Porod

Rubrika: Porod

152848_my_newborn_babyPokusím se Vám popsat mé dva porody…. nebojte žádný drasťák to ani jednou nebyl :o))
Před prvním porodem jsme s manželem navštívili porodní kurz, tam jsme dostali instrukce jak na to, prošli porodním sálem a zaplatili kurzovné 400,-…Před druhým porodem stačilo nahlásit že už tuto etapu máme za sebou a „platit měl manžel až před vstupem na sál“ – neplatil, šlo to moc rychle…. :o))

Při mém prvním porodu, mi praskla voda doma v 17 hodin a manžel si akorát dodělával vinné klobásy na pánvi – řekla jsem mu, aby je dojedl, že pojedem – dojedl (žádná panika) a jeli jsme – zastavili jsme se ještě u jeho rodičů a já se tam vysprchovala a pak jsme teprv razili do porodnice… :o)) stále žádná panika :o))

Vzali mě do příjímací místnosti, zkontrolovali, že si nevymýšlím – s prasklou vodou, natočily a poslali na pokoj – žádné bolesti! Alou spát, ale jak když tam se mnou byla mamina, s bolestma – prokňučela celou noc na posteli – chodit nechtěla – v dané porodnici vržou podlahy a tak nás nechtěla rušit…

Ráno mě vzali opět na monitor a na stůl a tam se rozhodlo že mi daj kapačku a pude to… jak já se těšila, že už to budu mít za sebou….
BYlo 7 hodin, manžela jsem z práce odvolala v 11 a Kačenka se narodila ve 12:59 – bezva porod, jen vím, že jsem nevěděla, jak tlačit a „tlačila jsem do hlavy“ – rudá jak pivoňka, sestřičky a ani doktora a ani Martina jsem fakt vůbec nevnímala – sestřička na mě musela hupsnout a vytlačit Káťu sama přes břicho – auuu, jak mě pak bolela žebra, malá i já v pořádku… :o)) Vážila 3,90 a 50 cm

Musím se k něčemu přiznat: první když mi ji ukázaly bylo že jsem řekla: „ta má ale ošklivý nos“ – a manžel na to hned pohotově reagoval – ten má po tobě :o)) je to tak, je to můj „nos“ :o))

V porodnici pohoda, kojení taky – plně do 6. a jen v noci do 8.

A můj druhý porod: věděla jsem že to bude holka, byla to už hodně dlouho než se narodila Eliška.

Eli o sobě dala vědět ve 2 hodiny v noci – probudila jsem se v rybníku – tentokrát mi voda praskla a vytekla pořádně, vstala jsem a šla rovnou do sprchy – manžel zvyklý na mé noční vstávání – WC, se jen otočil a spal dál.
Já jsem se ospršila, šla probudit mou mamču, aby si šla lehnout ke Kátě a šla teprv budit manžílka, vše jsem měla už nachystané a jak jsem koukala po hodinkách kontrakce tentokrát byly po 5 min. – zase pohoda.

Nasedli jsme do auta a jeli – do porodnice jsme měli nejdýl dorazit v 5. (do 2 hodin po odtoku plodové vody), cestou jsme málem svezli divočáka – bylo léto a tak byl po ránu na kukuřici, po 1/3 cesty jsem si uvědomila že jsem si zapoměla peněženku s dokladama a nabíječku na telefon, tak jsme ještě jeli domů (kontrakce stále po 5 minutách).
Manžel pro to doběhl a mohli jsme vyrazit znovu.
Opět jsme cestou potkali divočáka a nakonec i veverku – taky se chtěla svízt, naštěstí si to rozmyslela.

Dorazili jsme před porodnici, našli místo pro zaparkování, já otevřu dveře že vystoupím a tam byl navolno puštěný „bulteriér“ – čuchal ke mě a asi nevěřil, co to je, naštěstí poslechl paničku a šel k ní a já mohla vystoupit, jak jsem vylezla z auta, zase mi voda tekla proudem – tentokrát po nohách – ještě že jsem měla kraťasy a sandále.

V porodnici mě přijmuli, vzali na monitor s tím že jsem měla stále kontrakce, ale stále jen po těch 5 min. sestřička mi řekla, že když nebudou alespoň po 3, že jdu na pokoj (a opět jako minule mě strašila, že tam jen tak můžu ležet 2 dny a pak se teprv vyvolává) – hrůza.
Přišel doktor – žvatlal – nebylo mu vůbec rozumět a rozhodl že pudu na pokoj – bylo půl 6 a on v 6 končil, tak proč bych ho měla zdržovat…. :o(
Ale zase na druhou stranu jsem byla ráda, sotva bych mu na porodním sále rozuměla, když jsem to nedokázala ani teď :o(

Tak jsem skončila na pokoji a manžel si šel oběhávat do práce paragraf na Káťu.

Přišla jsem na pokoj, kontrakce stále, tak jsem se sebrala a šla do sprchy, pak pro snídani – to už mi bylo blbě jak psovi – popadla jsem rohlík v domění že je mi blbě z hladu (jako vždycky) a šla na pokoj, koukla jsem na sesternu, ale nikde nikdo, šla jsem na záchod a tam měla průjem, bylo fakt pěkně blbě, seděla jsem tam snad 20 min. – ty nocležnice, co jsem měla na pokoji to nezajímalo :O(

Konečně jsem se vyhrabala ze záchodu, ale na sesterně stále nikdo, tak jsem šla na pokoj a tam se kroutila u postele…:o(
Naštěstí šla okolo za chvilku sestřička a všimla si mě, šla jsem na vyšetřovnu, tam mi změřila tlak – divila se byl „jestli si to dobře pamatuju – v mé situaci 60/40 – nezlobte se když by to tak nebylo“!!
Dala obklad na hlavu a volala doktora – ten přišel za chvilku, byl to starší pán – velice příjemný né jako ten co mu měla končit směna… :o(

NA stole mě zkontroloval – a ned zavelel na porodní sál, byla jsem otevřená na 7 cm….
Jak jsem byla ráda že už to budu mít za chvilku za sebou, zavola jsem manžílka, ať jde přivítat Elišku a vlezla rovnou do sprchy – sestřičce doktor řekl, že ani klistýr ani holení nebude, že na to není čas – jak jsem byla ráda podruhé – i když nevím co by ze mě při tom klistýru dostali, když jsem si poradila sama už na tom záchodě!!! :O))

Přišel manžílek, chvilku jsme si mezi stahy povídali , pak to už bylo nesnesitelné a já pomalu začínala tlačit, to už jsem raději poslala manžílka pro sestřičku, ta mi řeklka, že si musím navlíct zelený hábit a pomalu dojít na porodní sál – bylo to dobrých 6 metrů vzdálené, vůbec jsem nevěřila, že to dokážu, natož se ještě obléct – řekla jsem jí to a ona se tomu zasmála, že to dokážu – dokázala i na ten sál jsem došla a Eliška se narodila v 9 hodin – a světe div se já poslouchala pana doktora na slovo, tlačila, děla pejska – fakt to šlo!!

Nevím jestli jsem se při tom 1. porodu styděla? a jela si podle svého scénáře?!

Manžílek šel zkontrolovat Eli a mě zatím šil pan doktor, byl fain… :o)) i při tom šití – nedal mi injekci – prý to bude hned – bolelo to, ale zase né tak hodně…

Eli mi přivezl Martin, sestři ji přiložila a Eli hned cucala – bomba pocit….:o)))

Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj a já místo spaní, které se má prý dostavit – kecala se spolubydlící…:o))
Pak se šla v pohodě vyspršit…

V porodnici pohoda – malá dlabala a dlabe do dneška – je jí 11 měsíců a stále občas bumbá od maminky, Káťa jí závidí, ale ví, že i ona bumbala a že i jí máme rádi, i když už nebumbá…..

Někde jsem se dočetla, že je dobře říci dítku, že ho „máte rádi“ alespoň jednou denně – tak říkám a né jednou denně, prostě když se s holkama směju, řeknu jim to, když je mazlím, řeknu jim to, když se na ně zlobím, řeknu jim to….
Proč taky ne, je to tak jednoduché a tak účinné – Káťa když mě zlobí a vidí, že se začínám zlobit já na ni – přide, obejme mě a řekne „mami mám tě ráda – nezlob se na mě“ – jak bych mohla po této větě!!!!!

Zkuste to a uvidíte jak je to účinnéééééééé

»» Více informací na téma porod v encyklopedii na eMimino.cz.

Napsal/a: Mates

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda

Nakladatelství Portál přichází na trh s knihou dvou úspěšných německých spisovatelů (Hans Rath, Edgar Rai), která nese název 88 věcí,

Čtu dál →

Hvězdičky z tavné pistole

Hledáte ještě nějakou dekoraci, která dovrší vánoční výzdobu? Pak si vyzkoušejte vyrobit hvězdičky z tavné pistole. Jsou jednoduché, rychlé

Čtu dál →

Naučte děti relaxovat v infrasauně a jejich imunitu máte vyřešenou

Saunování, jinak také známo jako termoterapie, využívá k relaxaci těla i duše příznivé účinky mírné zátěže organizmu, která nastane při

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • pitrisek

    Ahoj,
    koukám, taky maminky s praskající vodou a bez kontrakcí. Mám porod za sebou jen jednou. Z legrace tvrdím, že naše malá si ten vak s vodou prokopla schválně :o) v břiše byla pěkná dračice (vlastně i pak mimo břicho). Po 12 hodinách od doby, kdy mi voda odtekla, mi vyvolali kontrakce tabletkou prostinu. Na hekárně jsem sice počítala andělíčky, ale na sále pohoda, kamarádka mi včas poslala sms na mobil, že mám tlačit „jako na velkou“, a naštěstí mi stejné instrukce dala i doktorka na sále. Byla strašně moc hodná a trpělivá, což platilo i pro porodní asistentku. Na to, že jsem rodila v „obyčejné“ porodnici a klasicky na porodnickém křesle, to byla úplná paráda. Kojení teda miminko od začátku zarputile bojkotovalo :o) no, pak jsem se smířila s tím, že prostě bude radši žužlat flašku než mě. Nevadí. Ale stejně – pohledem zpátky – nevzpomínám na porod jako na nějakou hrůzu. Ne že by to člověk musel mít každý den, ale na konci je přece miminko!!
    Autorka příspěvku to popsala moc hezky, a docela vtipně, a tak to má být.
    papa pitris

  • Claire

    ahoj, úplně jsem se lekla, že jsem psala své zážitky z porodu já, ale měla jsi to úplně stejné :), teda ten první, ten druhý jsem ještě neabsolvovala. Taky mám dceru Káťu, je jí rok, do porodnice jsem jela s manželem, protože mi praskla voda, stahy nikde, tlačila jsem jako blázen do obličeje místo do břicha, byla jsem jak poďobaná ředkvička a když se malá narodila, moje první rekace byla, že má proboha strašný nos. Jediná odlišnost byla v tom, že můj muž hrdě prohlásil „ano, ten má po mě“. Tak se směju, že se může něco úplně stejného přihodit dvěma maminám. Doufám, že jestli ještě někdy budu mít druhé dítko, vzpomenu na Tebe, třeba to bude zase stejné.Měj se krásně. Ahoj Claire

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist