Těhotenství s dvojčaty

Petra se mě zeptala, jestli bych nechtěla psát průběžně články o mém dvojitém těhotenství. Takže pokud bude o čem psát a budu mít čas, tak snad něco „sesmolím“. Musím se přiznat, že jsem původně chtěla sepsat článeček, ale pak jsem si řekla, že napíšu jen do diskutárny. Článek už mám delší čas rozepsaný, ale…

V současné době jsem v 18. týdnu těhotenství. Jsem více unavená než u prvního syna. U něj opravdu platilo, že po 12. týdnu mi bylo lépe. Takže hodně odpočívám. Syn už je šikovný, pohraje si sám, nebo si hrajeme tak, abych u toho mohla sedět. V případě krize mě zachrání krtek :-).
Výsledky prvního screeningu dopadly dobře. Děťátka se zatím vyvíjejí správně, jsou obě stejně velká. Na velkém ultrazvuku byl se mnou i manžel a myslím, že si moc neuměl představit, jak vypadají dvě mimi v bříšku (já už jsem si zvykla). Byl naprosto fascinovaný a jen koukal a koukal a koukal. A hlavně má takový jiný pohled než já. Tím myslím, že mě dokáže uklidnit, i když slyšel, jak doktor říkal takové ty negativní komentáře. Doma se taky snaží pomáhat, až mě někdy překvapuje. Se mnou někdy pěkně cloumají hormony a pak se ho vždycky ptám, jestli to se mnou vůbec vydrží :-).
Co se týká syna, tak říká, že maminka má v bříšku „či“ – tři miminka :-). Nějak chápe, že ho nemůžu zvedat, že se po mě nemůže válet, že musí dávat pozor na bříško. Někdy přijde a pohladí bříško a nedávno sám od sebe mi dal na břicho pusu – to mě docela překvapil. Tak uvidíme, jak to půjde dál.
Musím říct, že mě někdy překvapily reakce okolí. Rodiče tomu nevěřili, mysleli si, že si dělám srandu. Babi – tchýně tomu asi donedávna taky nevěřila, pokaždé když jsem přišla od doktora, tak se mě ptala, jestli tam jsou pořád dvě. Kamarádi reagovali různě, ti co mají děti, tak říkali, že to budu mít náročné, ale že je to pěkné. Ti co děti nemají, tak se buď hrozně divili – kamarádka zůstala sedět s otevřenou pusou a přišlo mi, že ani nedýchá. Nebo to byly takové ty rozpačité reakce typu – ještě, že se to nestalo mně. Ale asi nejvíc mě překvapil svobodný 30letý kamarád, který řekl, že to je super, že dvojčata vždycky chtěl. Myslela jsem, že reakce okolí budou jiné a vlastně ani neumím popsat jaké.
Nakonec to asi vypadá, že to budou jednovaječná dvojčata, původně to vypadalo na dvojvaječná. Na poslední kontrole jsem se zeptala, jestli už jde poznat, co se narodí. Tak doktor říkal, že se orientačně podívá. A u jednoho mi už asi řekl, ale u druhého si nebyl jistý. Ale pokud to budou jednovaječná, tak je prý pohlaví stejné u obou dětí. Takže musíme počkat na další velký ultrazvuk.
A na závěr musím říct, že obavy mě stále pronásledují. Ale už je to takové jiné než na začátku. Na druhou stranu se hrozně těším. Nedávno mě napadlo: Tý jo, to bude, až budu kromě syna oblékat ven tři děti, všechny budou přes sebe mluvit a každé něco chtít…

Napsal/a: Marysek