Porod jako příležitost

Rubrika: Porod

STRP2010V sedmém měsíci svého prvního těhotenství se Markéta budí s oroseným čelem. Cože se jí to zdálo? Vybavuje si útržky snu – byla to surrealistická noční můra o porodu a miminku, ve které převažuje zahlcující bezmoc a strach. Podobný sen k ní nepřišel poprvé a pomalu se začíná zabydlovat i v jejích bdělých úvahách. Jaký vlastně porod bude?

Představa porodu pro ni nikdy nebyla jednoduchá, a většina známých její chmurná očekávání víceméně potvrzuje, s tím, že pak jim to stejně bylo jedno, když bylo miminko na světě. Jana, její švagrová, dokonce o porodu ani nechtěla mluvit, a teď prý kvůli němu chodí na terapii. Podle všech náznaků není moc o co stát, takže Markéta tiše doufá v epidurál a napadá ji, že nejlepší by byl možná císařský řez.

Před pár týdny ale porodila její nejlepší kamarádka. Podle Soni byl porod nejlepším zážitkem v jejím životě, který by si hned zopakovala. „Když jsem zvládla tohle, tak už zvládnu cokoliv,“ prohlašuje a dodává skoro bez nadsázky, že porod byl ještě lepší než sex. Markéta na ni nevěřícně zírá a napadá ji, jestli Soňa přece jen nebyla pod prášky. Zároveň si všímá, jak Soňa drží Julinku a jak se na sebe obě dívají. Na rozdíl od většiny ostatních miminek v okolí Julinka neleží v postýlce pod hracím strojkem nebo v autosedačce, ale tráví většinu času u mámy, v náručí nebo v šátku. Kočárek, který Markéta pomáhala Soně vybrat, zatím parkuje ve sklepě bez využití. Markéta se chvilku cítí oslněná představou idylického porodu a mateřství a v přetrvávajících obavách se krátce objevuje trhlina. Ale co když je Soňa jen exotickou výjimkou?

Sebenaplňující se proroctví

Podobné otázky řeší řada těhotných žen. V naší společnosti je porod vnímán hlavně jako nepříjemná, bolestivá zkušenost, za kterou dostaneme za odměnu miminko. Obavy z porodu jsou nakažlivé, a podobně jako u nemocí, uchytí se spíš u toho, kdo je k tomu predisponován, tedy má sklon k úzkostnému prožívání nebo obecněji k tomu, podceňovat svůj vliv na věci, které se mu dějí. Strach z porodu navíc není dobré přehlížet – naše tělo při porodu reaguje na ohrožení tak, že postup porodu zbrzdí nebo jej dokonce zastaví, a nerozlišuje přitom, zda je ohrožení reálné nebo jen „v naší hlavě“. Z obavy se tak stane sebenaplňující se proroctví.

Jsou ale obavy reálné? Co říkají o porodních prožitcích statistiky? Až třetina žen si podle výzkumů z porodu odnáší negativní zážitky a kolem 2% žen se musí po porodu vyrovnávat s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). S tou se potýká i Jana. Psychické trauma je zraněním duše, které je třeba cíleně léčit. Poporodní trauma s sebou nese mimo jiné i riziko rozvoje poruch ve vztahu k partnerovi a narozenému dítěti (a to zvláště u prvorodiček), protože pozornost a emoce ženy jsou vázány v traumatizujícím zážitku porodu. Na druhé straně spektra porodních prožitků jsou ženy jako Soňa, které hodnotí svůj porod velmi pozitivně nebo dokonce ho popisují jako orgasmický. Převážná většina žen je přitom někde uprostřed.

Vypadá to tedy, skoro jako by si člověk mohl hodit korunou – možná bude porod úžasný, ale možná taky ne. Porod si sice nemůžeme naprogramovat (pokud tedy nerodíme plánovaným císařským řezem), ale přesto můžeme hodně ovlivnit, jak bude vypadat.

Jak by tedy podle vědeckých výzkumů vypadal úspěšný recept na traumatický porodní zážitek? Stručně – ignorujte své obavy z porodu v průběhu těhotenství, poslouchejte a čtěte co nejvíce hororových porodních příběhů, o porodu předem raději nic nezjišťujte, nebo naopak přečtěte všechno, co se píše na internetových diskusích (o předporodním kursu ani neuvažujte!), porodnici vybírejte jen podle toho, jak je blízko vašeho bydliště nebo že tam rodí všichni, a rozhodně si ji nechoďte  prohlédnout předem. Při porodu se na nic neptejte, nechte o všem rozhodovat lékaře a porodní asistentky (měla byste je vidět poprvé v životě), doprovod nechte na chodbě nebo raději rovnou doma a při porodu se soustřeďte na to, jak jsou kontrakce nepříjemné a ohrožující a jak vám dítě procházející porodními cestami ubližuje a určitě vás pořádně natrhne. Za to ho po narození nechte pěkně rychle odnést na novorozenecké oddělení. V ideálním případě porodíte císařským řezem anebo si aspoň pořádně užijete jiných intervencí. Úplnou třešničkou na dortu je, pokud navíc žijete v nefunkčním partnerství, v minulosti jste se potýkala s psychickými obtížemi a nemáte dostatečné ekonomické zázemí.

Vědomě asi zvolí takovou cestu jen málokdo; vyhýbání se pochybnostem, pasivní přístup a odevzdání se do rukou zdravotníků je ale poměrně častou strategií těhotných. Hraje v tom roli i to, jak je u nás vnímán porod a role zdravotníků při něm. Přístup „porod je děs, ale doktor to vyřeší“ je částečně vlastní i Markétě.

Nemůžete kontrolovat všechno

Druhý extrém – zarputilý boj a potřeba kontrolovat zdravotníky při porodu – přitom není východiskem. Při porodu je důležité, aby se žena cítila bezpečně a obklopena lidmi, kterým důvěřuje. Pokud jde do porodu s velmi konkrétní představou a je připravená překonat jakýkoli odpor při jejím prosazování, je pravděpodobné, že se na porodním sále vytvoří nepřátelská atmosféra, která nepodporuje postup porodu. Porod se navíc často odvíjí jinak, než žena očekává. Nevýhodou je i to, že žena se při porodu setkává s řadou lidí, které vidí většinou poprvé v životě. Je proto dobré se realisticky podívat na to, co a jak můžeme při porodu ovlivnit, a pokusit se věcmi pohnout ve svůj prospěch.

V první řadě začněte u sebe. Těhotenství je obdobím změn nejen tělesných, které jsou pečlivě sledovány v prenatální poradně, ale i psychosociálních, které bývají na okraji zájmu jako něco, co se prostě musí přežít. Psychika těhotné ale dozrává k mateřství stejně jako její tělo, a je vhodné jí věnovat stejnou pozornost. V některých případech – když žena cítí, že své prožitky už přestává zvládat, anebo že některé myšlenky či obavy se jí stále vracejí – může být vyhledání psychologické nebo psychoterapeutické pomoci prevencí komplikací při porodu anebo vstupu do rodičovství.

Dále je dobré si zajistit co nejlepší podporu při porodu – přítomnost blízké osoby, nebo i duly či vlastní porodní asistentky, je nespornou výhodou, protože ale při porodu vás budou obklopovat i další lidé, je dobré myslet i na ně. Navažte před porodem i při něm kontakt s personálem porodnice – konstruktivní, pozitivní komunikace jim pomůže vnímat vás jako partnera. Je to náročný krok, ale vyplatí se – špatné vzpomínky na jednání zdravotníků vytváří a utužují negativní zážitek z porodu. Komunikací získáte navíc větší kontrolu nad tím, co se s vámi v průběhu porodu děje, což dobrý zážitek z porodu podpoří i v případě, že je nutné přistoupit k zákrokům jako porod kleštěmi či císařským řezem. Komunikace není samozřejmá dovednost a je třeba ji pěstovat a učit se jí.

Pokud porod nevyšel podle vašich představ (což se děje velmi často), můžete se podívat na to, co se v jeho průběhu dělo – co vám to říká o vás samotných? O vašich obvyklých reakcích na krizovou situaci? Jak váš porodní zážitek zapadá do vašeho životního příběhu? Integrace je důležitou částí práce s porodním zážitkem a nejlépe vám s ní pomůže někdo, kdo vás dobře zná a kdo se vašeho porodu účastnil, ale ke komu nemáte další osobní vazby, jako např. dula či porodní asistentka.

Jen jeden den v životě ženy?

K čemu ale je dobrý zážitek z porodu? Není to jen sobectví ženy, která chce dosáhnout extatických prožitků za každou cenu? Porod není jako trhání zubu, které stačí přetrpět a prostě vydržet, je to den, kdy se z ženy stává matka a kdy se narodí její dítě. Výzkumy přesvědčivě prokazují, že vzpomínky na tento den mají moc ovlivnit to, jak žena prožívá sebe jako matku a jaký vztah si vytvoří ke svému dítěti. Ženy trpící porodním traumatem často už podruhé neotěhotní a mají dlouhodobě narušený vztah k partnerovi i dítěti. Na druhou stranu dobrý porodní prožitek posiluje rodičovské sebevědomí novopečené matky a pomáhá jí tak překonávat obtížné období prvních týdnů a měsíců mateřství. Proč tedy pro sebe a své dítě něco neudělat už na začátku vaší společné cesty?

Desatero pro dobrý porodní zážitek

  • zpracování vlastních obav a rozporuplných pocitů ohledně porodu a mateřství
  • přiměřeně pozitivní, realistická a široká očekávání vzhledem k porodu
  • kvalitní předporodní kurs
  • pozornost věnovaná výběru porodnice a doprovázející osoby
  • pozitivní a konstruktivní komunikace před porodem a při něm
  • aktivní zapojení do rozhodování o tom, jaká vyšetření a zákroky budou provedeny
  • porod s co nejméně rutinními intervencemi
  • vědomá spolupráce s kontrakcemi a dítětem v průběhu porodu
  • nerušený kontakt s novorozeným dítětem „tělo na tělo“ od okamžiku narození
  • integrace porodního zážitku do vašeho životního příběhu

Mgr. Eliška Kodyšová, Aperio
Autorka je psycholožka, terapeutka a interní doktorandka sociální psychologie na FF UK. Pracuje s nastávajícími rodiči individuálně v psychologickém poradenství i v rámci svých seminářů Komunikace se zdravotníky. V průběhu Světového týdne respektu k porodu uvede svou přednášku Jak komunikovat s těmi, kteří o vás při porodu pečují, a to 17. 5. 2010 od 16. hodin, v kině Perštýn.
Zdroj: www.respektkporodu.cz

Napsal/a: Mgr. Eliška Kodyšová

Toto taky stojí za přečtení!

Himerky – „Když široké balení, tak stylově!“

Pokud vám bylo ortopedem v porodnici nebo při kontrole kyčlí vašeho čerstvě narozeného miminka doporučeno široké balení, pak nemusíte ztrácet

Čtu dál →

Recenze: Město v noci

Knížka Město v noci, kterou vydalo nakladatelství Albatros, je skutečně velmi pěkně udělaná. Její autorka Petra Bartíková v ní stručně a

Čtu dál →

Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí?

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist