Ať se zeptáte kterékoli nastávající maminky, jestli si přeje víc holčičku nebo chlapečka, dostanete nejčastěji odpověď: „To je jedno. Hlavní je, aby miminko bylo zdravé.“ I já jsem měla stejné myšlenky…
„Jak jste byla spokojená s péčí a přístupem zdravotnického personálu? Určitě jste měla v hlavě spousty otázek. Dostávalo se Vám odpovědí?“
„Všichni byli super. MUDr. Melichar, MUDr. Šaňáková, MUDr. Slavíková, všechny sestřičky, opravdu si na nikoho nemůžu stěžovat. Plně jsem jim důvěřovala, vždycky mi ochotně naslouchali a odpovídali. Třeba jsem se v noci vzbudila a najednou jsem v jednu hodinu ráno měla neodbytné nutkání zavolat do nemocnice. A dokonce ani v tuto noční hodinu nebyl nikdo otrávený, nepříjemný, nikdo mi neodmítl podat informace o Matýskovi. Vždycky mi řekli, co je nového, jak se mu daří, jestli spí, kolik mléka vypil a já jsem zase mohla uklidněná usnout.“
„To je skvělé… I tak to ale pro Vás muselo být hodně psychicky náročné období. Kdo Vám byl ještě psychickou oporou? Manžel? Maminka? Jak vůbec to všechno Váš manžel snášel?“
„Manžel mi psychickou podporou asi moc nebyl. Myslím, že si úplně do důsledku neuvědomoval závažnost situace a nepřipouštěl si tolik, co všechno se může stát… Já jsem plně důvěřovala lékařům a jejich odbornost a praxe byly asi pro mě největší oporou a uklidněním.“
„Jak fungovala vaše domácnost, když jste byla tak často mimo domov?“
„Nevím, ale prostě fungovala. My zas nejsme takoví, co mají ten den přesně nalinkovaný. Asi ale hodně věcí šlo mimo mě. “
„Jak se vyvíjel Matýskův zdravotní stav?“
„Na začátku dubna, to bylo Matýskovi 10 týdnů, byl převezen do Motola a bylo rozhodnuto o operačním zanoření stomie. Po operaci naštěstí trávení fungovalo dobře a čekalo se už jen na přibírání. K propuštění potřeboval vážit 2100 g a protože jich nedosáhl, byli jsme přeloženi do nemocnice v Kladně ještě na týden na dokrmení.“
„To už asi bylo veselejší období… Kdy jste byli definitivně propuštěni domů?“
„Domů jsme přišli 23.5., takže v Matýskových, bez jednoho dne, 4 měsících. Matýsek ukázkově přibíral, z nemocnice byl zvyklý na krmení přesně po 3 hodinách a tak jsme v tom pokračovali i doma. Dostával Nenatal, tedy speciální mléko pro nedonošence.“
„Jak často jste se vraceli do nemocnice na kontroly?“
„Jezdili jsme každý týden, k tomu jsme měli doma váhu a jeho přírůstky jsme denně hlídali. Jezdili jsme také na kontroly do Motola na chirurgii. Tam ho bohužel v budoucnu čekalo i několik dalších operací. Jak byl malinký a plakal, měl snad všechny kýly, které mohl mít. Levá tříselná kýla se mu dokonce 2x vrátila, jednou měl pravou tříselnou a jednou pupeční. Celkem tedy jen s kýlami prodělal 5 operací. Ale musím říct, že byl vždycky statečný a všechny zákroky zvládal snad líp než jeho matka… 🙂 Poslední kýličku měl operovanou loni v květnu, tedy ve svých 16 měsících.
