Tatínek u porodu

Rubrika: Porod

272031_amor_de_padreZatímco dříve byly porodní sály mužům zapovězeny a nastávající tatínkové tak mohli své drahé polovičky doprovodit nanejvýš na chodbu porodnice, dnes mohou příchod na svět svého malého drobečka dokonce natáčet na video…

Čas oponou trhnul, nastaly změny a tím i možnost účasti mužů u jedné z nejtěžších chvilek své partnerky. Jaké pocity ale může muž v tu chvíli zažívat? Je vůbec žádoucí, aby se porodu účastnil?

Zvláště muži, kteří prožívali porod před možností „být u toho“ a nyní, kdy je to možné, mohou porovnávat. Co ale my, co se na porod s partnerkou teprve budeme připravovat a bude to pro oba premiéra? Na jednu stranu v tom nechceme nechat „mamku“ samotnou a navíc vidět toho malého tvorečka, jak se dere na svět musí být pocit k nezaplacení. Navíc prožívat dobré i zlé pospolu praví nejen manželský slib, ale měl by to být základ každého vztahu. Často si i partnerka vysloveně přeje, aby měla budoucího tatínka u sebe, aby ji držel za ruku, aby s ní dýchal, aby ji tam nenechal samotnou. Muž pak získá zážitek na celý život, veskrze pozitivní, ale může být i negativní. Ten pozitivní je jasný. Pocit pomoci partnerce, pocit sounáležitosti. Uvidí, jak se jejich děťátko narodí. Může se posílit vztah k partnerce a založit pevnější vztah k miminku. Pokud však muž nesnese pohled na krev, na bolest své drahé, může to pro něho být velmi stresující zážitek, ze kterého se bude dlouho vzpamatovávat. Jsou známy případy, kdy se muž z porodu dostával déle než jeho žena, která ho prožila fyzicky. Jenže, jak poznat dopředu, jak na mne porod zapůsobí na místě? Sice můžeme chodit na různé kursy a přípravy, ale realita může být zcela jiná.

Existuje však skupina mužů, která přítomnost u porodu své drahé polovičky zcela vylučuje. Neznamená to, že by partnerku neměli rádi, resp. ji měli rádi méně než ti, co se k porodu dostaví. Říkají, že by ženě stejně nepomohli, že by jim bylo špatně a že by ten stav partnerky prostě nezvládli. Ale troufnu si tvrdit, že existuje i skupinka, která si nad porodem tak trochu „myje ruce“…říkají: „Vždyť to je přece ryze ženská záležitost, tak co se do toho plést“. A mají hned o starost míň. Vůbec to nemusí řešit a taky neřeší. Partnerko, poraď si sama, je to tvoje věc, od toho jsi ženská, ne? Velká část mužů, kteří nejdou k porodu, se soustředí také ze skupiny nastávajících tatínků, kterým tuto možnost partnerka odmítla. Sama žena stanovila, že si nepřeje, aby partner u porodu byl. Nechce, aby ji viděl v její těžké hodince, nechce, aby ji viděl v „nedbalkách“. V tomto případě žena stanoví, že to je její záležitost a že muž může počkat nanejvýš na chodbě. A my muži to pak musíme respektovat.

Myslím tedy, že pokud chtějí partneři prožít porod společně, měli by se na tom domluvit a oba souhlasit. Jakékoliv přemlouvání na obou stranách pak může jen přinést zbytečné nepříjemné situace. A pokud se již domluví a oba souhlasí, měli by být oba na tu chvíli připraveni, resp. alespoň si myslet, že jsou připraveni. Neboť pak se může stát cokoliv jiného. Stává se totiž, že přijdou na porodní sál oba „proškoleni“ a najednou začne žena muži nadávat za to, „co jí to udělal“. Oba si asi musí uvědomit, že vše se nacvičit nedá a že když už do toho půjdou spolu, tak že to nejen může být krásné, ale že také možná budou muset toho hodně zkousnout. A pokud si nejsou jisti, tak ať raději muž zůstane na té chodbě. Protože omdlívající tatínek na sále asi není to pravé ořechové. Možná se mýlím, nevím. Proto: sem se zkušenostmi, prosím!

Napsal/a: Ing. Tomáš Balcar

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)

  • Manžel byl u dcery a byl z toho nadšený a zároven paf, byla jsem ráda, že tam byl semnou, i když je pravda, že jsem ho moc nevnímala skrz bolest. no a druhého chtěl být taky, ale šla jsem na akutní císařský řez, takže než mě odvezli, tak jsem mu bečela na rameni, že nebude semnou a že chci rodit normálně, špatně jsem to nesla, u prvního mi jeho přítomnost opravdu pomohla a já se pak necítila tak špatně, jak u druhého.
    Doporučují všem tatínkům, stojí to opravdu za to:)

  • Bramborka

    Můj muž byl u obou našich dětí, a pokud to bude jen trochu možné, bez manžela nerodím((-:. Byl to kousek domova, který jsem měla stále u sebe((-:. Bylo to pro něj zřejmě mnohem těžší, než pro mne, je děsně empatický, a nesnáší,když někdo, koho miluje, trpí… Ale držel se statečně. (Musím podotknout, že se ani jednou „netrápil moc dlouho“ – po prvé 3,5 hodiny, po druhé 2hodiny, 27 minut(((((-: )Sežrat jsem mu to „dala“ až po druhém porodu, kdy na mne přišly poporodní bolesti, děsně moc jsem krvácela, bylo mi hrozně špatně a vážně jsem myslela, že umřu. Když jsem viděla,jak je zelenej, bylo mi jasné, že já musím vypadat jako mrtvola. Nakonec jsem ho POSLALA domů, řka, že už nikdy nechci žádné děti. (Půl hodiny na to, jsem seděla v horké sprše, můj stav se změnil o sto procent a já svůj názor kapánek přehodnotila((-:) Měl hroznej strach, že mu umřu. Proto také nechce moc slyšet o třetím.. Říkal, že: AŽ SE PÁR NOCÍ OPRAVDU VYSPÍŠ,MAMINKO… (ROZUMĚJ, OBĚ DĚTI BUDOU BEZ PROBUZENÍ SPÁT CELOU NOC), MŮŽEM TO TŘEBA ZKUSIT.. Tak to si ještě nějakou chvilku počkám, neb ta starší spala celou noc v kuse, až když jí byly dva roky, bylo to tak významné, že jsem si to zapsala((-:

  • Anonymní

    Já si myslím, ale je to můj názor jako ženy, že pro muže je asi nejtežší dívat se na bolest partnerky a vědět, že jí nemůže nijak ulevit. (Ono je určitě hezké vědět, že je pro ni velká psychická podpora, ale myslím, že by nejraději tu bolest nějak zastavil). Kdy v běžném životě vidíme člověka v bolestech? Normálně se nám to nestává, a najednou tam ten muž je, vidí trpět svou partnerku, prostě je v situaci, kterou ještě nikdy nezažil. Já myslím, že je důležité, aby oba rodiče věděli, že porod prostě bolí, aby si muž na sebe nebral zodpovědnost za bolest partnerky, protože ta bolest je prostě vždycky, ale aby jí byl ten den trpělivým průvodcem. Tu bolest utlumit nemůže, to hlavní je na rodičce, on jí může „jen“ pomoci tu bolest snášet.

