MVD : Jak se z Panny stane Blíženec 2.

Rubrika: Jsem máma, Porod

Jak jsem slíbila, píši pokračování o Leničce. O tom, jak se naše – dnes už 2letá dcerka – narodila.

Cítila jsem nepravidelné slabší kontrakce a při vzpomínce na předchozí téměř překotný porod jsem se bála, aby se těmi kontrakcemi nestalo něco, na co nikdo nebude připraven.

zachumlanekNaštěstí se nic nestalo, a tak v pátek ráno proběhla příprava na operaci a přeložení jinam – sbalit věci, sundat náušnice. Ještě holení, cévkování, převlečení do „andělíčka“, čepičku na vlasy, anestezii a dál už nic nevím. Probudila jsem se na JIP s prokousnutým rtem, bolestí břicha a zimnicí. Spravily to léky na bolest a zateplovací vrstva. Později přišel pediatr, ukázal mi fotku na svém mobilu (máte holčičku, váží 700 g, což odpovídá týdnu těhotenství, měří 33,5 cm), řekl, jak dcerku resuscitovali – jen jsem vzdychla „17 minut? To je strašně dlouho“, tak mě uklidnil, že srdeční akci měla celou dobu, jen pomalejší, a lékařům se nedařilo nastartovat dýchání, protože kvůli té chybějící plodové vodě měla zhmožděnou jednu plíci. Žije, je na dýchacím přístroji, ale stabilizovaná, statisticky má větší šance, holčičky prý víc vydrží.

Pak mi ještě laktační poradkyně (ano, stejná) vyždímala (doslova) pár kapek mléka pro malou.

nozicka_ETV sobotu ráno mě přeložili z JIP na pokoj (byla jsem ráda za oddělení „pooperační gynekologie“, kde nebyly maminky se svými dětmi). Ještě v neděli se mi tak motala hlava, až jsem téměř omdlela na chodbě před pokojem, na první návštěvu za Leničkou mě tedy vezl manžel na vozíku. Přiznám se, že ten tvoreček v inkubátoru působil spíš jako mimozemšťan než jako dítě – hotový E. T. – hnědý, vrásčitý, kost a kůže, všude hadičky a ještě nožička prosvícená červeným světlem. Prý takhle vypadají všechny děti, jen většina se v té době neukazuje na veřejnosti. Byla jsem šťastná, že žije. Pozdravila jsem ji, zacinkala jsem jí znovu tou bolou, které jsme si společně moc neužily, pohladila po ručičce a pak už jsem jen s obavami sledovala ten náš malý zázrak. Podobně probíhaly další počáteční návštěvy. Ve středu mě propustili, pro svá ždímaná prsa jsem pořídila elektrickou odsávačku, a pak už jsem jen pravidelně docházela za Leničkou – jméno prošlo „schvalováním“ doma také rychle.

klokankovaniNejdřív jsem se kromě cinkání bolou snažila u inkubátoru povídat, ale ukázalo se, že je mi ze všeho do breku. Našla jsem i pohádky určené k vyprávění u inkubátoru, ale hned ta, kterou jsem si četla na internetu, mě dohnala k takovému proudu slz, až jsem si rovnou řekla, že ani tohle nepůjde. Jediné, co jsem byla schopna svým hlasem provozovat, byl zpěv. Nejsem žádná zpěvačka, taky jsem zjistila, že na několikahodinový denní program je můj repertoár nejen dětských ukolébavek velmi chudý, ale to, že mají danou melodii i slova bylo přesně to, co jsem potřebovala. A když mi pak po pár dnech Leničku vyndali z inkubátoru a položili na prsa (říká se tomu „klokánkování“, prospívá to dětem i maminkám) – připadalo mi to neuvěřitelné, myslela jsem, že to půjde, až když bude sama dýchat – už jsem jí zabroukala několik doučených písniček, aby si užila mého hlasu. Postupně se prodlužovala doba, kdy jsem jí takhle držela v náručí, dokonce jsem ji párkrát i „krmila“ (připevnili na mě stříkačku s mým mateřským mlékem, od které vedla sonda – hadička – rovnou do Leniččina žaludku) a konečně mi začínala připadat víc moje a čím dál víc jsem věřila, že to všechno zvládne.

Samozřejmě, stav se měnil ze dne na den – jeden den mi řekli, že dýchá už skoro sama, jen s nepatrnou podporou při výdechu, druhý den už byla zase úplně závislá na dýchacím přístroji. Od začátku dobře snášela výživu MM a přibírala, a tak se pozvolna promkukadlaěňovala v obyčejné malinké miminko. Jen těch vyšetření, co musela absolvovat – ultrazvuky hlavičky, aby se zjistilo případné krvácení do mozku, rentgeny plic, vyšetření očí, sluchu… Diagnostikovali jí plicní dysplázii, prý se projevuje zjizvením plicní tkáně a obtížemi při dýchání, jizvy se neztratí nikdy, ale časem se prý Lenička naučí i přes ně dobře dýchat, jen na začátku byla kvůli tomu na dýchacím přístroji déle. Nechytila infekci ode mne ani žádnou jinou, sluch i zrak se jevil v pořádku. Ještě jí zůstala otevřená Botallova dučej, tepna mezi srdcem a plícemi, která je k užitku dětem v děloze a obvykle uzavírá po narození s prvním nádechem. Většina komplikací se jí naštěstí, zdá se, vyhnula.

strikackaZ dýchacího přístroje Lenička postupně přešla na podporu při výdechu, z té pak na „kyslíkové brejličky“, později na kyslík jen do prostoru inkubátoru. V půlce července jí sestřička zkusila dát moje mlíčko přímo ze stříkačky, kojit jsme pořád neměly dovoleno. Koncem července mohla být přeložena z resuscitačního na intermediární oddělení, krátce potom opustila inkubátor a přestěhovala se do klasické nemocniční novorozenecké postýlky. Pak už šlo všechno ráz naráz – střídavě kojení s dokrmem odstříkaným mlíčkem z lahvičky a celá dávka mlíčka z lahvičky, čím dál víc jsem se o Leničku směla starat. Při jídle ještě mívala problémy se zásobením kyslíkem, proto mě překvapila od jedné rázné sestry středeční výzva další den nastoupit na rooming-in (poté, co jsem v úterý byla svědkem toho, jak Lenička při krmení modrá), nakonec jsem nástup odložila na příští pondělí. Následovala klasická péče o miminko jako na šestinedělí, učili mě i podávat inhalační léky. Ještě EEG před propuštěním a hotovo, v pátek 16. 8. jsme si Leničku po 12 týdnech mohli odvézt domů. Náš uzlíček v té době vážil 2250 g a měřil 46 cm. S sebou léky, poučení a seznam dalších odborníků, na které se dříve či později máme obrátit (klasicky pediatr a kyčle, kromě toho rehabilitace, plicní, oční, kardiologie, neurologie a foniatrie).

Zase jsem se rozepsala, a tak vám všem slíbím ještě jedno pokračování. 🙂

Další díly vyprávění: 1. díl a 3. díl.

Napsal/a: Konipas

Toto taky stojí za přečtení!

Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem

Čtu dál →

Recenze: Pohádková logopedie

V dnešní době, kdy spousta dětí navštěvuje logopedii, jsou prostředky, které nácvik správné řeči podpoří hravou formou, k nezaplacení. Tedy alespoň

Čtu dál →

Příběh nejkvalitnější pomazánky bez palmového tuku

Není to tak dávno, co internet zaplavily obrázky sklenic, ve kterých bylo názorně předvedeno složení některých kakaových krémů –

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Marci55

    krásně napsané držte se

  • Misha69

    Strašně dojemný příběh a fascunující co už lékaží v dnešní době dokážou :-)..Přeji moc a moc zdravíčka dětem. 🙂

  • danasi

    Konipasku, Lucince se daří dobře. Narodila se loni v listopadu, rozhodla se, že nepočká na svůj den v lednu v roce 2015. Původně měla vypočítaný termín na maminčiny narozeniny. Asi chtěla své narozeniny a ne je slavit ve stejný den jak mamka.

  • krásně napsáno, je neuvěřitelné, jak malá miminka dokáže dnes medicína zachránit a díky bohu za to!!! Lenička je krásná a veliká bojovnice, přeju jí i mamince hodně sil a pevné zdraví 🙂

  • No,nemám slov,je to opravdu dojemné,krásně napsané a držím plečky a přeji moře moc zdraví

  • konipas

    danasi Díky. Jinak Lucinku máme taky (tu starší) a taky měla v papírech, že je nedonošená – na základě pozdějších zkušeností se tomu směju – neměla přerostlé nehtíky a byla 1 den v inkubátoru (prý kvůli termoregulaci). Věřím, že se té Vaší Lucince také daří dobře.
    Marinada: Což o to, „délku“ jsem starší dceři přiblížila na její panence – má pořád tu první, a ta měří 36 cm, což je jen o pár cm víc než měla Lenička. Jen si člověk těžko představí tu „hubenost“ – i ty úplně malinké panenky jsou pěkně buclatá miminka, to Lenička ještě dlouho nebyla. A děkuji za přání.

  • danasi

    Příběh ze života a napsáno od srdce. Máme také malou nedonošenou v rodině a také je na L. Lucinka. Důležitá je podpora mamky, aby to vše zvládla a nebrečela a mimčo to pak vycítí. Holky jsou bojovnice a i přes „mimozemšťana“ je opravdu Lenička moc pěkná.

  • Marinada

    Nádherně napsané, opravdu. Je to neuvěřitelné, tak malinké miminko. Máme v rodině nedonošené mimčo (nar. ve 32.týdnu – nyní už 14ti leté 🙂 ), myslela jsem, že mám zhruba představu, jak miminko může být malinkaté, ale fakt nemám. Přeju Leničce hodně zdraví a těším se na pokračování.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist