Současná společnost na porod povětšinou dívá jako na nebezpečnou, bolestivou zkoušku života, u které si nepřejeme nic než mít ji za sebou. Až příliš často se vzdáváme opačného možného pohledu. Porod je výjimečná příležitost k sebepoznání a posílení vnitřních zdrojů.
Zcela běžným způsobem přivádění dětí na svět v naší zemi je již mnoho desetiletí (zhruba od konce 2. světové války) porod vedený lékařsky, tedy ovlivňovaný medicínskými prostředky tak, aby probíhal pokud možno co nejrychleji a pro ženu co možná nejméně bolestivě. V pozadí je přesvědčení, že porodní bolesti jsou nevítanou nepříjemností, které by bylo lepší se vyhnout. Proč u porodu trpět, když bolest lze díky stále vyspělejší technice a medikamentům zmírnit či odbourat?
Na první pohled logický postoj. Bolest je přece nepříjemná. Ať už nás v životě zastihne v jakékoliv podobě. Vzpomeňme na zánět v zubu, na migrénu či třeba na žlučníkový záchvat. Automaticky děláme všechno pro to, abychom bolest co nejdříve eliminovali.
Jenže je tu háček. Porodní kontrakce představují jiný typ bolesti. Nejsou svou podstatou chorobné, patologické. U zdravých žen jde o součást normálního procesu, o přirozené otvírání porodních cest. A pokud věříme, že příroda (nebo Bůh, chcete-li) nedělá nic zbytečně, je na místě se ptát: Nemá porodní bolest (vhodněji také: porodní práce) přece jen nějaký smysl?
Spolu s dítětem se rodí i matka
Nedá se přehlédnout, že porod skrývá i jiný než jen fyzický rozměr. Mimo jiné je nesmírně důležitým přechodovým rituálem. Krize ztělesněná překonáváním kontrakcí dává ženám jedinečnou šanci projít potřebným existenciálním zážitkem a proměnit identitu ve prospěch mateřství. Radost z překonání porodních obtíží nabízí silný zdroj sebevědomí, životodárné energie i doslovné „dobití baterek“ pro náročné období péče o miminko.
O příliv odvahy a optimismu se z biologického hlediska starají tzv. porodní hormony, které se během normálního porodu samovolně vyplavují. Endorfiny a relaxiny působí jako přirozené prostředky na zmírňování bolesti. Oxytocin, „hormon lásky“, přítomný u všech projevů milostného života nebo u pocitů silné náklonnosti, přirozeně posiluje navázání láskyplné vazby mezi matkou a dítětem. Prolaktin, „hormon hnízdění“, nejen spouští kojení, ale také ženu po porodu uvádí do stavu bdělé pohotovosti a dodává jí sílu k mateřskému pečování.
Je třeba připomenout, že uměle podávané „chemické“ hormony takovouto ochrannou a aktivační moc nemají. Na rozdíl od přirozených nepůsobí jako podpora mateřských pocitů ani jako prevence poporodní deprese.
Ovládnout porod. Ale jde to?
Vezmeme-li v úvahu těsnou propojenost tělesné a duševní interakce, k níž při porodu dochází, zjistíme, že již pouhá atmosféra, v níž se dnes většina porodů odehrává, výrazně zvyšuje pravděpodobnost komplikací.
„Svůj strach z existenciálních otazníků skrýváme za potřebou ovládat všechno kolem nás. V kultuře vysoce hodnotící materiální rozměr života snadno přehlížíme, že hnací silou k našemu počínání už není pocit smyslu, ale právě jen strach. Čím více se mu snažíme uniknout, tím hůř se cítíme. V případě porodu hrozí zaujetí jakési obranné pozice spojené s celkovým ustrnutím. Spontánní kontrakce se zastaví a dítě přichází na svět s vnější medicínskou pomocí,“ píše k tomu ve své knize Immaculate Deception (Dokonalý podvod) americká publicistka a porodní aktivistka Suzanne Arms.
Hlavně bezpečí! Také psychické…
V případě lékařsky vedených porodů u mnoha žen zpětně zaznamenáváme pocity zklamání. Trápí je, že dítě neporodily z vlastní síly, připadají si o něco ochuzeny. Často se ale (pokud vůbec) o příčinách svého stavu dozvídají až zpětně, protože v čase, kdy se na porod připravují, z důvodu všudypřítomného strachu raději zaujímají nejrozšířenější současný postoj. Tím je přenechání odpovědnosti lékařům a jejich technice.
Zdravotníci porod vyspělou medicínskou péčí „jistí“. Nic nechtějí ponechat náhodě. To se projevuje i rutinními úkony a neopodstatněnými zákroky: „Organizační zázemí porodních sálů je utvářeno tak, aby péče o rodičku byla co nejúspornější a nejefektivnější. Porodníci rozumějí medikaci a obsluhují složité přístroje, ale jen málokterý spatřuje těžiště své činnosti v tom, aby vedle odborného dohledu poskytoval rodičce také emocionální podporu, aby jí nabídl svou neomezeně dlouhou přítomnost a citlivou spoluúčast,“ připomíná Suzanne Arms.
