Pilulka, která toho hodně změnila

Když byla v květnu 1960 na americký trh uvedena první antikoncepční pilulka, nikdo netušil, že se stane druhým nejprodávanějším lékem na světě (hned za antidepresivy). Dopady masového užívání pilulky jsou mnohostranné a nedozírné.

Po padesáti letech jejího působení se např. nezvratně propadla porodnost bělošské populace, a to pod míru prosté obnovy, takže sociologové již hovoří o „etnické sebevraždě“ či „farmaceutické genocidě“.

„Pilulka vám dá lásku, sex a svobodu“ hlásala jedna z prvních reklam. Pilulka se syntetickými ženskými hormony skutečně dovedla při nechráněném pohlavním styku zabránit početí s mnohem větší spolehlivostí než ostatní antikoncepční metody. Zdá se to být prostě geniální – konec utrpení nechtěných těhotenství, potratů a stresu při přepočítávání menstruačního kalendáře! Osvobození ženy z odvěkého údělu přivádět děti na svět!

V roce 1967 vyšla titulní strana týdeníku Time s fotkou hromádky pilulek a s notickou „Už nemusím mít strach z nehody, která by mohla zruinovat můj život.“ Zodpovědnost za početí a potenciální rodičovství byla přenesena výhradně na ženy, které ji nejčastěji řeší právě pravidelným zakoupením plata pilulek. Mužská sexualita se oprostila od fatální zodpovědnosti spojené s rolí živitele a posunula roli muže na pozici „sexuálního konzumenta“. Pohlavní styk se proměnil ze závažného aktu početí na běžnou součást „zdravého aktivního života“ a přesunul se do kolonky zdravotní stav či volně-časová aktivita.

Sociologické důsledky

Vznikl fenomén tzv. „jalového sexu“ bez důsledků, který se všem mileneckým párům v počátku vztahu zdá přinejmenším okouzlující, ve svém důsledku však po čase nezřídka vede k tzv. přechozeným vztahům a k jejich rozpadu. Tím skončila éra monogamních vztahů založených na slibu celoživotní manželské věrnosti. Nastartovala se vlna masové rozvodovosti se všemi svými důsledky pro výchovu dětí a ztrátu orientace v životních strategiích pro příští generace.

Zygmund Bauman v knize „Individualizovaná společnost“ trochu trpce píše: „Naše civilizace je první kultura v dějinách, která dokázala rozsekat životy do sérií epizod bez jakýchkoliv důsledků a případných závazků. Dorazili jsme na území, které lidská civilizace v minulosti považovala za neobyvatelné. Smrtelní lidé se poprvé dokáží obejít bez nesmrtelnosti a nezdá se, že by jim to nějak vadilo.“

I další přední sociologové a filozofové popisují postmoderní „éru prázdnoty“ se všemi důsledky na naše osobní prožívání. Většina z nich vychází z tvrzení, že jde o přirozený evoluční proces, přitom je ale jasné, že hlavním hybatelem společenských změn za posledních padesát let byla především změna reprodukčního chování.

Nefunkčnost rodin zformovala novou postfeministickou generaci žen, která antikoncepci považuje za nedílnou součást své existence. Nespolehlivost mužské živitelské role způsobila, že průměrná mladá žena dnes nebývá ochotná vložit svůj osud do rukou muže, zbavit se vlastního zdroje příjmu, rodit děti a starat se o domácnost. Bez nadsázky lze prohlásit, že poprvé v dějinách mají vedle mužů na chod dění vliv také ženy, kterým byl dán nástroj sebeprosazení – účinná antikoncepce. Smutné je, že ač tyto ženy vkládají veškerou svou životní energii namísto do reprodukce do vzdělání a následného uplatnění na pracovním trhu, nakonec se cítí být přece jen zneužity. Kariérně totiž narážejí na mužskou dominanci, takže nezřídka končí na maximálně středních postech a ambice spojené s osvobozením se od jha mateřství z velké části zůstanou nenaplněny.