Když jsem otěhotněla, bylo mi 21 a chodila jsem na výšku. Můj přítel totiž stašně moc toužil založit rodinu a tak se taky stalo. Vzali jsme se a já ještě do konce 8. měsíce těhotenství chodila do školy a dělala zkoušky…
Všechno jsem zvládla a já nastoupila na mateřskou. Začala jsem si pročítat knížky o porodu, vybrali jsme porodnici a čekali. Moje doktorka mě strašila, že to bude předčasný porod, ale nakonec jsem ještě 8 dnů přenášela. I když jsem měla z porodu strach, nemohla jsem se ho dočkat. Ostatně to asi každá.
Začalo to asi v 6 hodin ráno. Vzbudily mě první bolesti. Na desátou jsem byla objednaná do porodnice na kontrolu, kde mně řekli, že ještě nerodím, že jsou to „poslíčci“. Dobrá, jeli jsme domů. Bolesti sílily a byly už asi po 5 minutách, začala mně pomalu odtékat plodová voda a tak jsme v 11 večer vyrazily do porodnice. Cesta nám totiž trvá asi 45 min.
V porodnici byly docela protivní. Prý ještě vůbec nerodím, ale jestli chcu, můžu tam zůstat. Já pro jistotu zůstala. Píchli mně něco na spaní a nechali na pokoji se dvěma nastávajícíma maminkama. Manžel musel odjet domů.
Celou moc jsem nevěděla, co se děje. Budila jsem se na kontrakce a zase usínala. Nikdo mně nic neřekl, ani když sem si je zavolala. V 6 ráno volala moje maminka co a jak a to jí řekli, že se nic neděje, že mě pošlou ještě domů.
V 7 se měnila směna a přišla za mnou moc milá sestra. Připadalo mně to, jako by přišel anděl. No a to už jsem byla na 4 cm otevřená a šlo se rodit. Konečně!!!
Zavolala jsem manželovi. Po té, co se vystřídaly směny, šlo všechno jako po másle. Nabízeli mně epidural, ale já to chtěla radši přirozeně a taky jsem měla zaplacený nadstandard a při otvírání jsem si pěkně ležela ve vaně a to bych s epiduralem nemohla. Tu vanu vřele doporučuju. No a v 10:35 se nám narodila nejkrásnější holčička na světě :-)3200g a 51 cm. Byl to nádherný pocit, když mi Nikolku dali do náruče.
Teď má 6 měsíců a je to můj poklad.
No a to je celé. Doufám, že jsem vás tím moc nenudila.
Napsal/a: Káťa
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
Přišlo do redakční pošty (vložila Jarmila):
———————————————————————–
Rodila jsem v 39 tt i když mi řikali, že budu rodit určo dřív a taky že mimi je malé a malá měla 3100 g a 49 cm. V úterý jsem šla k lékaři a od té doby stahy, večer jsem počítala asi do třech do rána a nakonec usnula. Ve středu jsme o půl desáté večer dorazili do porodnice. Bolelo to, jak každá ví, konec si ani nepamatuji, a když mi řekli ve čtvrtek o půl druhé ráno „Jdeme rodit mamko“, tak jsem se podivila, „Ale já rodim celou dobu“.Manža to každému vypráví – děsná sranda 🙂 Jsem hrozně ráda, že tam se mnou byl, nezvládla bych to bez něj.
Za 10 min. byla venku. Nedali mi ji na sebe, nechtěla se celou dobu porodu hýbat, tak kontrolovali, zda je ok. Jen jeden bodík strhli a máme dnes 4. měsíce krásnou, zdravou holčičku Anežku.
Poslal(a) Sarak
Já mám první porod za sebou ve 30, píšu mám, protože mrňouskovi je 14 dní. Celé těh. i porod neprobíhaly zrovna učebnicově – nevolnosti až do porodu a to včetně zvracení. No a porod trval 4 hodiny, a ve stovnání s těmi 9 měsíci to byla procházka růžovou zahradou. Po příjezdu na porodní odd. mi po vyšetření řekli, že mám zašlou branku a okamžitě mě poslali na sál, mrňous se narodil do 1 hodiny od příjmu v nemocnici. Tím, že to šlo vše tak překotně, tak jsem si ten porod ani nevychutnala, když malého vytáhli, byla v mírném šoku, okolí jsem viděla rozmazaně a bylo mi zcela jedno co bude dál. Takže mi ho ani neukázali a prvně jsem ho viděla umytého, oblečeného v manželově náruči,až když mě doktor šil. Nastávajícím maminám doporučuji, ať neřeší takové věci jako je nástřih, klystýr, raději ať se soustředí na získání informací, jak pečovat o novorozence, nastudují si techniku kojení, odsávaní apod. Mám zkušenosti takové, že v porodnici mi nikdo s kojením nepomohl, na moji žádost mi sestra řekla ať si kojím, jak chci, ať zkouším, že na to příjdu. Takže jsem byla vděčná za všechno co jsem dříve přečetla.
