… holky, holte se?
Včera jsem se dozvěděla z televize, což považuji téměř za „znamení“ neb televize je něco, pro co ve svých dnech prostě nějak nenacházím čas, že podzim bude teplotně vydařenější než léto a čeká nás tedy mnoho krásných, slunečných a teplých dní. Hned z kraje článku nutno dodat, že tento příběh se skutečně stal 🙂Teplé dny lákají k odhalení nohou i rukou a všeho vůbec a móda je k nám neúprosná a velí ukazovat jen hladká těla bez chloupků. Doba zarostlých podpaží v tramvajích je zaplaťpánbů ve většině případů pryč a podle toho, co kolem sebe vidím, je i nepatrné strniště kdekoliv vnímáno jako totální faux pas…
Připouštím, že dnešní zamyšlení bude asi víc pro ženskou část populace a možná bude docela intimní, ale co, nakonec celé tohle „veřejné psaní“ a možnost nechat vás nakukovat do mého života je pro mne intimní záležitostí velmi. Tak kousek víc prostě snesu. Pro dnešek.
Čím bylo dnešní ráno vyjímečné? Ničím. Znáte to. Chvátala jsem jako divá, nerozhodně postávala před narvanou šatní skříní a když volba oblečení padla na sukni, nerada jsem konstatovala, že své nohy musím neprodleně a velmi rychle vystavit břitu žiletky. Jak jednoduché. Uchopila jsem ji pevně, ve sprše s ní divoce zamávala a ano, správně tušíte, opravdu hluboko jsem se řízla do holeně. Nádhera.
„A to se tentokrát mohu normálně ohnout,“ pomyslela jsem si v duchu a pak 
jsem se při vzpomínce na jednu životní scénku nahlas začala chechtat.
Když jsem se totiž pořezala žiletkou naposled, byla jsem v devátém měsíci těhotenství s Karolínou. Byla jsem taaaak velká, široká, rozložitá, jak chcete, prostě v devátém měsíci… a nedokázala jsem si vůbec představit, že bych do porodnice přijela neoholená. Tedy rozumějte, nejen s neoholenými holeněmi, ale i stehny a hlavně i s tou hodně, hodně horní částí stehen… 🙂 V době dokonale hladkých modelek, které na nás uniformně útočí ze všech novin a časopisů, co by tomu řekl gynekolog, co mě bude rodit? A co by si probůh pomyslel manžel?
Přes obrovské těhu břicho jsem tehdy nedokázala ani zkontrolovat, jestli nemám rozvázané boty. Tak si představte, jak probíhalo holení „tam“. 🙂
V koupelně jsem tehdy umně nainstalovala kosmetická zrcadla (taková ta tahací, nastavovací, ještěže je mám…), zadržela dech a poprvé řízla. Bezvadné. Povedlo se. Povzbuzena prvotním úspěchem jsem kolem velikého břicha mávala žiletkou a těšila se, jak budou v porodnici koukat, že jsem i navzdory svým rozměrům „in“.
Jenže pak, znenadání, mi na nohu cosi skráplo. A pak ještě a ještě a ještě… docela jak scéna z hororového filmu… a pak mi zrcadlo zjevilo opravdu hluboký řez v poměrně choulostivé oblasti…
Byla jsem ráda, že jsem zastavila krvácení. V porodnici pak za pár dní rozhodně koukali, gynekolog naznačoval, že tohle tedy opravdu ještě neviděl, že na pokus o domácí císařský řez to vůbec nebylo špatné… a já si tehdy slibovala, že otevřu speciální depilační salón intimních partií pro ženy v devátém měsíci. Kdo jiný totiž tohle pochopí? (Tím, jak jedno mi pak bylo během porodu, jestli mám nebo nemám někde chlupy, se fakt nechci zaobírat.)
Když jsem tenhle příběh vyprávěla své mamince, docela chápavě tehdy pokyvovala hlavou.
V dobách, kdy se ještě jako studentka na kolejích depilovala ona a její vrstevnice, byla na trhu jen žiletka Astra nebo superchemický depilační krém Opilka. Velmi účinná záležitost. Tak silný, že by možná oddepiloval i hřebík v plotu.
Máma se tak nad mým vyprávěním potměšile usmívá a pak povídá: „Dokážeš si představit, jak strašně si poté, co ti Opilca vyleptala už všechny chloupky na stehnech a holeních a pomalu ti likviduje kůži pod nimi, přeješ, aby se otevřely dveře té pitomé společné kolejní koupelny?“ 🙂
Jauuu !!!
Prostě, jedeme v tom všechny napříč generacemi.
