Potrat

Zuzku samozřejmě podporuji v jejím jednání. Pokud k tomu potratu vedly tyto důvody, asi bych se zachovala stejně. S interupcí zkušenost nemám, ale lidé v mém okolí ano. V každém případě, pokud se jedná o to, že dítěti najdou závažné postižení, které není slučitelné s jeho životem je asi potrat na místě zrovna jako v zuzčiným případě. Co ale odsuzuji je nechráněný sex s partnerem o kterém vím, že s ním dítě nechci a pak, pokud se náhodou stane, že ta žena otěhotní, jde na potrat. Jako by to bylo něco, co lze prostě jen tak odstranit.
Můj názor je ten, že pokud bych si nebyla jistá,že mimčo chci, tak dělám vše pro to, aby se to nestalo. Protože jsem maminkou, tak si nedokážu představit, že bych z banálního důvodu zmařila lidský život. Zrovna tak, ale vím, že nyní když mám zdravé dítě, otěhotněla bych a na testech by zjistili vážné postižení, nejen tělesné (tím myslím neoperovatelné, neléčitelné apod), ale i nějaké závažné mentální, tak bych si dítko určitě nenechala. Sama vidím u jedné příbuzné, co všechno jí to přivodilo. Má jednoho zdravého chlapečka, když mu bylo asi 2 roky, tak prodělala těžkou boreliozu. Lékař ji nedoporučil po doléčení minimálně po tři roky neotěhotnět, vzhledem k tomu,že se vyplavují z těla škodlivé látky z léků, které mohou závažným způsobem poškodit plod. Neuposlechla , za rok otěhotněla. Ve třetím měsíci jí bylo sděleno, že dítko má Downůw syndrom a těžkou vadu srdce. Do pátého měsíce těhotenství se rozhodovala a pak na potrat nešla. Diagnoza byla samozřejmě po porodu potvrzena. Tři roky strávila s malými přestávkami s chlapcem po nemocnicích, ani nevím kolik operací prodělal. Zdravý chlapec zůstal na druhé koleji. Nyní je ten postižený v nemocnici pod přístroji, protože mu selhaly životní funkce, takže je na „poslední zastávce“. Ortel byl neoperovatelná vada srdíčka. Ona je zhroucená, zdravý chlapec je prakticky bez matky. Oč by život zdravého chlapce byl bohatší, kdyby mohl mít svou maminku, jakou ji znal.