  • Souhlasím taky s názorem Vičikovky. Bohužel jsem se ho moc nedržela. Téměř před 2 lety mi totiž umřel taťka v nemocnici, ale nejhorší bylo to trápení předtím. Mám z toho doteď strach z nemocnice a z doktorů, skoro fóbii. Takže když se mi blížil termín porodu, tak jsem manžela hodně přemlouvala, ačkoli se mu nechtělo, aby tam se mnou byl. Domluvili jsme se, že bude na první dobu porodní, na samotný porod ne. Dopadlo to ale jinak, jak už to bývá. Nejdřív jsem byla přijatá na oddělení, z čehož jsem měla tak akorát depku, ale naštěstí byla Anetka rozumná a chtělo se jí ven rychleji, než předpovídali doktoři. Ještě týž den se narodila, bylo to dost rychlé. Manžel se mnou byl asi hodinu na pokoji a pak když se ho sestřička ptala, jestli chce na sál, tak přikývl. Pro mě to byla obrovská psychická podpora, ale on se z toho vzpamatoval až nedávno. Dokázal se mnou normálně sexuálně žít až téměř půl roku po porodu. Pomohlo hlavně to, že jsme si o tom povídali a taky návštěva psychologa. Jsme asi ten horší případ, ale i to se může stát. Takže teď všem kamarádkám doporučuji, pokud si muž není jistý přítomností, nenuťte ho! Já bych to teď udělala tak, že bych si zaplatila profesionální dulu a manžel by o miminko nepřišel, čekal by, až se narodí, na chodbě. Bylo by to tak lepší pro obě strany.

  • Matušenka
    Matušenka

    Můj manžel byl také uporodu a ten první byl před 15 lety a to to ještě nebylo tak obvyklé mít chlapa u porodu.Sestřičky se pak na mě chodili dívat která to je co tu měla tatínka.Byla jsem velice ráda že byl se mnou

  • Ondro… moc moc gratuluji – k děťátku i Tobě, žes to tak krásně zvládnul… koneckonců slova Tvé ženy to vyjádřila přesně – vnímala hlavně tebe 🙂
    Přejeme Vám už jen samé krásné zážitky a prckovi nadále velký apetit 🙂
    Jednička pro tátu!

  • Ondro blahopřeju..to je fakt krásné tady číst pocity tatínka:-)))
    a jak se ,,hladovec“ jmenuje ?:-))) K

  • vicikovka

    Obrovská gratulace tobě jako novopečenému tatínkovi a obrovská 1*, žes to zvládnul a mamince byl oporou. Mamince i chlapečkovi přeji hodně štěstíčka a zdravíčka a ať co nejrychleji zapomenete na ten složitý začátek :-)))).

  • Anonymní

    Tak jsem se porodu zůčastnil,do té doby jsem byl stále na váškách jestli ano či ne.Manželku musely malého vyvolat, nachtělo se mu ven a tak to mělo docela rychlí spát.A jak jsem do toho spadl nedalo se vycouvat a hlavně jsem ani nechtěl, když jsem viděl jam ta moje kočička trpí,prostě jsem jí chtěl nějak pomoci aspoň tím, že tam budu.Celé jsem to sledoval,byla hodně statečná a malý byl ne čtvrté zatlačení venku už celý.Po porodu mi manželka říkala, že dokázala vnímat jen mě a doktory měla jako ševelení.Jsem rád, že jsem se toho zůčastnil a na složení svého těla gravitací nebylo ani pomyšlení.
    V noci ale se jim kluk ztrácel, tak ho oživovali a byli týden na JIP.Teď po měsíci a různých vyšetření i na CT, je kluk plně zdráv a dlabe co 2 hodiny, hladovec jeden.Ale to trápení jestli bude vše v pořádku je hrozné.Tak snad už bude vše OK.Jinak slzu dojetím jsem neuronil, ale super zážitek na celý život to byl.Svou ženu miluju a tímto „VÝKONEM“ ještě víc.
    Tak tak.

    Ondra

  • vicikovka

    Ondro, hodně štěstí, doufám že napíšeš až budeš mít maminku s mimískem doma.

    Můj muž ronil slzy doslova krokodýlí, není se zač stydět, prostě ta radost, když držel ty naše králíčky, nešla jinak vyjádřit.

  • Anonymní

    Děkuji dámy za podporu.Ty pocity jsou z toho, že takovou událost budu prožívat poprvé.Chci tam být a být oporou, věřim tomu, že je to pro vás maminky pěkný záběr, ale to vítězství tu veškerou bolest určitě smaže. tiše….asi taky možná uroním…. Jo a pořád nic… díky a ať vám ty dítka kvetou

    Ondra

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist