O potratech… II.

Rubrika: Moje cesta k miminku, Těhotenství

1058896_relaxingPo přečtení příspěvku od Kristýny O potratech… jsem nemohla nereagovat. Původně jsem jen chtěla napsat komentář, ale nějak mi prsty klepaly a klepaly do klávesnice a najednou toho bylo celkem dost, tak jsem se rozhodla to poslat jako článek. Doufám, že se na mě Kristýna nebude zlobit 😉

Taky znám jednu takovou Evu, taky už to bude asi 5 let. Chodila s o 8 let starším přítelem asi 3 roky, nejdřív to byla velká, slepá láska, seznámili se ještě ve škole. Postupně ale začala zjišťovat, že na něj není spolehnutí. Po škole bydleli chvíli spolu, ona všechno většinou táhla ze svého platu ( tak 10 000?), protože on byl věčně bez peněz, nebo je hned utratil, když ňáké měl. Navíc celkem rád vysedával po hospodách a jejich vztah byl založený spíš na sexu. Téhle „Evě“ gynekolog kdysi řekl, že vzhledem k převrácené děloze asi bude mít problémy otěhotnět, tak si nedělala těžkou hlavu, když se něco „nepovedlo“.. Až najednou zjistila, že je těhotná.
Měla pocit, že na dítě je ještě brzy a ještě navíc s tímhle klukem, se kterým to stejně nevypadalo na sladkou budoucnost. Ještě k tomu ho hledala policie za nenastoupení k výkonu trestu (byla to administrativní chyba, pustili ho za klukovinu o 2 měsíce dřív a teď si to měl jít „dosedět“, ale on už zpátky za žádnou cenu nechtěl, nebyl to žádný vrah nebo násilník), takže žádná jistota.

Po několika probděných a probrečených nocích a poradách s maminkou se nakonec rozhodla jít na potrat. Strašně to obrečela, ale bylo to pro ni v tu chvíli to nejlepší.Aspoň to tak cítila.

Před měsícem, když jsem ji potkala na procházce s mým Tomáškem, mi řekla, že neuplyne den, aby jí nenapadlo, jaké by to bylo, kdyby se rozhodla jinak. Prý se na to snaží nemyslet, ale když se současným přítelem mluví o tom jestli by už měli mít mimčo, tak jí to trápí. O to víc, že otěhotnět pro ni nemusí být právě lehké a před těmi 5ti lety se možná vzdala jediného dítěte, které kdy mohla mít. S tím tatínkem by už určitě nebyla, ale dneska by se už nebála, že zůstane sama s prckem, ví, že by se o sebe dokázala postarat.

Určitě hrají roli i životní zkušenosti, jinak takovou situaci bude řešit 19ti letá holka a jinak se na to bude dívat za 5 let, Tak jako ta „moje Eva“. Musí být strašně těžké se smířit s tím, že kousek vás jste nenechaly žít…
Jsem ráda, že já jsem takovou situaci řešit nemusela, protože sama nevím, jak bych se rozhodla. Když jsem zjistila týden po svatbě, že jsem těhotná, tak jsem se trošku „lekla“, že už, ani nemáme vyřešené bydlení, ale bylo jasné, že miminko bude, protože jsme o něm už snili – a vyšlo to napodruhé. A nějak se do toho našeho pokojíčku vmáčknem, to malé přece potřebuje lásku a ne 3+1.

A ještě k tématu nechtěných dětí, nechápu, proč naše úžasná vláda nepodpořila „babyboxy“, protože to by bylo řešení třeba pro mladé maminky, které na potrat jít nechtějí, ale bojí se to přiznat doma – je přece spousta utajených porodů, kdy kolikrát ani nejbližší okolí neví, že žena byla těhotná… Jasně, každé dítě má právo na to, znát své rodiče a svůj původ, ale právo na život je nadřazené…teda alespoň podle mě. A téma adopce u nás raději ani nenačínám, protože ty neuvěřitelné počty dětí v dětských domovech a na druhé straně čekajících „rodičů“ jsou opravdu k pláči a usnadnění adopce je stále v nedohlednu…

Zároveň ale nejsem proti potratům, zastávám názor, že tohle rozhodnutí by měli udělat oba potenciální rodiče společně. Určitě je lepší, když se dítě nenarodí, než aby žilo v sociální a citové nejistotě, třeba se narodilo 15tileté mamince, která sama neví, co to znamená a dítě strádalo, nebo nedej Bože skončilo odložené někde v popelnici…
A taky je určitě lepší pro ženu, která třeba byla znásilněná, když se to malé nenarodí, než aby jí celý život připomínalo, co se stalo. A to nemluvím o případech, kdy se ví, že je dítě vážně nemocné nebo postižené. Doufám, že mě za to neukamenujete, vím o čem mluvím, vím ze blízkého okolí, že postižené dítě je ohromná zátěž – psychická, ekonomická, emocionální, ale také sociální. Kdybych dopředu věděla, že mé dítě bude těžce postižené, tak bych se asi pro potrat rozhodla. I když to nemůžu říct s jistotou, pokud jsem takovou situaci nezažila…

Ne každý má to štěstí, že čeká dítě s partnerem, který o ně o oba stojí a bude je milovat a starat a hýčkat jako ten nejvzácnější poklad. Ať je nás takových maminek a dětí co nejvíc a co nejmíň těch uplakaných „skoromaminek“.

