„Můžete toho spratka někam odnést!?“ Andrea má na mysli své dítě. Kdyby sestra na oddělení pro šestinedělky dobře neznala splín šestinedělek, musela by si pomyslet, že matka své dítě odmítá. Ale ona bez komentáře vezme dítě a nechá matku v klidu.
Za počátečními stavy lability a smutku se jen zřídkakdy skrývá chorobná porucha – deprese. To platí i u mladších žen.
Náhlý odliv hormonů je biologickou příčinou této lability, jako jí byl příliv určitých hormonů na počátku těhotenství. Další příčinou je vratké duševní rozpoložení v nové situaci. Všechno je teď jiné než dřív. Mít dítě, to neznamená jen těhotenství a porod. I rodičovství má své porodní bolesti. Být matkou, z toho nepovstává jen radost, ale také starost, zlost, úzkost a smutek. Maličkost, špatné slůvko, problémy s kojením, vše se může stát stísňujícím zážitkem.
„Najednou mi můj syn připadal hrozně ošklivý,“ přiznala se nám Christa, devětatřicetiletá lékařka. „Tlustý, s červenými skvrnami ve tvářích. Byl mi tak cizí! A pak jsem ještě měla bolavé bradavky od neustálého kojení. Zoufalé. Příbuzní očekávali, že budu zářit štěstím. Nikoho nezajímalo, jak mi vlastně doopravdy je. Nanejvýš se starali, jestli mám dost mléka. Lékařka z nemocnice na mě měla čas. Vyslechla mě, objala a vyprávěla mi, že na tom byla úplně stejně. Pak mi tři dny prováděla akupunkturu. Večer přišel manžel a přinesl mi prsten a mou oblíbenou polévku z kuřecího masa, kokosu, rýže, zázvoru a citronové trávy. Třetí den byla moje ‚nemoc‘ vyléčena.“
Kdyby všechno přešlo tak lehce jako splín šestinedělek!