakonec má dvojčata jen díky umělému oplodnění a světe div se,po třech letech po porodu otěhotněla spontánně!
Někdy mě tak napadá,že od dejme tomu sedumnácti do sebe cpeme antikoncepci,abychom po letech do sebe cpaly zase jiné hormony:-( No není to paradox?
Hezké vyprávění. I když jsem nemusela prodělat tolik vyšetření předem (žádná genetika ani imunologie) a celou dobu jsme jezdili pouze do Pronatalu, mám s umělým oplodněním taky své zkušenosti. Těch nervů, nadějí a slz už si skoro nedovedu vybavit. Jezdili jsme do Prahy s manželem celkem rok a půl, absolvovali jsme dohromady 5 transferů (některé byly zamražené), a když byl těhotenský test pozitivní, přišlo nám těch asi 50 tisíc (bez benzinu a ušlého platu) za 2 děti docela málo. Určitě to stálo za to. Všem tuto metodu můžu doporučit, protože výsledek stojí za všechny peníze. A jak mi kdysi v Pronatalu řekli: při pokusech na myších otěhotní každá myš, u lidí každá třetí; někomu se to podaří hned, někdo si to musí „vychodit“.
Hezké vyprávění.Taky se těším na pokračování a věřím,že finále dopadlo tak,jak mělo-narozením nového človíčka.Osobně si myslím,že to u některých chlapů potřebuje zatnout zuby,protože si asi těžko připouští,že by nějaký problém mohl být i na jejich straně,ale pokud svoji ženu miluje a chce s ní mít děti,tak to zvládne.Vždyť to u mužů není bolestivý zákrok.Sama jsem si jedním popisovaným vyšetřením prošla,tak malinko vím,o čem to je.V dnešní době je opravdu hodně párů,kteří využijí umělé oplodnění a díky Bohu,že něco takového existuje.U někoho je to ale běh na hodně dlouhou trať.Naše rodinná známá takhle čekala na miminko 17 let.Podstoupila několik umělých oplodnění.Každý neúspěch pro ni musel být strašný.Mně znala od malička a i já měla dříve staršího syna,než ona.Když šla na poslední oplodnění,tak věděla,že vzhledem k věku,je to už ta poslední šance,ale ona už nijak nepočítala,že se stane nějaký zázrak.A přeci se stal.Dnes má 4-letou nádhernou holčičku Janičku.
Petro,máš tolerantního manžela.Takových je málo,važ si ho takového jistě už jinde nenajdeš.Co vím u nás tak pokaždé to skončilo rozvodem,protože manžel už nechtěl chodit na vyšetření a neustále tvrdil,že vina je na manželce ne na něm.Mažel byl asi velkej hulvát a měl rád pohodlí tak byl odsouzen u nás na vesnici.Po hospodách vykládal,že si nebude s prominutím honit péro a sutek utek.
Článek je napsaný krásně fotečky super.Snad pokračování bude ještě lepší už se těším až si to přečtu.Hezký den.
Mobile Sliding Menu