Napsal/a: Eva Labusová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Skvělý článek! Sama jsem před 10ti týdny rodila přirozenou cestou ale protože mi byl doporučen epidurál kvůli jizvě na děložním hrdle, nechala jsem si ho dát. Nejsem žádná statečná žena co snáší dobře bolest, takže jsem to i díky strachu z neznámého uvítala. Musím říci, že snad i kvůli tomu, že bolesti při kontrakcích nebyly tak silné, jsem si porod moc užila a byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě, jako ostatně snad každá žena. Myslím že přirozený porod je tou nejlepší možnou variantou jak přivést dítě na svět, na druhou stranu, pokud má žena velký strach z bolesti nebo ví že ji špatně snáší, pak si myslím že je lepší nějakým způsobem bolest utlumit. Samozřejmě ideální jsou metody nezasahující do organismu miminka, jako skákání na míči, koupel v teplé lázni aj.
Přesně tak to vnímám já a tím, že „díky“ okolnostem se moje dcery narodily SC v mé celkové anestezii, se já cítím být jistým způsobem ochuzena – jako žena, jako matka.
Dalo by se říci, ne že jsem dcery porodila, ale že mi byly porozeny.
Díky za to, protože to s námi všemi třemi bylo nahnuté a díky lékařům dopadlo vše dobře, ale prostě cítím, že mi něco chybí (spíš asi v duchovní rovině).
Nemluvě o tom, že jsem díky okolnostem porodu a po porodu hůře hledala ke svým dětem vztah – jednu chvíli jsem je nosila „pod srdcem“ a pak jsem je najednou chodila navštěvovat (vyžadovaly intenzivní péči v inkubátorech). Bylo mi blbě jako po operaci (vlastně ne „jako“), ale o porod mých dětí jsem se já nezasloužila.
Tohle je po dlouhé době jeden super článek, který by si měla přečíst každá žena a dívka, která kdy plánuje početí a porod. Myslím že je to stokrát užitečnější než číst články o tom, jak je porod bolestivý a jak se bolesti zbavit. Tím nechci říct, že by si to žena neměla pokud možno zpříjemnit, jako zásadní ale vnímám to, že by žena měla bolest přijímat jako přirozenou součást porodního procesu. Úzkostí a strachem z bolesti si to sama sobě pouze komplikuje. Já sama jsem při porodu přemýšlela o epidurálu, ale jsem nesmírně ráda že k tomu nakonec nedošlo, neboť jsem si jistá že mě k té myšlence vedl pouze strach z neznámeho zážitku a také obavy přijmout porod se vším co k tomu patří. Taky jsem toho měla „dost načteno“, ale jestli budu někdy ještě rodit, pak pokud možno co nejpřirozenějším způsobem.
Nevím podle mě jsou bolesti u porodu důležité!!! Já jsem k tomu ani nepotřebovala epidurál aby mi bolesti najednou sami zcela od sebe přestalia to bylo špatné znamení. Nejhorší je že jsem nevěděla jak mám tlačit a tak mi pomáhala setra tlačením na břicho.Nebylo to zrovna příjemný a tak pokud to není nějak extra nutný-tlumení bolesti moc nedoporučuji
Anonymní, je to tvoje věc a tvůj názor, ale nevím, proč se tak pohrdavě vyjadřuješ o přirozeném porodu. Pokud vím, většina žen i odborníků se shoduje v tom, že je to nejlepší cesta, jak přivést dítě na svět. Nikdo netvrdí, že nejsou výjimky jako třeba ty. Já ale zase nemám ráda ani ukmrtvování u zubaře, to raději vydržím tu bolest. Nedělám to proto, abych se tím chlubila, ale proto, že mi pocit po injekci přijde odporný a horší, než ty chvíle na křesle. S epidurálem a císařem to vidím stejně, jen ještě samozřejmě umocněně. Budu vděčná, když si to nikdy nebudu nucená zkusit.
Nemám potřebu dokazovat si svoji hodnodu existencionálním zážitkem bez utlumení bolesti a zkoušet co všechno se dá vydržet. Srovnávat porod s migrénou může jen tupec. Ano, ráda mám vše pod kontrolou a ráda mám klid a ráda mám, když nechcípám bolestmi. Chci mít možnost si vybrat, jak budu rodit (přirozeně, s epidurálem, CS), což se kvůli ženám, co by nejraději rodily v jeskyni a doktorům, kteří rádi berou úplatky, pořád oddaluje.
Díky za článek. Myslím, že je v něm přesně vystiženo to, co jsem se snažila mnoha lidem vysvětlit…
Mobile Sliding Menu