Přirozený porod bez lékařských zásahů je snem řady budoucích maminek. V Česku ale zatím neexistuje žádné zdravotnické zařízení, které by ho umožňovalo. Problém je i v tom, co se vlastně pod pojmem přirozený porod skrývá…
Trocha historie
Ještě v padesátých letech minulého století rodily ženy doma jen za přítomnosti jiných žen, porodních babiček. Lékař a nemocnice byli na pořadu dne jen v případě komplikací. Potom však byly porodní babičky ze systému vyřazeny a péči o těhotné převzali lékaři, obvykle muži. Porod se změnil z intimní, čistě ženské záležitosti na věc veřejnou, kde hlavní úlohu hraje lékař a kterou je možno postavit na roveň chirurgickému zákroku v nemocnici. O těhotenství se začalo mluvit jako o záležitosti velice rizikové a o porodu se začalo tvrdit, že je nemožný nebo alespoň ne zcela bezpečný bez lékařské pomoci. Je potřeba spravedlivě připomenout, že tento krok s sebou přinesl radikální snížení poporodních komplikací a úmrtnosti dětí i rodiček. V té době to byl jistě velký posun kupředu a žádný soudný člověk by si nepřál návrat k tehdejšímu stavu.
Dnes je však situace jiná a rizikové faktory lze ve valné většině zachytit předem. Řada český porodnic se však řídí pravidly, která jsou velmi podobná těm z minulého století. Slovy amerického lékaře a porodníka Marsdena Wagnera, který v 90. letech 20. století pracoval jako poradce Světové zdravotnické organizace: „Čeští porodníci mají výborné medicínské vzdělání a jsou odhodláni poskytovat tu nejkvalitnější péči. Tragédií však je, že až na několik výjimek jsou naočkováni staromódními zastaralými tradičními představami o medikalizovaném porodu a všech jeho rizicích stejně jako o spásonosném působení lékařů ve vztahu ke všem rodičkám a novorozencům.“
Spory místo spolupráce
Podle Marie Vnoučkové, porodní asistentky a duly, tkví problém českého porodnictví v tom, že zde není odstupňována péče. Co to znamená? „Ve světě je běžné, že jsou budoucí matky už v průběhu těhotenství rozděleny do tří skupin – fyziologické, rizikové a patologické těhotenství. Ženám z první skupiny, která je samozřejmě největší, je pak poskytována jen základní péče,“ říká Marie Vnoučková. Takové ženy si mohou vybrat místo a způsob porodu. Většina z nich rodí buď doma, anebo v zařízeních typu porodního domu. V některých zemích jde o samostatné zařízení nezávislé na porodnici, jinde je tímto způsobem zařízena část porodnice. Rodí pouze za dohledu zkušené porodní asistentky a za podpory svých nejbližších. Tento systém by se líbil i Michalu Kouckému, porodníkovi z pražské gynekologickoporodnické kliniky u Apolináře. „Podle mne by měla být péče o budoucí maminky opravdu odstupňována. Naše porodnice však na to nejsou vybavené a zařízené,“ tvrdí Koucký, a dostává se tak k oblíbené otázce nedostatku financí. Náklady na přeměnu alespoň části porodnice na místo takzvaně matce přátelské ale nejsou zas tak velké. A podle Marie Vnoučkové by nemocnice v konečném důsledku spíše ušetřila, protože ženy rodící přirozeně by nespotřebovaly tolik finančně náročné péče.