Napsal/a: pomněnka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • kkateřina

    nejsem zrovna zastáncem potratů.Nedokážu stále pochopit,proč lidi,hlavně mladí,když už spolu chtějí mít pohlavní styk,nepoužívají antikoncepci např.kondom apod.Potom by nemuseli řešit zbytečné problémy.Když je žena znásilněna nebo otěhotní přes antikoncepci,to je něco jiného,ale tohle se mi zdá nezodpovědné.

  • Je to pěkně napsané, i předchozí článek od Kris.
    Babyboxy neodsuzuji, je lepší opravdu dítě odložit tam,než do popelnice apod…Ale říkám, že každé dítko má být chtěné a podle toho by se také k tomu měli rodiče stavět a když chtěné není? To rozhodnutí už je pak na nich…Nemyslím zde třeba to, kyž je dívka znásilněná a otěhotní..tam je to asi většinou jasné, že půjde na potrar, ale jsou i vyjímky.

  • Pomněnka

    Holky moc děkuju za názory i za chválu na článek – ikdyž věřte nebo ne, psala jsme to bezprostředně po tom, co jsem si přečetla Kristýnin článek. Nějak se to psalo samo a na komentář to bylo vážně dlouhé 🙂

    Kristý, díky, že se nezlobíš. Nechtěla jsem „kopírovat“ téma, jen se mi toho najednou honilo v hlavě tolik… Ten tvůj článek mě opravdu dostal, tohle byla reakce.

    Babyboxy: Kdyby byly alespoň v každé třetí porodnici, hlavně v těch v centrech měst, tak by to asi mělo větší smysl, než Hloubětín, ale i to se počítá. Nechtěné děti by nemusely možná umírat…

  • To je ono – v Hloubětíně. Má to prý jednu chybu, že je to trošku z ruky, což je asi pravda. Ale zaplaťpánbu alespoň za to.
    On u nás je vůbec zvyk přebírat z ciziny kdejakou kravinu, ale to co funguje naše vedoucí představitele jaksi nezajímá. To si vždycky najdou tisíc důvodů, proč je to špatné.

  • kristýna

    Poměnko děkuju, že jsi to tak hezky napsala, já na psaní článků moc nejsem, tak jsem to sesmolila jak se dalo, ale tenhle článek je super. Vůbec se nezlobím, žes to napsala, však se to ujalo líp než ten můj. Šlo mě hlavně o názory ostatních, a je jedno jeslti je napíšou pod můj článek nebo pod tvůj. Fakt jsi to napsala moc pěkně a citlivě.
    S těmi babyboxy to taky nechápu. Je aspoń vidět, jak naše vláda funguje.

  • Lékaři byli u babyboxu do dvou minut. Super čas. Jenže tohle je řešení taky není pro každého. Ne každá může na devět měsíců zmizet, aby všímavé okolí nezaregistrovalo rostoucí bříško. Která z vás by mohla zůstat ve svém bydliště, rodině a pak jen říci, udělala jsem to a to.
    A po těch devíti měsících odvzdat dítě a nikdy ho nevidět…
    Jak už tu někdo řekl, neodsuzuji…..

  • Ahojky, ten babybox je v GynCentru v Hloubětíně..Každý rok se najde 5 mrtvých novorozeňat (kolik se jich asi nenajde?). Ministerstvo zdravotnictví s nimi nesouhlasí, protože dítě prý má právo na své rodiče… Právo trošku postavené na hlavu, když se dítě najde mrtvé..Zajímavé, že jinde fungují…Kdyby zachránil jediné dítě, splnil účel.

    Jinak s těmi potraty – myslím, že je to těžké rozhodnutí pro každého…vnitřně s nimi nesouhlasím, ale neodsuzuji. Prostě těžké rozhodnutí.

  • sluníčkoP

    Krásně napsané, také to tak cítím, ale je pravda, že nikdy člověk neví jak by se v dané situaci zachoval, když ji nezažil.

  • Moc hezky napsané!!!! Mám úplně stejné názory… O těch babyboxech slyším poprvé….

  • Pomněnka

    Vandulo, v článku jsem to zapomněla zmínit, děkuju. Taky jsem to snad viděla ve zprávách – ředitel nemocnice tam zkoušel pohotovost personálu, vložil miminko a sledoval se stopkami přes kamery reakce sestry a doktora. Tuším, že to bylo pod 5 minut. Jen taky nevím, kde to bylo-možná v Praze U Apolináře??? V těch zprávách ale říkali, že to zprovoznila namocnice „na vlastní triko“, bohužel… 🙁

  • Moc hezké Poměnko,není k tomu co dodat.

  • Pomněnko, někde už snad babybox funguje, jen ze své děravé paměti nevymáčknu, kde to je…..

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist