Podmínky k zahájení porodu

Aby porod začal, musí být v podstatě splněny dvě základní podmínky:
Děloha musí dosáhnout velikosti, která uvádí do pohybu síly vyvolávající porod.
Jsou-li tělo a duše na porod připraveny, uvolňují se určité hormony, jejichž dokonale sladěná spolupráce vyvolá děložní stahy (kontrakce) a připraví dítěti cestu na tento svět…

Matka i dítě začnou produkovat steroidy, které podnítí placentu k produkci estrogenů. Současně se v placentě zabrzdí produkce progesteronu. Hormon progesteron se během těhotenství stará o to, aby děloha byla v klidu. Jakmile však převáží estrogeny, vede to ke kontrakcím. Ke konci těhotenství se také produkuje více prostaglandinu, čímž se snižuje krevní tlak a aktivuje děložní svalstvo. Nejdůležitější role však připadá oxytocinu, který vyvolává stahy; tento hormon vylučuje hypofýza. Jakmile hlavička dítěte tlačí na ústí děložního hrdla, vylučuje se víc oxytocinu, což vyvolává silnější stahy, které děťátko posunují dále dolů. Začíná tak následující koloběh: Čím více tlačí hlavička dítěte na ústí děložního hrdla, tím více oxytocinu se tvoří a tím silnější jsou kontrakce.

Ještě než se však porodní bolesti ohlásí, přemýšlejí samozřejmě rodiče o tom, jak a kde jejich dítě přijde na svět. Můžou si při tom vybrat z mnoha porodních metod. Porod na klinice nebo v porodním domě, ambulantní porod nebo porod doma – prozkoumat celou nabídku a vybrat si to pravé často není lehké. Důležité je vybrat si takové zařízení, kde se rodiče cítí dobře, bez ohledu na to, zda je to klinika, porodní dům nebo vlastní obývací pokoj. Rozhodující je jistota, bezpečí, důvěra, možnost volby porodní polohy a pouze tolik technické pomoci, kolik je nutné. Vždy pomůže, když rodiče poznají ty, kdo budou u porodu pomáhat, už před oním velkým dnem a můžou si s nimi popovídat o svých přáních.

A ještě jedna důležitá otázka se musí objasnit předem, totiž: Jak přijde dítě na svět? Dnes existuje nesčetné množství porodních metod, které však nemusejí vždy vyhovovat vašim požadavkům.
Rozeznávají se „pravé“ a „nepravé“ porodní bolesti. Ty pravé trvají zpočátku asi 30 sekund a přicházejí v pravidelných intervalech. Ty nepravé (poslíčci) jsou kratší a nepravidelnější, samy od sebe zase ustanou a nemají na porod žádný vliv.

Šetrný a nenásilný porod

Takový si samozřejmě přejí všichni rodiče. Skutečnost je však taková, že každý porod je v podstatě násilná událost, kterou provázejí bolesti a poranění. Frédéric Leboyer zavedl pojem „šetrný porod“, přičemž slovo „šetrný“ výlučně vztáhl na způsob, jakým by mělo být novorozeně na tomto světě přijato – ještě než se přestřihne pupeční šňůra, může si děťátko při tlumeném světle a v co nejméně hlučném prostředí pomalu zvykat na svět na matčině břiše. Tato metoda se dnes praktikuje na mnoha klinikách. Leboyerova metoda šetrného porodu je ideálním pokračováním láskyplného prenatálního vztahu. Je však třeba varovat před iluzemi: Každý porod se vyvíjí jinak a je třeba počítat s překvapením.
Označení „nenásilný“ znamená, že matka se může sama rozhodnout, v jaké poloze a v jakých podmínkách chce své dítě přivést na svět. I v tomto bodě se kliniky přizpůsobují, i když nejspíše se takový nenásilný porod dá praktikovat v porodních domech a u porodů doma.
Už před porodem je dobré vyjádřit svá nejdůležitější přání. Změníte-li však později názor, je potřeba si to přiznat. Porod je namáhavá záležitost a žádná žena neví předem, jak se s ním vypořádá.

Přirozený a bezbolestný porod

Každý porod je přirozený a žádný není bezbolestný. Označení „přirozený“ odkazuje na porod bez lékařských zásahů a bez podání léků tišících bolest. Místo toho se nabízejí masáže, homeopatické prostředky a teplo. Porodní polohu si žena určuje sama. Pojem „bezbolestný porod“ označuje přesný opak: ženě je nabídnuta široká škála prostředků tišících bolest, které buď tlumí pocit bolesti, nebo znecitliví celou příslušnou oblast těla.

Vyvolaný porod

Ten se dnes uplatňuje pouze tehdy, pokud by zdraví matky nebo dítěte bylo pokračujícím těhotenstvím ohroženo. Možnými důvody jsou gestóza, cukrovka matky (protože dítě v jejím důsledku příliš roste), přenášení plodu nebo prasknutí plodového obalu, při kterém se nedostaví kontrakce.

Porod císařským řezem

Tuto metodu si matka nemůže svobodně zvolit, je to ryze lékařské rozhodnutí, k němuž se musí přistoupit v případě ohrožení matky či dítěte, nebo tehdy, není-li možný normální porod. Rozhodnutí přivést dítě na svět na operačním sále nikdy nepadá lehkovážně nebo kvůli pohodlí. V popředí vždy stojí zdraví matky a dítěte. Proto také nemusejí mít matky rodící tímto způsobem špatné svědomí, když k této operaci svolí.
Císařský řez se provádí pod celkovou narkózou nebo v peridurální anestezii, tedy při místním umrtvení. Peridurální anestezie umožňuje vzít dítě ihned po porodu do náruče.

Dítě při porodu spolupracuje

Na první pohled vypadá porod pouze jako velký výkon matky, ale ve skutečnosti s ní dítě spolupracuje. Ke konci těhotenství trénuje určité pohyby, které ho při porodu posunují dál. Také se u něho vyvinuly dva reflexy, které mu při příchodu na svět rovněž pomáhají. Reflexní chůze funguje takto: Když dítě polechtáme na chodidle, celá nožička se pohne dopředu. V matčině těle „lechtají“ dítě na nožičce stahy v horní části dělohy – a ono se „plazí“ kupředu. Druhý reflex se týká hlavičky: Položíme-li dítěti ruku na horní část hlavičky, nejprve tlačí hlavičkou proti ruce, a potom ji stáhne zpět. V matčině těle tlačí děloha při každé vlně porodních bolestí proti hlavičce a dítě reaguje protitlakem. Tím se otevírá ústí děložního hrdla. Kromě toho se dítě při prvních kontrakcích „sbalí“ jako vajíčko. Ruce i nohy přitiskne co nejblíže k tělu a tak klouže kupředu. Porodní cesta není příliš dlouhá – pouhých 20 cm. Cestou ven se stále zmenšuje množství kyslíku, kterou má dítě k dispozici. To mu však neškodí. Krevní zásobování nejdůležitějších orgánů je zajišťováno znásobenou produkcí hormonů adrenalinu a noradrenalinu. Dítě tak má stálou zásobu krve bohaté na kyslík, která ho chrání proti jeho nedostatku. V každé přestávce mezi bolestmi ho dostatečné množství načerpá a nemá tak dýchací potíže.

Jak se děti při porodu cítí, o tom nevíme takřka nic. Je to přirozený proces, kterému se nemůžou vyhnout. Jsou každopádně přirozenými pochody v těle tak dobře chráněny, že se jim vlastně nemůže vůbec nic stát. Lze se jen domnívat, že příchod na tento svět je pro většinu dětí bolestným zážitkem. Od nynějška jsou odkázány samy na sebe, což je pro ně změna, která je nezřídka kvitována hlasitým pláčem. První pláč je pro většinu rodičů stále ještě znamením toho, že dítě je v pořádku. Odborníci však vědí, že pláč není bezpodmínečně nutný.

Porod je namáhavý a bolestný i pro dítě. Jakmile však vykoukne hlavička, mají matka i dítě to nejtěžší za sebou. Teď je důležité nového světoobčánka láskyplně přivítat – beze spěchu, hluku a ostrého světla. I právě narozené děti se umějí usmívat. Kdo nebo co je však rozveselí, zůstává jejich tajemstvím.

Napsal/a: Teusen, Goze-Hanel