1. – 3. měsíc: stěhovali jsme se do nového bytu, menšího…, v rámci šetření na domek, který se chystáme postavit v jedné malinké vesničce Habrovany (už teď jsme přišli o všechny iluze, protože místo cihel koupíme akorát papíry, a tak jsem si začala hlídat plodný dny, protože i když jsme to plánovali, tak těhu by se nám teď nehodilo, jenže se mě na to nikdo nezeptal a tak se zadařilo mimo plodné dny… tomu říkám náhoda 😀 . To, že jsem těhotná jsem zjistila asi ve 2.tt, tedy tak nějak jsem to tušila, to už jsem měla všechno vybalený a na svým místě, (podařilo se nám to po půl roce pravidelného tréningu) jen jsem si počkala 14 dní, abych si mohla udělat test… a čekání to bylo nekonečný, dvě čárky mi to v podstatě jen potvrdily, i když ta druhá byla jen malinko zřetelná, to už přítel huhlal něco o tom, že to pořád není jistý… a tak jsme jeli do Kroměříže k mému doktorovi, který nám na ultrazvuku moc neukázal, ale těhu nám potvrdil. Abyste pochopili, nejsem blázen a nehledám si doktory co nejdál, ale asi rok jsme tam bydleli a v rámci snahy o mimi jsme doktora potřebovali, navíc jsem s ním nad rámec spokojená… No a pak už jsem se jen těšila až vykoukne bříško… První 3 měsíce mě provázely bolesti v podbřišku jako při menstruaci, což byly taky jediný těhotenský obtíže, nezvracela jsem, chvilku jsem trpěla nechutenstvím, což bylo kvalitním zážitkem… Chodila jsem po obchodě, v břichu mi kručelo a já nemohla najít nic, co bych byla schopná pozřít, protože jsem na nic neměla chuť, taky jsem asi něco shodila, protože moje normální váha kolísala běžně mezi 58 a 60 kg, ve 4. měsíci jsem měla na váze 57 kg. Takže ranní nevolnosti jsem naštěstí neměla šanci poznat. Taky mi povyrostly prsa… Normálně žádný nemám, nejsou to ani jedničky, spíš nulky a pak najednou zžilnatěly a zvětšily se :D, teď mám možná 1,5 a bradavky jako černoška :D…takže !huráááá! já mám taky jednou prsa :)!
4. – 6. měsíc: bolesti v podbřišku ustaly a já pořád netrpělivě očekávala až mi vykoukne bříško a měla příšernou radost, když jsem jedno ráno nedopla kalhoty do práce :), ale bříško pořád nikde… V 5. měsíci jsem prodělala 2 virózy, první jsem zvládla dobře, akorát jsem nemohla nosem vůbec dýchat a v krku jsem měla jednu velkou saharu, 2. viróza už byla horší, začlo to bolestí celého těla, kašlem a rýmou, taky dost častým kýcháním, ten kašel mě držel ještě dalších 14 dní, mimo to jsem začala v 16.tt krvácet a to hned několikrát, měla jsem kalhotky durch, krvácela jsem čistou krví bez cucků a ani břicho mě nebolelo, ale měla jsem z toho pořádný vítr, hned na to se vždy objevilo špinění a to mě drželo pak něco přes týden, samozřejmě jsem byla i na pohotovosti a tam mi řekli, že plod je v pořádku a v podstatě jsem se ani nedozvěděla čím to bylo. Ani můj doktor nic nezjistil, řekl mi jen, že bobek je v pořádku a já mám být v klidu a nestresovat se, mohlo to být způsobené tím nachlazením, ale jak… Došli jsme do 5. měsíce a teď tohle….. Vítr jsem přestala mít, když přestalo špinění, pak jsem sama sobě přísahala, že to už nesmí přijít. Mimoto, v 17. tt jsem z vesela ucítila jemné oťukávání našeho pokladu, bylo to příjemné „červíkování“, které jsem cítila hlavně v klidu v leže… Takže jsem do 20. tt nemusela čekat. V 21. tt jsme šupajdili na velký UTZ, kde jsme se měli dozvědět, co že nás to vlastně přišlo potěšit a ono je to děvčátko, i když jsme si moc přáli chlapečka :), ale teď už bych ho nechtěla, jsem ráda, že to bude panenka, bude to moje parťačka :), jinak celá zdravá a krásná, v tu chvíli jsem se začala těšit ještě několikrát tolik!