Krásný (neoholený) den
Vaše Marta
Napsal/a: Marta Procházková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Díky za super článek. Já v době středoškolské dokonce zakoupila epilátor… On snad vytrhává v několika řadách… jenže poté se mi zanítil jeden mazový váček na noze a řeknu Vám, vypadalo to jako počínající diabetická noha !!! Tak blbě se to hojilo, že jsem to šla ukázal doktorce a ona mi důrazně vysvětlila, že pro diabetika není žádnej epilátor vhodnej, že ať to udělám ještě párkrát a mohu mít fakt problém, protože se mi to může kdykoli zase někde zanítit. Párkrát jsem ho ještě použila, ale už je to pár let, co se jen válí šuplíku a já ho dosud nebyla schopna za pár kaček nabídnout. Ve výsledku si holím jen podpaží, ale cca 1 krát za 2 týdny… A nohy? Když jsem před maturitou vyfasovala vysokou sádru, navíc v těch největších vedrech, stala se má noha, co se týče ochlupení od třísek až ke kotníku strništěm. Takže jsem to řešila jednorázovýma holítkama, která rozhodně nepoužiju jednorázově 🙂 A je pravda, že častým holením se alespoň některým ženám chloupky zesilují a rostou rychleji, protože přeci jen, ty chloupky mají fyziologicky daný úkol pro kůži a my často jen vnímáme tu estetiku. Takže v dnešní době si oholím nohy, když mne napadne, ale nějak se tím opravdu nestresuju. A co se týče třísel? Přes porodem si mne sestřička oholila jk potřebovala a díky Bohu byla citlivá a šikovná. Od porodu to nějk dvakrát moc neřeším – ačkoli pár jsem se o pár „svůdných“ holících akcí pokoušela.
Všichni, co bez „holení“ nemohou být, mají v dnešní době opravdu výhodu v tom, že je si z čeho vybrat… od různě vychytaných strojků a stroječků po kosmetické salóny. Nicméně i v tomto ohledu je dobré n první míso stavět zdraví a na druhé místo estetiku… Proč? Ono být krásná a mít nějaký kožní problém je snad horší než když je tomu naopak!
Marti, pěkný článeček, četla jsem s úsměvem a při vzpomínce na tyto vlastní perepetie jsem se začervenala 🙂
Já jsem totiž byla celé dva poslední měsíce pečlivě holena mužíčkem v rámci milostné předehry 🙂 Překonala jsem stud, protože to dělal moc rád :-)))
Marti, díky za super počtení!!! A musím se přiznat, že moje holení v těhu probíhalo taky podle zrcátek 🙂 Doma jsem si vyslechla jak jsem neuvěřitelně praštěná!!! 🙂 A říkala jsem si úplně to stejný…co by tomu řekli v porodnici?!…že ZOO je na Mniší hoře a oni bobry nerodí 🙂
Hihi 🙂 Marti jsem se musela s chutí usmívat, fakt bezva článeček 🙂
Jinak podlehla jsem trendům, holím se už od 15-let a když se jeden den neohlím, tak už mám blbej pocit……….zkusila jsem depilační krémy, nula, nula účinek u mě, smrad po celém baráku, jak jsem chodila namazaná určitou dobu, depilátor mi nadělil ježíšek, párkrát jsem to zkusila, ale vždy mi poctivě chloupky začaly zarůstat……….takže stará zlatá žiletka, mám ted suprové a nemůžu si je vynachválit, i když se denodenně musím holit, už to prostě patří k mé denodenní hygieně……………a holení v 9.měsící, u mě proběhlo na jedničku, taky mě chválili na stole, že jsem skvěle připravená………….takže holení zdar, chloupkům zmar 🙂
Týjo! 😉 Lien, valíím očíčka! :-O
Nicméně… proti gustu… žádný dišputát… 🙂
Když to vyhovuje Tobě, je všechno v pořádku.
nic
😛
Lien, Ty jsi mě rozesmála 😀
… s tou Rexonou … jakživa jsem si ji nekoupila a tuším, že ani nekoupím … 😀
A můžu být „zvědafka“???
Ty si neholíš ani nožky, ani podpaží? 😉
Pěkný článek, ale musím tedy reagovat na to, že v tom jedeme všechny, já už v tom dost dlouho nejedu, nutno ale dodat, že jsem se začínala holit s pár světlými chloupky na nohou a lety holení jsem se jaksi osrstila, takže teď si docela „trhám“ vlasy, jak jsem mohla mít pěkné nožky, kdybych se nenechala strhnout trendem moderní doby 🙁
Ale nedá se nic dělat, je pravda, že když si vyrazím bez rukávů, dost lidí se koukne jako na něco, co se tedy nevidí, není se čemu divit, z dob koukání na televizi si pamatuji, jak se někdo nenavoněl rexonou a podpaží měl namalované prasátko, takže mediální masáž je fakt drsná, naštěstí už je mi to šumafuk 😛
Ahoj Marti, děkuji za příjemné počteníčko :-).
Velmi důvěrně znám žiletky zn. Astra, kupoval si je můj tatínek na své vousy a já si je od něj „půjčovala“, nutno dodat k jeho nelibosti. Tenkrát jsem si myslela, že je „nechápavý“, dnes už jeho rozhořčení rozumím :-D.
Zrovna minulý týden jsme v práci zavzpomínali na doby minulé, kdy byli téměř všichni „chlupatci“, nikdo se tím nezabýval, bylo to „normální“. Dnes už to je skutečně „hudba minulosti“.
Takže i já se nechala lapit do tenat depilace a hlásím se k tomu „jedeme v tom všechny“ :-).
A jedno doznání na závěr – přiznávám se zcela dobrovolně, že v devátém měsíci těhotenství jsem neměla tolik odvahy co Ty a nechala to tenkrát „koňovi“ :-D.
Mobile Sliding Menu