Že preeklampsie se vyskytne zhruba u šesti procent těhotných, většinou ve druhé polovině těhotenství (po šestém měsíci). V jedné třetině případů se preeklampsie projeví až po porodu.
Je to onemocnění, které u těhotné vede ke zvýšenému krevnímu tlaku a vylučování bílkovin močí. Nutno podotknout, že mnoho žen v těhotenství trpí na otoky, ale v případě preeklampsie jsou doprovázeny vysokým krevním tlakem.
Příčina tohoto onemocnění není známá, ale ví se, které ženy jsou preeklampsií více ohroženy. Jsou to ženy s těmito onemocněními:
– Cukrovka
– Zvýšený tlak před těhotenstvím
– Onemocnění srdce
– Obezita
– Autoimunitní onemocnění
– Chronické onemocnění ledvin
Rizikovým faktorem je též těhotenství v pokročilejším věku (přes 40 let) a prodělání této nemoci při dřívějším těhotenství.
Jak poznám, že něco není v pořádku!? Že se možná jedná o preeklampsii!? Pokud se u mě projeví některý (v horším případě všechny) z následujících příznaků:
– Malátnost, únava
– Přítomnost krve v moči nebo ve stolici
– Zvýšený krevní tlak (více než 140/90)
– Bílkoviny v moči
– Oteklé kotníky, chodidla, ruce nebo obličej
– Nadměrný váhový přírůstek
– Snížené vylučování moči
– Bolesti hlavy
– Poruchy zraku
– Vnitřní neklid
– Žloutenka
– Pocit na zvracení, samotné zvracení a bolest v pravém podžebří nebo v okolí žaludku
Pokud ovšem pozorujete některý z následujících příznaků, svědčí to už pro těžkou preeklampsii:
– Silné bolesti hlavy
– Mžitky před očima
– Celkový pocit nemoci
– Bolesti v horní oblasti břicha
Po porodu většina akutních problémů sama odezní během několika dní, krevní tlak a moč se zpravidla znormalizují během čtyř až šesti týdnů.
Jedinou příčinnou léčbou preeklampsie je právě porod – vyvolaný, v akutních případech i porod císařským řezem.
Hlavní nebezpečí tohoto onemocnění spočívá v poškození jak zdraví matky (poškození vnitřních orgánů, krvácení do mozku; v nejhorším případě selhání ledvin, otok plic) i plodu v děloze (nedostatečné prokrvení placenty, zhoršení přenosu kyslíku a živin).
Společným rizikem je předčasné odloučení placenty s nebezpečím odumření plodu a vážným poškozením matky v důsledku velké ztráty krve s následnou poruchou krevní srážlivosti.
Bez léčení může dojít k velmi nebezpečným těhotenským křečím s následným bezvědomím (gestóza; eklampsie).
Kvůli zajištění včasné diagnózy preeklampsie se proto u těhotných žen při pravidelných kontrolách v poradně měří krevní tlak a stanovují se hodnoty bílkovin v moči.
U lehčích případů preeklampsie stačí k normalizaci hodnot klid a odpočinek. Na snížení krevního tlaku může žena dostat léky nebo jí lékař doporučí omezit solení.
U těžších případů, kdy je krevní tlak zvýšen nad hodnoty 150/95 by měla být žena hospitalizována v nemocnici, i kdyby se subjektivně cítila velmi dobře.
A jak to bylo v mém případě!?
Od začátku těhotenství jsem se cítila relativně dobře – pár „mírných“ obtíží jsem přičítala prostě tomu, že nosím dvojčátka, takže moje tělo musí po všech stránkách zvládat vyšší zátěž.
Víc jsem odpočívala, do města jsem jezdila autobuskem a pěšky chodila jen zpátky, v těhotenském cvičení (povoleno lékařem) jsem cvičila jen, co mi tělo dovolilo…
A pak začal listopad, já měla cca 1,5 – 2 měsíce do termínu porodu (dvojčátka se zpravidla rodí o 14 dnů dříve a je to normální), byla jsem ve cvičení, pak se mrknout na vernisáž, co dělaly moje kolegyně, vrátila jsem klíče od kanceláře. Dokonce jsme ještě šli pogratulovat známému k svátku. Domů jsme šli brzy, nebyla jsem ve své kůži.
Lehla jsem si s knížkou a klasicky usnula…
Kolem půlnoci mě probudilo vlhké teplo, vystrašilo mě to, probudila jsem manžela – musel začít jednat.
Volal do krajské nemocnice, ale tam nám řekli, že mají plno (na dětské JIPce) a že by nás stejně vezli jinam a že máme jet do naší okresní nemocnice a ráno se uvidí….
V nemocnici nás přijali, mě vyšetřili a uložili na „dospávacím pokoji“ – jinde nebylo místo.
Druhý den mi změřili tlak, a to opakovaně, protože nevěřili svým očím – měla jsem 180/120… Zástupce primáře mě sprdnul, že v mém stavu jsem už měla být někde na nemocničním lůžku v klidu aspoň měsíc (ale teprve asi týden před touto změnou jsem měla hraniční hodnoty tlaku…)
Odpoledne přišel zas, už klidnější, a že mě převezou do krajské nemocnice, že se jim uvolnilo místo. (Byl pátek…)
Já se cítila fakt skvěle, ale nepustili mě pomalu ani na záchod, do sanitky mě vezli na lůžku…
V krajské nemocnici jsem dostala svůj „pokojíček“, opět celou dobu na lůžku, jen ráno jsem směla na záchod a do sprchy (s doprovodem, kdybych omdlela….)
Dávali mi léky na snížení vysokého krevního tlaky, na zmírnění otoků, injekce do břicha, aby se holčičkám dovyvinuly plíce (nejsem doktor, tak nevím přesně, co to bylo). Takhle mě udržovali přes víkend.
V pondělí mě vyšetřil profesor a rozhodl, že už se nemůže čekat déle. Po půl druhé byly holčičky na světě…
Holky byly na JIPce, v inkubátorech, já na normálním gynekologickém oddělení.
Tlak mi sráželi ještě týden, otoků nohou jsem se zbavila až asi 14 dnů po porodu….
Když se podrobnosti o mém předprodním stavu dozvěděla moje sestra – lékařka-anestezioložka, braly ji mrákoty. Že si vůbec neumíme představit, co hrozilo jak mě, tak holčičkám…. Možná dobře, že nám to nedocházelo…
Dnes už mají holky rok pryč a vše je v pořádku. NAŠTĚSTÍ!!! ;o)