Jestli můžu doporučit pár věcí, tak se holky určitě mažte a mažte, ne zevnitř :), ale zvenčí, bříško, prsa a boky, jelikož jsem na svých stehnech objevila dávno staré strie, asi z rychlého nárustu a úbytku váhy, napadlo mě, že bych mohla mít sklon a tak se od 4. měsíce mažu proti striím, ve sprše bříško a prsa masíruji houbou při mytí a po té se osprchuji studenou vodou, mimoto vypiji denně 3 litry vody, což je teď v tomhle počasí to nej… a to taky přispívá pokožce 🙂
Občas, ale jenom minimálně, mě pálí žáha a skutečně mi udělá dobře sklenice mléka, i když ho nemusím, tak mi zaručeně žáhu uhasí 🙂
7. měsíc: bohužel nemůžu přihodit radu na hemeroidy nebo na křečáky či otoky, protože nemám ani jedno z toho, moje aktuální váha je 65 kg, necítím se ani neohrabaná a ani nemám potíže s nadváhou spojené, takže jsem v těhle vedrech asi jedna z mála spokojených těhulek, které neotíkají a ani je nic nebolí. Občas teda roztahující se žebra :), ale abych pravdu řekla, tak mi přijde, že bříško mám docela malinkatý, ani nevím, jestli by se mi tam vlezlo jednokilový miminko… asi budeme mít trpajzlíka :D, ááááále co, holkám obří velikost stejně nesluší 😀 . Taky krevní testy dopadly ke vší spokojenosti, dokonce i nad míru spokojenosti, doktor mě vychválil a řekl, že by to mohlo takhle pokračovat dál, po porodu pak nebudu úplně vycucaná… a můj tlak se mi z nízkého zvýšil na normální :), takže pohoda na každý pád 😀
Zatím máme výbavu jakštakš hotovou, teda kromě nových věcí, co se týče oblečení, zatím máme všechno poděděný, ale abych nekecala, koupili jsme troje nový dupačky 🙂 a na srpen jsem si naplánovala přípravu tašky do porodnice, termín mám 6. října, takže to bude nejvyšší čas :D.
Šíleně se na to těším, i na porod, nic neočekávám a nic si raději nepředstavuji, prostě až to přijde, tak to nějaký bude a na konci bude moje mimi venku a nebudeme se dotýkat jen přes bříško :D, stejně tak kolem 36. tt budu podělaná strachy :). Rodit se chystám u milosrdných bratří, byli jsme tam i na kurzu, i když přítel ho spíš prospal…. Prý na něho přišla hrozná krizička a dokonce i na chvilku zavřel oči… No setkaly jste se někdy s něčím takovým??? :D, ale spíš mě to pobavilo než podráždilo, já pozor dávala a nic mi neuniklo :).
Co můžu ještě doporučit, jestli váš gynekolog/žka nebude proti, ať vás taťulda může na každou kontrolu doprovázet, nemusíte mu to tlumočit a aspoň bude v obraze a taky mimi uvidí častěji :), já osobně jsem ráda, že je tam se mnou, a protože je můj doktor výbornej chlap, tak se u toho taky pořádně nasmějeme, přítelovi vždycky říká: „pane inženýre“ a nejvíc mě pobaví, když řekne, pane inženýre neseďte tam, pojďte se taky podívat… Musím říct, že vaginální UTZ sonda ho hodně zaujala, prý tohle ještě neviděl… Jak by taky mohl ;).
Své těhotenství můžu prohlásit za maximálně pohodové, sice mi toho na hlavě z vlasů moc nezbylo a pleť mám momentálně v postpubertálním vývoji, ale jsem spokojená a snad to tak vydrží další 3 měsíce :), takže těhotenství mohu jenom vřele doporučit :P, teď ještě jestli zvládnu tak dobře a hladce výchovu… ale v tom už snad mám také jasno… Mám totiž možnost sledovat chyby ve výchově na přítelově dceři z předchozího manželství a těch je tedy požehnaně :(, ale to už je jiná kapitola…