Jinak jsme také absolvovali prohlídku na ušním, ta byla v pořádku, stejně jako kyčle. Psychologické i neurologické vyšetření dopadlo taky dobře. Na oční chodíme dodnes. Do Podolí už jezdíme podle potřeby, ze začátku týdně k MUDr. Radinovi, protože měl Matýsek diagnostikovanou bronchopulmonální dysplazii středního stupně a musel užívat Ventolin a Inflamin. Po půl roce jsme kortikoidy pomalu vysazovali a když měl nějaké respirační potíže, konzultovali jsme je vždycky s ním.“
„Kdy jste poprvé slyšela o možnosti prevence závažné RSV infekce?Za jak dlouho po Matýskově narození došlo k aplikaci protilátek proti RSV (respiračnímu syncytiálnímu viru)?“
„V Podolí nám očkování proti RS viru doporučil pneumolog MUDr. Radina. Vysvětlil mi, že preventivní podání hotových protilátek pomůže Matýskovi překonat nástrahy zimního období, kdy se RS viróza u nás běžně vyskytuje. RS infekce by pro něj znamenala hospitalizaci a další možné komplikace. Následně jsem se ale dozvěděla, že naše zdravotní pojišťovna (211 – Zdravotní pojišťovna MV ČR) preventivní očkování látkou Synagis proti RSV nehradí. Byla jsem rozhodnutá si očkovací látku sama zaplatit, ale pak mi sestřička sdělila, že se cena jedné dávky pohybuje kolem 30 000,- Kč a je jich třeba pět, každý měsíc jedna. Víte, mě to tak naštvalo, že jsem sedla a napsala do pojišťovny dopis. Já vím, že se jedná celkem o nějakých 150 000,- Kč, ale investovaných do prevence! A kolik peněz pak stojí léčba, když dítě, které je vzhledem ke svému stavu velice náchylné k infekci nenaočkují a infekce respiračním syncytiálním virem propukne? Nakonec jsem ale dostala kladnou odpověď a očkování nám uhradili. Myslím si, že dnes je to s úhradou imunoprofylaxe u zdravotních pojišťoven už jednodušší, jen se rodiče nesmí bát ozvat. Zimní období bez problémů u jejich děcka jistě za to stojí.“
„Měl nějaké reakce po aplikaci?“
„Ne, všech pět injekcí snášel dobře, bez jakýchkoli reakcí.“
„Měl do té doby nějaké zdravotní potíže?“
„Občas nějaká ta rýma, sem tam si zakašlal, ale jinak žádné závažné choroby. Dá se říct, že byl vcelku zdráv. Dokonce i když v zimě mrzlo a všichni se báli s prcky vycházet ven, my jsme s Matýskem chodili 3x denně, samozřejmě že ne nějak na dlouho, ale neonemocněl. Žádné respirační potíže, žádná antibiotika…myslím si, že mu prevence formou imunoprofylaxe opravdu pomohla.“
„A byl Matýsek od té doby nemocný?“
„Až letos v březnu měl vysoké teploty, kašlal, musel být na týden hospitalizován a podstoupit bronchoskopii. Jinak do té doby a i potom už byl zdráv. Je škoda, že u nás pojišťovna hradí tohle očkování jen první rok, v Americe prý hradí první 3 roky života dítěte.“
„Dnes je Matýskovi 2,5 roku. Asi by málokdo do něj řekl, že se narodil s tak nízkou porodní váhou.“
„Matýsek je určitě drobnější než ostatní děti, ale jí dobře. Až bych řekla, že je vcelku velký jedlík, ale i díky tomu, že má kratší střívka, rychleji tráví a vylučuje.“
„Dnes už navštěvujete jen běžného pediatra?“
„Kromě našeho pediatra chodíme ještě na pravidelné oční kontroly k soukromé MUDr. Zobanové. Zrak má Matýsek v pořádku, ale šilhá. Nosí sice brejličky na šilhání, za tu dobu se to hodně zlepšilo, ale ještě ne úplně a v září letošního roku nás čeká operace. Nejedná se o nic složitého, měl by to být asi 20 minutový zákrok. Je to už druhý termín, tak snad to tentokrát vyjde. Chceme ještě jet v září k moři a pak 23. září na operaci.“
