Ten nešťastný tripple test…

Rubrika: Těhotenství

trippletestNespolehlivý a nepřesný test na odhalování vrozených vad nenarozeného dítěte je postrachem těhotných žen. Tisícovky žen ročně pak kvůli němu podstoupí odběr plodové vody, která má předpokládanou nemoc potvrdit či vyvrátit. Downův syndrom nebo rozštěpové vady páteře většinou vyloučí. Ženy tak úplně zbytečně ohrozí život svého miminka a prožijí silný stres.
Vrozené vady dětí se přitom v budoucnu budou zjišťovat úplně jinak než dnes, a to z krve matky. I u nás probíhá výzkum, který nástup této metody urychlí.

Odběr plodové vody neboli amniocentézu ročně absolvuje přibližně každá pátá těhotná, tedy kolem dvaceti tisíc žen. Z tohoto počtu se jen u tří až pěti procent prokáže vrozená vývojová vada. O nic by možná nešlo, pokud by odběr plodové vody neprovázelo jednoprocentní riziko ztráty těhotenství. Nezdá se to moc. Jinak ale „obrázek“ vypadá, když se procenta provedou na čísla. Asi dvě stě miminek ročně se potratí jen kvůli tomuto vnějšímu zásahu do prostředí dítěte. I když lékaři uvádějí, že jde většinou o nemocné a slabé děti, které by možná tak či tak nepřežily, jistě je mezi nimi dost těch, které byly úplně zdravé.

Proč to všechno? Amniocentézu lékaři nejčastěji doporučují na základě špatných výsledků tripple testu, který se používá už od konce 80. let. Test sice nestanovuje přesnou diagnózu, ale udává matematicky vyjádřenou pravděpodobnost postižení dítěte Downovým syndromem nebo rozštěpovými vadami páteře. Pokud tedy vyjde riziko Downova syndromu 1 : 20, značí to pětiprocentní pravděpodobnost, že dítě nemoc skutečně má.

Úmyslně nafouknutá síť

Problémem tohoto krevního testu, při kterém se zkoumá vzájemný poměr tří látek z krve matky (hormonů hCG a estriolu a bílkoviny AFP), je vysoká falešná pozitivita. Dítě se označí jako potenciálně nemocné, i když ve skutečnosti není. Příčin může být více, někdy stačí, že lékař nestanoví správné stáří těhotenství, a matka se hodnotami krve „nevejde“ do tabulek. Často také test vychází hůře matkám holčiček, kuřačkám nebo vegetariánkám.

Tripple test je „velkoryse“ nastaven tak, že do rizikové kolonky spadne velké množství žen – podle některých odhadů až každá dvacátá. Předem se s tím počítá. V této úmyslně nafouknuté síti pak lékaři „loví“ jednotlivá postižení. Ze všech těhotných, kterým test vyjde pozitivně, se problém prokáže jen u každé padesáté. Zbytečný stres stovek těhotných žen by se snad dal omluvit, pokud by test naprosto jasně určil většinu nemocných dětí. Tak to ale rozhodně není. Tripple testu uniknou až čtyři děti z deseti, které mají Downův syndrom.

Etický problém

Tripple test je velkým etickým problémem. Ženě se krev odebírá až v 16. týdnu těhotenství, výsledky jsou zhruba za týden. Amniocentéza, která jediná může předpokládané postižení dítěte na sto procent potvrdit nebo vyvrátit, se pak většinou provádí kolem 18. týdne těhotenství a na výsledky se obvykle čeká další dva až tři týdny.

Pokud odběr plodové vody prokáže postižení a žena si nepřeje v těhotenství pokračovat, k potratu dojde kolem 21. – 22. týdne gravidity. To je už dítě velké a matka zřetelně cítí jeho pohyby. Zamrazí, když si uvědomíme, že od 24. týdne už lékaři zachraňují předčasně narozená miminka.

I z těchto důvodu se tripple test v mnoha vyspělých zemích vůbec plošně neprovádějí a i mnozí čeští zdravotníci tvrdí, že je dávno překonaný.

Proč mi berete krev?

Lékaři do jisté míry využívají svého postavení a těhotné ženy často neinformují, proč jim vlastně odebírají krev, a že to není povinné. „Sestřička jen řekla, že mi vezme krev, lékař mi pak dokonce tvrdil, že tripple test musí ze zákona provádět,“ překvapilo Hanku z Prahy.

Když test žena odmítne, leckterý lékař jí vytkne, že se nechová dostatečně zodpovědně ke svému dítěti. Podobně jsou ženy často následně nuceny do amniocentézy. Pokud nesouhlasí, protože by si dítě s postižením stejně nechaly, mohou se stále setkat s argumenty typu: nevíte, co je to vychovávat postižené dítě, a kolik to stojí. Ve vyspělých zemích se přitom stát spíše snaží takové rodině její těžkou situaci maximálně ulehčit. V Česku bohužel zatím stále převládá názor, že je lepší, aby se tyto děti raději nenarodily, a nezatěžovaly tak státní pokladnu.

Na druhou stranu je ale potřeba říct, že přece jen přibývá lékařů, kteří vidí v ženě rovnocenného partnera. „Velmi se mi líbil přístup genetičky, kterou jsme kvůli špatnému tripple testu navštívili. Řekla, že rozhodnout se musíme sami. Chtěla jsem od ní slyšet, co by dělala na mém místě, ale jako genetička je prý ovlivněna svým povoláním, denně vidí lidi s postižením a její názor by byl zkreslený. Předem mě neděsil ani gynekolog. Mám ale kamarádky, kterým doktor i při poměrně malém riziku 1 : 100 tvrdil, že dítě bude mít zcela jistě Downův syndrom. A narodilo se zdravé dítě,“ popisuje Lenka z Prahy.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 10/2010, vydává Portál.

Napsal/a: Gabriela Bachárová

Toto taky stojí za přečtení!

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • … no mně triple testy (i 1. screening) vyšly ok, ale stejně nikdy nemáte záruku, že to i ok všechno bude …

  • bioviruska

    Ty tripple testy jsou opravdu nespolehlivé. Mě třeba vypočetly špatný termín a vyšly mi úplně šílené hodnoty. Za týden jsem měla jít znovu, ale ten týden jsem neskutečně prořvala. Nakonec vše vyšlo v pořádku. Kamarádce dokonce vyšel špatně tripple i amnio, rozhodla se miminko donosit s tím, že bude mít Down.syndrom a narodil se ji UPLNĚ zdravý kluk. Tak co si o tom myslet?

  • Anonymní

    Musím jen potvrdit, jajý je to nepředstavitelnán psychická zátěž..Měla jse mít nyní už tříměsíčního drobečka. Vyšly mi negativní tripple testy, ale i přes to si nás pozvali na genetickou konzutaci s tím, že se jim nezdá jedna hodnota a doporučili amiocentézu. Strašně jsem se bála, ale nakonec ji postoupila abych se nenervovala, jesli je miminko zdravé. Byl to zdravý chlapeček..ale dostala jsem po zákroku infekci, která vyvolala potrat, takže do týdne jsem byla bez miminka..musela jsem ho“porodit“ ve 20. týdnu..
    Nyní jsem v 19. týdnu a opět tripple testy..tentokrát mi spočítali riziko downova syndromu 1:40..opět dporučují AMC..kterou již z pochopitelných důvodů nechci podstoupit. Jsem úplně vyřízená a strašně se bojím, ale při představě, že bych měla znovu odcházet z porodního sálu bez miminka mi nezbývá než doufat a věřit, že vše dobře dopadne..

  • Jsem velice překpvapená tím, co tu čtu a zjišťuji, že jsem vůbec nemusela být skoro měsíc psychicky úplně na dně. O to víc mě zaráží fakt, že tyto testy nejsou povinné. Já, jako prvorodička jsem to nevěděla, takže jsem každý odběr, prohlídku atd. brala jako věc, kterou prostě musím projít. Už když mi gynekolog sdělil, že mi hrozí, že miminko bude nemocné, tak jsem se sesypala, načež mě uklidňoval, že to tak třeba být vůbec nemusí, přes týden jsem pak čekala než jsem mohla podstoupit amnio a pak týden na předběžné výsledky, také mi spadl kámen ze srdce, ale co to pro mne bylo za děsivé období, miminko jsem si strašně přála a kdybych na tom nebyla finančně blbě a měla bych podporu ostatních, tak bych na amnio ani nešla, protože postižené děti jsou taky děti a nemohou za to. Cítila jsem pohyby a pyšnila se již rostoucím bříškem a pak taková rána, těch probrečených nocí a pak v oné pondělí jsem se dozvěděla, že ty nejhorší nemoci mít malá nebude a ostatní do 14 dnů, nakonec se malá narodila zdravá. Jsou jí 4 měsíce a je to zlato. Přála bych si ještě alespon jedno miminko a na ten triple test asi ani nepůjdu, za prvé, nenávidím odběry krve a za druhé jsem se celé těhotenství akorát nervovala a nejvíce právě z těchto výsledků. Na potrat bych stejně asi nešla, neměla bych na to, rodit a nevzít pak to malé do náruče…

  • PAT

    Taky jsem tak dopadla, prořvala 3dny, než jsem ten :blbej test: rozchodila. Je to velká zátěž na nervy. Odběr plodové vody jsem si nechala udělat zrovna včera – je mi 39 a mám už 2 děti. Hodně jsem o tom přemýšlela. Ale postižené dítě už bych asi nezvládala – je to velký boj – rozhodnout se. Proto jsem raději to absolvovala. Naštěstí to nebylo vůbec strašné – spíš zvláštní pocity. A po zákroku se to malé ještě usmívalo. Asi věděl proč. Dnes ráno mi zavolali z laboratoře, že je vše v pořádku – velký kámen spadl ze srdce. Konečně se můžu začít radovat a chystat pro Filípka.Největší radost měl syn. Chtěl sestřičku a pak bratříčka. Ale nikomu nepřeji tu nejistotu. Je to boj svědomí. Tak ať to všem dopadne dobře.

  • bokul

    Mě testy vyšly taky špatně… a ačkoli jsem od počátku VĚDĚLA, že je vše v pořádku a od počátku jsem odmítala jít na amniocentézu, tak jsem šla, aby mi doktoři dali pokoj. Vše bylo v pořádku. Přeci jen, na výsledku triple testů se hodně podepisuje metabolismus matky jako takový a díky tomu i vypovídací schopnost testu je taková „nejistá“. Resp. nic neříkající sama o sobě. Vím o čem mluvím, biochemii jsem studovala a znám spoustu maminek, které díky výsledku, který se „nevešel“ do referenčních hodnot, absolvovaly odběr plodové vody….

  • U svého druhého těhotenství mi ten test taky vyšel se zvýšeným rizikem, v Praze po zopakování bylo to riziko dokonce ještě vyšší než poprvé. Amniocentézu jsem odmítla, protože jsem se bála potratu, na který bych stejně nešla. Rodila jsem sice císařem a Vojtík byl hodně malý, ale jinak je to zdravý a pořádně zlobivý klučík 😀

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist