Takové maličkosti, jako že se uhoněná maminka diví, že se nemůže nikam dovolat pomocí ovladače na televizi, nejsou zas až tak vyjímečné“.
Musím říct, že se mi stávalo něco podobného, akorát to nebylo tak drastické. Například jsem v Penny marketu stála frontu u kasy, samozřejmě bez dětí, a jak jsem tak čekala, tak jsem si všimla, jak po mě lidi koukají. Než jsem si uvědomila, že to je kvůli tomu, jak bravurně houpu s nákupním košíkem, tak to trvalo opravdu dost dlouho. Nebo, když jsem šla sama do lékárny, vyšla jsem, před lékárnou stál kočárek, tak jsem ho automaticky vzala, a jela. Po pár metrech za mnou běžela opravdu dost vytočená maminka, proč jí kradu její dítě, tak jsem se začala omlouvat ale bylo mi to k ničemu. Bylo mi dost trapně.
„Nic strašného se neděje, je to jen výsledek nahromaděné únavy, která postihne kdejakou maminku s novorozencem. Někdy je toho na novopečné rodiče tolik, že začnou až panikařit. Ale chce to pokusit se získat určitý nadhled. Může je utěšovat i vědomí, že dítě nepřetržitě roste a toto náročné období jednou skončí.
Vedle celkem zábavných prvků, které s sebou může přetažení přinášet, však stejně jako u deprese signalizuje, že člověk vyčerpal své fyzické, duševní i emocionální síly a nemá už energii na překonávání stresu.
Jestli ale nejsou dnešní mámy pokojovými květinkami. Vždyť není v prvních měsících péče o kojence až tak náročná, když se teĎ používají papírové pleny a miminko skoro stále spí, diví se některé novopečené babičky. Vzpomínají, jak samy od rána do večera praly, máchaly a stále dokola žehlily pleny, horko těžko sháněly v poloprázdných obchodech oblečení, lahvičky a další nezbytnosti na malého potomka.
Ale maminky v šestinedělí nevyčerpávají jen fyzická zátěž a nedostatek spánku. Stres maminek může pramenit i z obavy o budoucnost. Péče o miminko se jim může zdát nekonečná, každým dnem, který s ním stráví doma, se jakoby vzdaluje naděje na úspěšnou kariéru. Poporodním stresem mohou trpět i tatínkové. Stojí za ním především rostoucí odpovědnost a kardinální změny v životě. I pro muže začíná nová etapa života, kdy musejí přehodnotit dosavadní přístupy ve všech základních sférách. Některým tatínkům se občas nechce domů ke řvoucímu miminu a usoužené ženě a zůstávají raději dlouho v práci, intenzivněji sportují či navštěvují pohostinství“.
I když náš taťka nám docela pomáhá, pokud nemusí být do večera v práci. Staršího každý večer koupe a ukládá, takže o to mám méně starostí.
„Opravdové poporodní deprese postihnou jen okolo 10% šestinedělek. Důležité však je rozpoznat je včas, aby se zabránilo případným neblahým následkům.
Opravdová poporodní deprese či laktační psychóza se projevují tak, že začne být žena netečná, nemá zájem o dění kolem sebe, trpí nechutenstvím, pocity viny, je stále unavená, nemůže se na nic soustředit, trápí ji pocity beznaděje, nemůže spát, mívá noční můry, v těžších případech trpí halucinacemi, ztrácí sebedůvěru, nemá zájem o děťátko a může to vyvrcholit až sebevraženými pokusy. Při této poporodní depresi, případně ještě závažnější poporodní psychóze si nemůže žena pomoci sama a musí bezpodmínečně vyhledat lékaře.
Co poradit maminkám, které nedávno porodily?? Myslete v tomto období především na sebe, na své zdraví a chovejte se klidně sobecky. Vyplatí se to vám i děťátku, které vás potřebuje zdravou po fyzické i psychické stránce. Rodina by měla pomáhat co se dá a umožnit mamince, aby se mohla občas věnovat výhradně sobě. V ideálním případě tak půl hodinky denně nebo alespoň pár hodin v týdnu. Tento vzácný čas by pak neměla šestinedělka strávit vařením, nakupováním či uklízením, ale raději si zajít něco koupit na sebe, posedět s kamarádkou v kavárně apod. Uklidit může někdo z rodiny, nakoupit manžel.
A co vyrazit občas do restaurace? I toto zpestření programu ženy působí proti depresi. Důležité je také nerezignovat na svůj vzhled. Věty typu: „nemám čas se ani učesat“, nebo „ztloustla jsem tolik, že se nemá cenu snažit hezky oblékat“, nejsou namístě.
A konečně je důležité se začít hýbat, třeba si zacvičit každé ráno, venku na procházce s kočárkem v parku, docházet do kurzů cvičení třeba i s miminkem, které bude jistě touto aktivitou nadšené.
Možná si nakonec najdete o víkendu chvilku na nějakou činnost, kterou si budete udržovat kontakt se zaměstnáním. Mnoho maminek se na mateřské naučilo obstojně cizí jazyk“.
Já si občas zajdu s kamarádkama nebo manželem do restaurace, s holkama jsme si vyrazily na kola si zasportovat, ujely jsme 4 km, a skončili na pivu a přijeli domů v půl jedné v noci, jak jsme se zapovídaly. Můžu vám říct, že to je opravdu odreagování, každému doporučuji.
A jak jste to zvládaly vy?? Byli jste v pohodě, nebo jste trpěli úzkostí a depresí?? Pomohla vám rodina, nebo jste na to byli sami??