Mezi vyšetření, které žena může v těhotenství podstoupit, patří i tzv. invazivní vyšetření. Jsou to ta vyšetření, kdy vyšetřovací přístroj proniká dovnitř organismu. V určité míře znamenají pro organismus zátěž a samozřejmě i riziko, volí se tedy nejčastěji po vyčerpání jiných, neinvazivních metod či po celkovém zvážení stavu těhotné ženy.
Dnes si povíme o vyšetření, o kterém snad ženy slyší nejčastěji, tedy o amniocentéze.
Amniocentéza = AMC
Toto vyšetření je součástí tzv. prenatální diagnostiky. Jedná se o metodu, kdy je odebrán malý vzorek plodové vody z plodového vejce za účelem dalšího vyšetření.
Základem, proč se toto vyšetření provádí, je zjištění některých genetických postižení plodu. O tom, zda bude amniocentéza provedena, rozhoduje odborník, nejčastěji je doporučena buď gynekologem či genetikem. Jedná se ale o vyšetření, které, i když je těhotné ženě doporučeno, může být právě jí odmítnuto. Těhotná žena by ale měla, pokud vyšetření odmítne, znát rizika možnosti postižení plodu, například vzhledem k věku, předchozím těhotenstvím atd. Stejně tak i žena, která s vyšetřením souhlasí, by měla být informována o možných rizicích tohoto zákroku.
Amniocentéza pomůže zjistit zdravotní stav plodu, jeho stupeň zralosti a také již zmiňovanou možnost genetických abnormalit.
Kdy lékař může AMC doporučit
V první řadě je doporučena všude tam, kde bylo předchozí těhotenství ukončeno porodem postiženého dítěte, pokud je ve vyšetření krevních testů, jež žena absolvovala vyšší hladina alfa-fetoproteinu, zároveň i tehdy, pokud existuje nějaká genetická odchylka, abnormalita buď u samotné těhotné, nebo u otce dítěte či v příbuzenstvu, dále pokud v minulosti žena prodělala více spontánních potratů. Kromě toho je amniocentéza doporučena i v případě věku těhotné ženy vyššího nad 35 let, navíc, když je ještě vyšší hladina zmiňovaného alfa-fetoproteinu, nebo pokud těhotná přišla do kontaktu s nějakými škodlivými látkami, například rentgenovým zářením atd.
AMC bývá také doporučena tehdy, pokud by bylo vhodné znát pohlaví plodu u některých dědičně přenášených nemocí, například hemofilie.
Kdy se provádí
Úplně nejlepším termínem pro provedení amniocentézy je 16. týden těhotenství. Je ale možné ji provést i v pozdějších týdnech těhotenství.
Děloha totiž obsahuje již dostatek plodové vody a zároveň v sobě „ukrývá“ i dostatek odumřelých i živých buněk. V těchto buňkách je totiž uložena i genetická výbava plodu = chromozomy. Po odebrání plodové vody se zkoumá jejich počet, ale i tvar a také umístění, následně se pak kompletně vyhodnotí. Odchylka od normy, která je předem daná, může znamenat možnost postižení plodu.
Vyšetření se provádí na specializovaném genetickém pracovišti specializovaném na prenatální diagnostiku.
Jak se AMC provádí
Samotné vyšetření je nebolestivé, byť může být trochu nepříjemné. Provádí se ambulantně, to znamená, že těhotná je po zákroku propuštěna domů.
Plodová voda se odebírá tenkou jehličkou (ta má v průměru asi 0,5 mm) přes stěnu břišní a odsaje se malé množství plodové vody, přibližně 10 až 20 ml. Vše se samozřejmě provádí při kontrole ultrazvukem.
Maminka se nemusí bát, že by jejímu děťátku odebraná plodová voda chyběla, během několika málo hodin je opět doplněna.
Co po AMC
V den provedení vyšetření by měla zůstat těhotná v klidu na lůžku, během dalších několika dnů by se pak měla vyvarovat větší fyzické zátěži i pohlavnímu styku. Snižuje se tak riziko možných komplikací.
Těhotná žena má nárok na přibližně týdenní pracovní neschopnost.
Jak dlouho čekáme na výsledky
Odebrané vzorky plodové vody se posílají do genetické laboratoře, která dodá výsledky přibližně za 14 dní až 4 týdny. Záleží také na tom, jaká diagnostika je prováděna (genetické poruchy, metabolické poruchy atd.). Doba je dlouhá proto, že se jedná o kultivační vyšetření.
Jsou i možnosti tzv. rychlého zpracování, kdy jsou výsledky k dispozici třeba již za 2 dny, ale tyto výsledky se pak zaměřují například na konkrétní vady, pouze dlouhodobá kultivace je zárukou kompletního vyšetření.
Rizika AMC
Stejně jako jiná invazivní vyšetření, i AMC má svá rizika.
Celkově se výskyt komplikací po AMC pohybuje okolo 0,5 – 1%.
Těhotné ženy se kromě jiného často bojí možnosti poškození plodu jehlou, kterou se toto vyšetření provádí. Obavy jsou v tomto směru téměř zbytečné, jak se zmiňuji, AMC je prováděna pod kontrolou ultrazvukem, takže lékař, který ji provádí, vidí přesně místa, kudy je nutné jehlu vést tak, aby nedošlo k žádnému poškození plodu. I tak se ale jedná o jedno z možných rizik.
Mezi rizika amniocentézy patří možnost zanesení infekce – stejně jako u jiných invazivních vyšetření je nutné s touto komplikací počítat. Výkon se ale provádí za sterilních podmínek, tudíž se toto riziko snižuje.
Určitým rizikem je také možnost spontánního potratu. Lze se ale dočíst, že nejsou přesně vyjádřená čísla, která by jasně prokazovala spojitost amniocentézy a následného spontánního potratu (Říčánek). Jinde se zase můžeme dočíst, že se jedná o přibližně jeden potrat na 200 provedených amniocentéz (Macků).
Amniocentéza patří dnes mezi metody, které se využívají nejhojněji v oblasti prenatální diagnostiky genetických vad. Ovšem každé provedení, resp. doporučení, tohoto zákroku by mělo mít jasný důvod, pro který má být proveden.
Je vždy důležité, aby se žena dobře rozhodla, zda toto vyšetření podstoupí, tedy jak dalece výsledky ovlivní její dosavadní postoj. Ze zákona má těhotná žena, u které je pozitivita genetické poruchy na základě AMC, tedy z genetických příčin, možnost podstoupit UPT do 24. týdne těhotenství.
Amniocentéza má ale i jakousi „výhodu“ pro ženu, která se rozhodne vychovávat postižené dítě – může se předem na situaci připravit.
Vždy by měla ale výhoda předčít riziko.
Napsal/a: Iveta Pešková