No, Hančo, já se taky divila… že Hanča byla „nejmenší“…
;o)
Já to spletla Hanča mněla 2,65/47cm,Peťa 2,90/49 cm,Honza 3,15/51cm a Maruška 3,40/49cm,to bych si dala s těma skoro pěti kily.
Holko možná jak komu, já měla druhý dítě menší. Zato se naopak bojím bolesti – u tý mám pocit, že je porod od porodu horší…..
Hančí, malá 4,65? a kolik měly tvé další děti? prý se váha dítě od dítěte stupňuje.
Já rodila poprvé v roce 1987 a to byly porodnice o něčem jiném, ale i tenkrát záleželo na personálu. Já musela nastoupit s tím ,že údajně přenáším moc, to byl čtvrtek. V deset mně prohlídla doktorka a ptala se, kdy to má být podle mně, já že v neděli a ona povídá no tak se na to podíváme v neděli, v poledne mi začalo být nějak divně, v jednu ji říkám, že mám bolesti a ona že to není možné,tak jsem šla na pokoj, ale většinu času jsem trávila ve sprše, bylo to snesitelnější, po druhé hodině přišla sestra kde prý jsem a abych s ní šla tedy na vyšetřovnu.Tam mne prohlídla a honem na sál no a dcera se narodil v pět a celkem rychle, ale byla malá jen 4,65 tak to byla paráda. No a pak jsem rodila ještě třikrát, a kdybych se necítila už stará, tak bych si to troufla ještě jednou.
Já jsem poprvé rodila loni v květnu, bylo mi 25. Jelikož mám nějakou mutaci genu, tak mě okamžitě po prvním termínu šoupli do porodnice. V pondělí jsem nastoupila, ve středu mi vyvolávali porod, ale jenom jsem celou noc probděla bolestí a nic. Ve čtvrtek mě nechali odpočinout a v pátek to zkusili znovu. V devět mi dali první vyvolávací tabletu (nevim jak se to jmenuje), a nic, tak dali v jedenáct další a už to jelo. Bolesti hrozný, na manžela jsem byla hnusná, sprcha vůbec nepomáhala, málem jsem jim tam omdlela, ale zvládla jsem to. V půl čtvrté odpoledne se mi narodila krásná holčička. Takže celej porod vlastně trval něco kolem čtyř hodin, krása. Docela jsem se toho bála, protože moje máma mě rodila 31 hodin, tak jsem se klepala aby se to neopakovalo. A už bych klidně otěhotněla znovu, akorát mam obavu, aby ten druhý porod nebyl podstatně horší.
První a zatím poslední dítě se mi narodilo ve 32 letech. Nicméně jsem okamžitě chtěla další. Nyní je Dádovi 17 měsíců a zkoušíme, bohužel zatím neúspěšně, bratříčka nebo sestřičku. Asi jsem měla začít dřív, protože mi vyhovuje vícečetná rodina. Doufám, že ten druhý prcek na sebe nenechá dlouho čekat.
Káťo o „idéálním“ věkovým odstupu mezi dětmi tu byl také už 1 zajímavý článek se spousty zajímavých komentářů.
Mrkni na:
http://www.vasedeti.cz/clanky.php?clanek=181
nebo
http://www.vasedeti.cz/clanky.php?clanek=374
Ahoj Any.Ten bezbolestný porod ti docela závidím. A jak to zvládáš se dvěma dětma? Přemýšlela jsem, jaký věkový odstup by měly děti mít a myslím, že 2,5 roku je ideál. Jenom si nejsu jistá,jak to budu zvládat.
Taky jsem měla prvního kluka v 21 letech. Sice jsem taky už nestudovala, za mě se maturovalo v 18. Teď má 9 roků a ten mladší 10 měsíců. Ten osmiletej rozdíl je super. Starší je taková mama, takře se stará, pomůže, navíc už je samostatnej. No prostě super. První porod byl vyvolávaný, po deseti dnech přenášení. Druhý byl přesně na den termínu. Taky jsem říkala jako každá, že už mě tam nikdo neuvidí v porodnici, a teď už jsem zapomněla, klidně bych zase rodila. Ale finanční a bytová situace nám nedovolují a už chci mít přece jen ten svůj klid a do nočního stávání se mi nechce, ten malej se budí pořád aspoň 5x za noc. To si radši počkám až na vnučky.
Káťo hezké.I mi se narodil náš první chlapeček v 21 letech,sice jsem už nestudovala,ale zato jsem do konce 8 měsíce chodila do práce.Porod jsem měla úžasný,ostatně jsem to tady už někde psala.Přenášela jsem 16 dní a porod jsem měla bez bolestí-že rodím jsem si uvědomila až když se mi chtělo tlačit.Přesně 2,5 roků po prvním synovi se nám narodil druhý chlapeček(teď už má taky 6 měsíců)-opět byl porod skvělý a my tak máme doma dva úžasné mrňousky,které nade vše milujeme.
Mobile Sliding Menu