Už nejste těhotná, porodila jste a vaše pozornost se namísto toho, abyste donosila zdravé dítě, soustředí na to, jak se o ně dokážete postarat. Nechce se vám věřit, že jste se doopravdy stala matkou. Mnoho novopečených maminek má během prvních týdnů po porodu pocit, že to, co se děje, není realita, ale pouhá iluze, která se za pár dnů vytratí. Zároveň je běžné, že se maminky cítí naprosto nekvalifikované k tomu, aby mohly zodpovídat za naprosto bezbranné děťátko. Zatímco očekávaly, že budou při péči o dítě vedeny svými instinkty, jsou překvapeny zjištěním, že ne všechno přichází přirozeně…
Pamatujte si, že dítě nejvíc ovlivní právě prostředí, ve kterém žije. Naštěstí jen zřídkakdy k dosažení cíle vede pouze jediná cesta. Vy oba se přizpůsobujete jeden druhému a hodně se od sebe učíte. Brzy zjistíte, že to, jak se o své dítě staráte, přispívá k jeho zdravému a spokojenému vývoji. Tak se budete cítit sebevědomější, vyrovnaná a v pohodě.
Dokonce i ženy, které si myslí, že naprosto postrádají jakékoliv mateřské instinkty, mají šanci stát se úžasnými maminkami. Může se stát, že učinit správná rozhodnutí ohledně péče o dítě je stojí mnohem více námahy a soustředění než jiné matky, ale to jim nebrání v tom, aby se rozhodly správně. Kromě toho je možné, že i ostatní maminky musí vynaložit stejné úsilí k dosažení svých cílů, jenom o tom nemluví. Nepodceňujte se.
Svým způsobem se do svého dítěte zamilujete. Nedělejte si starosti, pokud tomu tak není hned po jeho narození. Vazba mezi vámi a dítětem se utváří několik prvních dnů, týdnů a měsíců, nejenom první minuty po porodu.
Jestliže vskrytu duše doufáte, že se vám narodí dítě určitého pohlaví, nemělo by vás překvapit zklamání z toho, že to nevyšlo. Mnoho mladých maminek, které mají takové pocity, se obrací ke svým přirozeným instinktům. Neměly by napjatě očekávat, co se jim narodí? Jak jen můžou být zklamány narozením svých dětí? Ale pravým důvodem jejich zklamání je ztráta příjemné představy. Dítěte se to vůbec netýká. Připusťte si své pocity a potom se zaměřte na nové, mnohem reálnější představy o budoucnosti svého dítěte. Pomůže vám to nahradit představy utvářené v období těhotenství. Klidně si dál představujte, co bude, až se dítě narodí, jenom je potřeba, aby to bylo v souladu s realitou. Velmi brzy zjistíte, že si neumíte představit, že máte jiné dítě.
Nestyďte se, máte-li nutkání vplížit se k dítěti a poslechnout si, jestli stále dýchá. Mnohé z nás to dělaly!
Jste-li vyrovnaná a odpočinutá matka, která si věří a necítí potřebu neustále dítě kontrolovat, netrapte se pocity viny. Jestliže víte, že je o vaše dítě dobře postaráno a je na bezpečném místě, není důvod mít o ně bez ustání obavy.
Důvěřujte svým instinktům. Vy sama znáte své dítě lépe než kdokoliv jiný. Poděkujte ostatním za jejich návrhy a udělejte to, o čem jste přesvědčena, že je pro dítě to nejlepší.
Pokud vám byli rodiče dobrým vzorem, pravděpodobně o výchově svých dětí pochybovat nebudete. Jestliže však vaše dětství nebylo příliš idylické, můžete zažívat úzkost a cítit se ve svých rodičovských schopnostech nejistá. Je-li právě toto váš případ, uvědomte si, že čistě rodičovské schopnosti jsou naučené vzorce chování, nikoli vrozené vlastnosti. Je ve vašich silách tento začarovaný kruh přetnout. Promluvte si se svým partnerem, s přáteli, lékařem. Absolvujte rodičovské kurzy, navštivte psychologa, přečtěte si knihy, kde najdete doporučení, která vám pomohou změnit výchovné metody.
Vaše mateřské instinkty vás v péči o dítě povedou a díky nim odhadnete, co je pro ně nejlepší. Takže jestli je dítě spokojené, není důvod něco měnit. Změnou by se dítě mohlo zbytečně rozrušit. Pokud je dítě klidné a tiché, je zbytečné nabízet mu dudlík, upravovat pokrývku, měnit polohu kočárku, otvírat dveře, abyste je zkontrolovala (ledaže byste měla pádný důvod mít obavy), nebo dělat cokoliv jiného, co by mohlo navodit nepohodu.
Být matkou je psychicky velmi náročné. Budete si muset pamatovat mnoho věcí. Musíte si zapamatovat, kdy dítě naposledy jedlo, kolik toho snědlo a kdy bude potřeba znovu je nakrmit. Musíte si naplánovat, kdy půjdete s dítětem ven a co všechno chcete nakoupit. Budete si muset uvědomit, kdy děťátko spalo, jak dlouho spalo a kdy je budete muset pravděpodobně znovu uložit. A seznam může dále pokračovat. Některé z nás to dělají podvědomě, ale mnoho jiných maminek se na to musí soustředit. Tato duševní činnost společně s fyzickou zátěží je zřejmou příčinou vašeho vyčerpání. I za relativně klidného dne toho není málo, co musíte zvládnout.
Také vám určitě občas prolétne hlavou myšlenka typu: „Přála bych si, aby to dítě najednou zmizelo!“ Možná jste si v duchu přehrávala situaci, kdy byste dítě zanechala u cizího prahu. Pokud se tyto myšlenky dostaví pouze ojediněle, jste jimi zaskočená a pátráte po tom, co je mohlo vyvolat, když k sobě tisknete svoje dítě víc než kdykoliv předtím, nemějte strach. Tímto způsobem pouze ventilujete vaše frustrace. Stává se to i těm nejlepším z nás.
Máte-li negativní pocity, snažte se přijít na to, čeho se týkají. Pravděpodobně to nebude nic, co by mělo sebemenší spojitost s dítětem. Spíše se budou týkat vás jako matky a toho, nakolik se realita shoduje s vašimi představami o vás a vašem způsobu života, takže kvůli nim opravdu nemějte pocity viny.
Pokud se ovšem pravidelně dostavují vážné pocity zloby vůči dítěti a máte pocit, že byste to jednoho dne prostě nemusela zvládnout a dítě byste mohla ohrozit, vyhledejte pomoc. Promluvte si se svým partnerem, s přáteli, s doktorem nebo vyhledejte pomoc psychoterapeuta. Nejspíš vám k tomu, abyste se dala zase do pořádku, bude stačit nějaká ta odborná konzultace, pomoc při péči o dítě nebo trochu více volného času, který vyšetříte jenom pro sebe.
vydal Portál, 2003
Napsal/a: Gurrentz
