Jsem od přírody zvědavá ženská, tak mě zajímají různé novoty, ale i příběhy ze života. Baví mě tady pročítat zážitky z vašich rodin a svěřovat se s mýmy. Nedávno mě zaujaly články Kaitlin, která bohužel nemůže mít přirozenou cestou vlastní děti a to mě inspirovalo k napsání následujících řádek. Snad to zaujme i vás…
Já naštěstí patřím k té první skupině, k ženám, kterým se stačí podívat na trenky a jsou „v tom“ 🙂 Naštěstí, protože život bez dětí si teď už nedokážu představit.
Já jsem otěhotněla totiž nechtěně. Sice jsem už byla vdaná, ale koupili jsme pozemek a plánovali stavbu rodinného domu, takže jsme děti chtěli až do nového bydlení. Ale příroda si řekla, že nám to ztíží:-) A já jsem najednou otěhotněla. Zdálo se mi to prakticky nemožné a i můj gynekolog vrtěl nad mým případem hlavou. Brala jsem totiž antikoncepci a logicky jsme si s manželem nedávali pozor. Je pravda, že jsem prášky neužívala v jednu hodinu, jak se doporučuje, ale vždycky jsem to stihla do 24 hodin. Ten měsíc jsem nastydla a musela brát antibiotika, o kterých jsem si pak taky přečetla, že někdy (asi v 0,001 %) mohou rušit účinky antikoncepce. Takže my jsme byli to 0,001 %, které otěhotní i přes antikoncepci. Nikdy bych tomu neuvěřila, kdyby se mi to nestalo. Známí nám to taky moc nechtějí věřit. Ale je to tak. Dcera, co se nám narodila, je pro nás nejkrásnější a největší štěstí a vůbec nelitujeme, že si k nám takhle našla cestu. I když ze začátku jsme byli dost zaskočeni:-)) Zvlášť, když jsem věděla, že moji rodiče se o mě snažili dva roky a museli podstupovat různá vyšetření. Tak trochu jsem si myslela, že s otěhotněním budu mít problém i já.
Co dodat? Jen to, že teď používáme asi tři druhy ochrany a v koutku duše se modlíme, aby druhé miminko počkalo až dostavíme:-)) A co vy? Povedlo se vám miminko napoprvé nebo jste se museli pokoušet déle? Ať se všem, kteří chtějí potomka, daří! A těším se na vaše příběhy!
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (40 vyjádření)
Já jsem otěhotněla „na třetí pokus“ a vzhledem k tomu, že partner už má 2 kuky z předchozího vztahu, byla samozřejmě žádaná holčička…já jsem si už ale od první chvíle byla naprosto jistá, že je to kluk – kupovala jsem klučičí věci a tak…nakonec jsem tím nakazila i tatínka, který vlastně připustil, že 3 synové – to zní dobře:-)…amniocentéza mou „jistotu“ objektivně potvrdila, dnes má náš syn skoro 1,5 roku a je to všemi milovaný rošťák:-)…pokud ale bude další mimi (možná tak za rok-dva-tři),bude o opravdu „pokus o holčičku“:-) – ptám se stejmě jako Meggie – jak na to? (čínský kalendář jsem si kontrolovala – podle něj měl být holka už náš Prokop:-))…asi pošlu tatínka na vyštření, jestli vůbec má X-ky…:-)
Meggie, kluky prý plodí chlapi, co nemají žádné starosti a jsou dost odpočinutí…
Asi musíš toho svého víc prohánět…
;o)
U nás to bylo takhle: 2 pokusy, 2 chlapci- nevíte jak se dělají holčičky???
Jak to tady čtu, tak vám docela závidím…
Nám to trvalo dlouho, až jsme se nakonec obrátili o pomoc na CAR. Naštěstí, IVF+ET nám vyšlo napoprvé…
A protože jsou z toho dvojčátka, užívám teď raději HA. Ale máme plán. Až naznáme, že by případné další mimi nebylo „komplikací“, ale radostnou událostí, tak vysadím. A uvidíme, jestli se zadaří, nebo zjistím, že jsem HA celou dobu brala zbytečně a aspoň do budoucna ušetřím…
;o))
Ahoj, já poprvé otěhotněla hned v prvním možném cyklu, nejspíš na Štědrý den. Jaké bylo rozčarování, když na podruhé půl roku pryč a nic. Nakonec to trvalo 1,5 roku od ukončení kojení než jsem se i za pomoci léků opět rozovulovala a otěhotněla.
ahoj, no ja jsem si u druheho mimca delala trosku srandu, ze to nepujde, protoze manzel byl cely tydny pryc a spise jsem se smala, ze to bude tak az po vanocich, no a otehotnela jsem hned ten prvni mesic, prvni den ovulace. Na Vercu jsem take necekali, proste jsem dobrala plato antikoncepce a hup a bylo to. Necekala jsem , ze to bude takovy fofr.
necekane, ale hezky 🙂
Matesi a byl na té dovče i manžel? :o))))
Ahoj, když jsme si řekli, že chceme mimi, tak za měsíc skutečně bylo zaděláno 🙂 poprvé se zadařilo, když jsme se vrátili z dovolené v Egyptě (zřejmě euforie, že po tomhle putování už zvládneme všechno) a za 9 měsíců se narodil Jakub. pak jsem si řekla, že by bylo dobré mít druhé dítě tak s odstupem 3 let, takže když bylo Kubovi dva a něco, zase jsme to naostro zkusili a zase to vyšlo. dokonce termín porodu čtyři dny před Kubovými třetími narozeninami. Jenže tentokrát těhotenství se nevyvíjelo dobře a skončilo v 8. týdnu spontánním potratem. tak jsme si řekli, že půl roku počkáme a v létě to zkusíme zase. Ale mezitím jsme v dubnu měli výročí svatby, nějak nevysvětlitelně doputovala zatoulaná spermijka a já jsem zcela nečekaně těhotná (tzn. 2 měsíce po potratu) – dnes je to 16 tt. Tak mám dojem, že otěhotním při každé příležitosti. To je náš příběh. Pa Petra
Já taky poprvé o Sylvestra a podruhé na mé narozeniny.
ahoj, my si s manzelem pockali na nasi holcicku 5 let.
mam endometriozu v takovem stadiu, ze jsem musela podstoupit umele oplodneni. ale tomu predchazela spouta vysetreni, dokonce operace a umele navozeny prechod. reknu vam, nic moc. dokonce to v jednu chvili vypadalo na rozvod, ale vse se nakonec urovnalo a jsme konecne stastna rodinka, i kdyz nas do miminka vlastne natlacil muj zdravotni stav.
Naštěstí také patříme mezi ty štastné a otěhotnět není můj problém.Tedy ani manžela.První dítko bylo chtěné ,hned na první měsíční pokus.Dost nás to zarazilo hodně lidí mělo a má problém.Druhé dítko plánované bylo do 2 měsíců.Doma říkám nemít antikoncepci tak máme Klabzubovu jedenácku,rodí se nám v rodině pouze kluci.
Nam se povedl Tomasek napodruhe (mozna na poprve???Den vam nikdo nerekne :-))). S manzelem jsme si na jare zaplatili dovolenou a teprve pak se rozhodli, ze se vezmeme, takze jsme byli na takove „predsvatebni“ ceste. Tam jsme si rekli, ze ted uz je to vlastne jedno, kdyby se nam mimco povedlo, a tak jsme to prestali tak svedomite, jako doted, hlidat. 2 tydny po navratu z dovolene jsme meli svatbu, me na ni nejelo ani vino, no a tyden na to jsem vedela, ze je neco jinak – byla jsem ve 3.tydnu. Takze jsem se vlastne taky vdavala s miminkem v brisku, jen jsem o tom jeste nevedela.
Bylo fajn otehotnet takhle rychle, taky jsem se bala, ze to nepujde (dnes ma problemy skoro kazdy…).
Tomasek je nase slunicko a casem mu urcite poridime brasku nebo sestricku.
U Káti to bylo těžší, už jsem myslela na nejhorší, ale pak jsme odjeli s kamarády na dovču a přivezli si z ní Káťu :o)) a s Eli to šlo jako po másle…. myslím si na 3? ale manžel o tom zatím nechce ani slyšet, takže uvidíme?
Zdravím milé dámy.
Mám podobný příběh jako Any, jen u toho prvního miminka to bylo ještě trochu zbrklejší a dost „bezhlavý skok do vody“.
S manželem jsme se znali asi 3 měsíce, když jsme spolu začali chodit, aprotože jsme byli zamilovaní a mysleli si, že už jsme na dost staří na vážná rozhodnutí, řekli jsme si, asi po dvou měsících, že by bylo hezké mít miminko. Dnes vím, že jsem tenkrát vůbec netušila jak vážné rozhodnutí jsem udělala – všechno bylo tak fajn. Oba jsme měli dobrou práci, vlastní byt – tak nebyl problém a děťátko přijde až třeba za půl roku – tak, takhle jsem tenkrát uvažovala. Ale děťátko přišlo už asi za 3 týdny – kamarádka mi zajistila krevní test hned asi týden po vynechané menstruaci. To bylo překvapení:-))))! A už jsme se v tom s manželem vezli – honem svatba, předělat byt a podobně – vždyť to všichni znáte. No a týden před naším prvním výročím( když jsme spolu začali chodit) se nám narodila Dominička. A za další 4 roky 4 měsíce a 5 dnů se narodil Martínek – naše druhé zlatíčko – taky jsme si jen tak říkali, že by už potřebovala Domča sourozence a za měsíc bylo jasné, že bude. Obě těhotenství byla úžasná a v pohodě. A druhý porod? – klidně půjdu rodit ještě jednou.
Sice jsme měli problémy v našem vztahu, ale kdo je nemá. Dost lidí si klepe na čelo, že jsme byli jako blázni, tak rychle si přídit dítě.
Letos budeme mít v září 7. výročí svatby, Dominika půjde po prázdninách do školy a Martínkovi budou za týden dva roky. A manžel mi už zakázal alespoň na 5 dalších let mluvit o tom, že by potřebovali dalšího sourozence :-)))( pro jistotu si pořídím tělísko) a vím, že pak budu zase mluvit o dětech!!! :-)))
Tak naše mimčo bylo také plánované, ale myslela jsem si, že to nepůjde úplně hladce, protože moje sestra nemohla otěhotnět šest let. Ale trvalo to pouze dva měsíce a byla jsem těhotná. Jsem za to vděčná, protože dlouhé čekání musí být asi hodně stresující.
Ahoj holky, my jsme si s manželem první mimčo naplánovali hned po svatbě a také se nám to podařilo, otěhotněla jsem hned na poprvé a těhotenství jsem si užívala, neměla jsem žádné potíže. Takže jsem se domnívala, že ani příště to nebude žádný problém. Druhé mimko jsme trochu odkládali a teprve když byly Kačce čtyři roky, tak jsme se rozhodli, že je čas na druhé. Jenže se nám vůbec nedařilo. Nejdříve jsme byli trochu překvapeni, že stále nic, ale jelikož jsem měla dobrou práci, nepřikládali jsme tomu všemu zpočátku žádný význam. Po roce už jsem z toho byla celkem nervózní, podstoupila jsem nějaká vyšetření u své gynekoložky, všechno bylo v pořádku – až na to, že mě upozornila, že jsem byla na komplikovanější biopsii děložního čípku a to, že může mít na otěhotnění vliv. Nakonec uběhl i druhý rok a s manželem jsme se postupně začali připravovat na to, že se nechá vyšetřit i on (vůůůbec se mu ze začátku nechtělo) a případně podstoupíme umělé oplodnění, uvažovali jsme i o adopci. Po nějaké době jsme navštívili Centrum umělého oplodnění, kde nás pan doktor se vším seznámil – uznal, že téměř po třech letech marného snažení, jsme u něj správně. Domluvili jsme se na další schůzce, ke které už nedošlo, protože jsem mezitím otěhotněla. Měla jsem obrovskou radost, ale také velké obavy, protože tentokrát těhotenství bezproblémové nebylo, ze začátku jsem krvácela, až do šestého měsíce mi bylo hodně zle, od začátku mi tvrdl pupík i víc jak patnáckrát za den, dost jsem musela ležet, nohy podložené, doktorka mě připravovala na to, že porod by mohl přijít i dřív – počítala jsem každý den, pročítala knížky od kdy, že už lékaři miminko zachrání… Nakonec to všechno šťastně dopadlo a nám se v termínu narodila zdravá a krásná holčička. Když mi ten uzlik po porodu přinesli, nemohla jsem tomu štěstí ani uvěřit… Přeju všem, kterým se nedaří, aby nezoufali, třeba se to časem přeci jenom podaří.
Tak to my jsme Davídka měli taky přes prášky. Přesně jak popisovala Kicul. Taky kvůli antibiotikům. Chodila jsem si v klidu do práce na tři směny, pak byl silvestr, tak se trošku rozjela zábava, i když já naštěstí moc nepiju, takže to jsme neměla výčitky, protože asi týden po silvestru jsem zjistila že jsem těhotná. A Adámek byl už plánovaný, ten se povedl na poprvé.
Any, také se málem nemohu podívat na pánské trenýrky… :o) Obě děti přišli tak, jak jsme si řekli…i když teda s početím Šárky to bylo víc komičtější…
Ahoj Kicul,to je hezký článek.Já taky patřím k těm trenkovým.S Davídkem jsem otěhotněla do slova a do písmene na poprvé.Byl plánovaný,ale taky jsem si myslela,že to budě nějakou dobu trvat.Plánovali jsme svatbu a protože jsem byla najednou těhotná,tak jsme ji uspíšili.Takže jsme se brali už s miminkem v bříšku.Druhé miminko bylo taky plánované a taky napoprvé a 2,5 roku přesně po Davídkovi se nám narodil Adámek.Teď už má ten náš smíšek skoro 5 měsíců a Davídek skoro 3 roky.Za nic na světě bych neměnila,oba dva jsou naše sluníčka a jsme moc rádi,že je máme.
Mobile Sliding Menu