„Potřeboval někdy Matýsek nějakou zvláštní péči, speciální pomůcky, cvičili jste s ním Vojtovu metodu, apod.?“
„Ne, nikdy nic takového.“
„Jak vidíte svoji a Matýskovu nejbližší budoucnost? Jak dlouho s ním plánujete být na rodičovské dovolené?“
„Asi do jeho 4 let.“
„Plánujete další děti? Jak funguje Vaše rodina dnes? Změnilo se něco?“
„Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu, představovala jsem si aspoň 2-3 děti. Pravdou ale je, že se už trochu bojím mít další děti. Nikdy se nezjistilo, proč se mi to stalo a proč se to stalo i podruhé. Navíc se momentálně s manželem rozvádíme, tak budou muset další děti tak jako tak nějakou dobu počkat. Možná bych ale v budoucnu uvažovala i o adopci.“
„Děkuji Vám za rozhovor, přeji Vám hodně štěstí v životě a krásnou dovolenou, která vás za pár dní čeká. A Matýskovi pochopitelně úspěšnou operaci a brzkou rekonvalescenci.“
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)
Opora od tatínka je důležitá,ale když pro Vás tatínek udělá maximum i pro vašeho drobečka a vás pouze zajímá,jak toho zneužít, tak je to potom těžký.Kdyby soudy opravdu pracovaly jak mají a netáhlo se to 10 měsíců, mohlo to být dávno vyřešeno.Rád by syna do vlastní nebo střídavé péče.Tak ty tatínky hned neodsuzujte.Některý názory tu vypadají jak od matek,které chlap zklamal a proto všichni ostatní jsou prostě stejní,jako ten její.Bohužel, ani my ženy nejsme dokonalé a děláme chyby, kvůli kterým pak zůstáváme samy.Jen plno z nás o tom nemluví a netahá to na veřejnost,ale bohužel máma Matěje se v popularitě vyžívá.To, co se mezi těmito rodiči stalo se už nezmění,ale je jen smutné, že matka nepřistoupí na dohodu a zneužívá dítě k vydírání manžela. Není možnost s tím nic udělat do rozhodnutí soudu a toho bohužel zneužívá.Teta Jana
Mám podobnou životní zkušenost – předčasně narozené děti, sice jsme „vydržely“ déle, ale zato máme dvojčátka. Začátky byly krušné, do roka pořád nějaká vyšetření, kontroly, rehabilitace (teď už jedeme s jednou nebo druhou beruškou na nějakou kontrolu jen párkrát do roka).
Manža byl věčně v práci, o víkendech „prchal“ na své chlapské akce, babičky daleko, nastěhovat se k nám na pár dnů nemožné – malý byt.
Já o celém tom všem moc nepřemýšlela, prostě jsem dělala, co bylo nutné. No a s manžou jsme to zařídili tak, že jsem mu prostě já musela dávat přesné požadavky. Někdy se kroutil, ale svoje prostě splnit musel (a teprve pak mohl vyrazit po své linii – což zas potřeboval, byla jsem k němu coby hlavnímu živiteli „shovívavá“ a jeho formu relaxace mu dopřávala. A dopřávám.).
Je pravda, že zpočátku hledal obtížněji cestu k holčičkám, ale to už se mění. Asi si s nima zpočátku trochu „nevěděl rady“, nevěděl, jak k nim – holčičkám a nedonošeňátkům – přistupovat.
Upřímně, někdy se zpětně divím, že „vydržel“, že se „nezdejchnul“. Možná, kdybych mu víc šlapala na paty, už by ho nebylo. Ale i moje tchýně říká, že jsem tolerantní. Až moc tolerantní….
Jednou jsme se na podobné téma bavily s kamoškama a shodly jsme se, že chlapi prostě některé takové „krizové“ situace hůř snášejí. Možná je to už z jejich přirozenosti. Oni musí problém vyřešit a když to nejde, od problému odejdou.
Ano, tak jsem to myslela. Když tam ta opora není, tak nezbývá než se spolehnout jen na sebe a pak ten „milující“ tatínek a manžel se cítí být odstrčen. Já chci jen naznačit, že tatínek má pocit, že ho nikdo nepotřebuje…… ale musel k tomu zavdat nějakou příčinu.
Kdyby nebyla maminka na všechno sama, určitě by to poznala a neodmítala…. Ten můj chtěl taky od všeho utéct…. bohužel neměl kam, chtěl se vrátit k rodičům, ale ti ho poslali šupem zpátky, neuměl se postarat ani o sebe, natož o děti, že by někdy podržel mě, o tom už vůbec nemluvím.
Blani:-) myslíš,že se v takové situaci dá nevšimnout si,že máš doma oporu a milujícího partnera? Já bych řekla,že právě tohle ukáže jací lidi jsou a pokud se nedokázali vzájemně podpořit a pochopit jak kdo tuto situaci prožívá/a to myslím obě strany/ tak je nejlepším řešením vztah ukončit…pokud nastalo nějaké zklamání a nenaplnění toho co jsme od vztahu čekali tak se vůbec nedivím.
Hmm teto Jano:-) a proč teda tatínek od rodiny odešel ?
Nejspíš si s maminkou v něčem nerozuměli a místo aby to řešil,tak sbalil kufry a zdrhl. Nebo to byla matka co nechala dítě na starost někomu jinému a odešla ???
Narození nedonošeňátka je jistě velká rána a velký boj a stojí mnoho nervů a sil obou rodičů..nevím proč vyzdvihovat,že by málokterý chlap něco ustál..málokterý člověk by něco takového ustál…jenže to by chtělo trochu sebezapření a nemyšlení jen na sebe. Odložit osobní problémy a starat se o dítě-starat se o vynervovanou matku..i když do toho nevidím a opravdu nevím jak to bylo a co tak zlého mu matka udělala,že odešel od ní i od malého….tak když se podívám kolem sebe,tak vidím,že otcové děti moc neřeší…střídavá péče se jim nehodí-kvůli kariéře,a s tím navštěvováním.no…kdyby jezdil každý den,kdyby si soudně vymohl návštěvy pod dohledem-to by byl zájem. K
Nesuďme jiné, když neznáme okolnosti. Většinou bývá chyba na obou stranách. Třeba se maminka na synka moc upjala a zapomněla, že má Matýsek milujícího tatínka a ona milujícího manžela……říkám TŘEBA….. nikdo si nedokáže představit, jak je to těžké…. a třeba v manželovi neměla tu oporu, kterou očekávala….. kdo ví?
Tak milé dámy, je vidět, že každý tatínek, co odejde od rodiny, je podle vás vyvrhel a podobný věci,ale,že za to může v tomto případě zrovna sama matka,to už nevíte.To co se děje v této rodině mám možnost pozorovat a přesto všechno, co se stalo s Matýskem a jaký je teď už velký kluk a zdravý, na jeho maminku názor nezměním.Tatínek má o syna velký zájem,ale matka mu brání ve styku, lže a vymýšlí si.Naposledy mohl vidět syna v únoru na jeho svátek.Jinak se nesmí přiblížit k baráku, cokoliv mu přivezl, bylo po něm hozeno se slovy,že nic malý nepotřebuje? Dotazy na jeho zdravotní stav,končí tím,že mu to toho nic není.. Je to vymodlený syn, na kterýho je otec pyšný,každý den za ním jezdil do Podolí a bál se o něj.A matka tu píše,že jí nepodržel?Málo který chlap dokáže tohle všechno ustát, proto by měla matka sama zabrousit do svého svědomí, proč se teď rozvádí.Proč Matěj svého otce zná jen z fotek a neví,kdo to je… Až se oba vrátí z dovolené, třeba se k tomu také vyjádří, pokud nebude opět lhát. A tady máte ten podpis, který Vás tak vytáčí a přesto nic neřeší.Teta Jana
Jessico, reakci anonymní už jsem pochopitelně četla 🙂 Já osobně anonymy, kteří nejsou schopní se podespat ignoruju. A navíc podle toho, co napsala soudím, že rozhovory ani pořádně nečetla… Každopádně názor může mít jaký chce. Už jsem se setkala dokonce i s horšími…
Všem milujícím maminkám krásný večer a milujícím tatínkům jakbysmet 🙂
P.Ch.
Anonymni ,vubec se nedivim,ze jste se nepodepsala,ja tedy podpis zde, nebo anonym. jinak neresim,ja sama treba jsem zde „legalne clenka“,ale chodim sem malinko a casto pozdeji vecer a tak se sice neprihlasim,ale slusne podepisu,nestydim se za to,co pisu a o tom by to melo bejt,anonym.ci neanonymni,podstatny je obsah..
Ale to co jste napsala,to je u me hnus nejvyssiho razu a mam k Vam jen tolik,(ze ikdyz nikomu nic zleho nepreju,)doufam,ze k Vam „bozi mlyny budou mlyt spravedlive!!!A jen doufam,ze tohle si od Vas neprecte autorka clanku..
Jessica- cokolada Velka Britanie..
Anonymní, tohle nemyslíte vážně ???!!!
Kdyby Vám na Matějovi záleželo a nebyla jste takhle sobecká, mohl by mít tatínka a nemusela by ste se rozvádět.Každý Vám tady fandí a podobně,ale podle mě jste opravdu ubohá.A Matěje mi je líto.
Tak když je Matěj zdravotně v pořádku,že s ním můžete jet na dovolenou k moři, co brání ve styku Matěje s manželem?Všude uvádíte, že je nemocný a podobné věci,ale tady veřejně prohlašujete, že mimo očního doktora, jiné důvody k návštěvě doktora nejsou.S podporou ze strany manžela to taky není tak, jak to uvádíte,že ano?
Také Vám moc přeju hodně zdravíčka, štěstíčka na dalších cestách životem. Díky za Váš příběh!
Přeji Vám všem krásný večer a chtěla bych Vám všem poděkovat za podporu a milá přání mě i Matýskovi. Vážím si toho. Matýsek je teď vše co mě činí šťastnou. Prožila jsem toho s ním opravdu hodně, tak věřím, že mi to jednou vrátí. Je to moje velká láska a jak doma říkáme – zázrak z Podolí:-) a Vám všem co právě tohle prožíváte, nebo už máte za sebou, přeji hodně sil Vám i těm drobečkům, kteří Vás potřebujou. Matýsek s mámou
Jsem ráda, že z Matýska roste krásný a – v rámci možností – relativně zdravý klučina. Přeji mamince i Matýskovi jen to nejlepší, krásnou dovolenou a rozvod ať je co nejbezbolestnější 🙁 Někteří chlapi by vážně zasloužili….
Blani, to, co píšeš, je hrozné a chápu, že i po letech to musí bolet…
Nejhorší už má Matýsek za sebou. Takže hodně štěstí a mamince hodně spokojených a příjemných chvilek.
Koukám, že jsem na I.část článku reagovala jako by byl Matýsek teprve krátce po porodu. Takže k prvnímu přání (které už je passé) přidávám další – hodně štěstí mamince i Matýskovi, aby se mu všechny nemoci vyhýbaly.
Taky jsem neměla v tatínkovi oporu – dokonce mi vyčítal, že jsem byla v nemocnici s malým. Měli jsme totiž doma ještě tříletého chlapečka a „tatínek“ se nechtěl o něho starat. Bylo to hrozné rozhodování – kdo s mých synů mě potřebuje víc? Ten starší byl doma s angínou a táta se o něho nikdy moc nestaral, takže vlastně zůstal doma s „cizím“ člověkem (později jsem se dozvěděla, že ho – tříletého – nechával samotného doma a chodil do práce). Dodnes vím, že jsem se rozhodla dobře, i když mě moc mrzí, že můj starší syn tím trpěl. Když za námi přišel do nemocnice, prosil mě, abych si dala miminko zpátky do bříška a šla s ním domů.
Matýskovi a jeho mamince přeju moc štěstíčka. Ať ustojíte a zvládnete rozvod a pak už jen samé lepší věci:-)
Škoda,že si někteří chlapi neuvědomují jak velké mají doma poklady. Tak hodně sil. K
Moc stesti a zdravi!!!Jess
Díky za dva krásné Rozhovory. Matýskovi i jeho mamince přeji do života jen to nejlepší!!!
Mobile Sliding Menu