Miminka oblečená jen do plínky, vlněného kulichu a teplých ponožek, pruhem látky připevněná na matčin nahý hrudník mezi prsy, se skrývala pod matčiným oblečením. Podmínkou bylo, že žena (nebo její muž či příbuzní) bude v takovém fyzickém kontaktu s dítětem ve dne v noci a z „klokaní kapsy“ ho bude vyndávat jen na přebalování a občasné vykoupání. Takto se miminka zahřívala po potřebný čas, převážně do doby termínu porodu, kdy se měly děti správně narodit. Bylo nutné, aby pravidelně přibývaly, jako by tomu bylo v děloze. Většina lékařů o bezpečnosti takového počínání pochybovala, proto se inovátorská skupina kolumbijských lékařů v roce 1989 rozhodla svůj systém modifikovat a podrobit srovnávacím šetřením. Podařilo se jim dokázat, že malí „klokánci“ rostou stejně rychle jako děti z inkubátorů a po jednom roce mají dokonce větší obvod hlavy. Více výhod tohoto přístupu postupně ukazují další studie, a to i z porodnic v jiných částech světa, kam se metoda rozšířila. Odborníci dnes disponují důkazy o tom, že klokánkování může být přínosem nejen v zemích s neadekvátním technickým vybavením, ale i tam, kde jsou pro péči o novorozence dostupné nejmodernější přístroje.
Dostatečný tělesný kontakt matky s nedonošeným dítětem má totiž pro oba aktéry jedinečné, vzájemně provázané psychologické a fyzické výhody. Jak říká dr. Susan Ludington, průkopnice klokánkování v USA, oddělení matky od dítěte není biologicky normální.
Při klokánkování mají děti stabilnější srdeční rytmus, pravidelněji dýchají, jsou lépe zásobeny kyslíkem. Tělesná teplota méně kolísá, děti méně pláčou a dělají méně trhavých, nekoordinovaných úlekových pohybů. Naopak rychleji přibývají na váze, rychleji se jim vyvíjí mozek, o poznání lépe spí a mají delší období bdělosti. Méně často trpí infekcemi a mohou mnohem dříve opouštět nemocnici.
Je však důležité vždy správně rozpoznat chvíli, kdy miminko z větší manipulace při vyndavání z inkubátoru již nebude mít problémy.
Jak to vlastně probíhá? Děti se pokládají maminkám na hrudník mezi prsa, kde mizí jako malý klokan v klokaní kapse. Klokánkování má kromě psychologických aspektů i své medicínské důvody. Jeden z nejdůležitějších je změna bakteriálního osídlení nezralých dětí mateřskými nepatogenními bakteriemi, proti kterým současně maminka vylučuje protilátky do mateřského mléka.
Klokánkování může trvat různě dlouho, jeho délka závisí na tom, v jakém je miminko stavu. Máte při něm pocit, že alespoň na chvilku je miminko jenom vaše, a miminko naopak uslyší tlukot vašeho srdce, na který bylo zvyklé před porodem. Tento přímý kontakt výrazně podporuje tvorbu a produkci mateřského mléka.
Chování se nebojte a nebraňte, po celou dobu bude vaše miminko ostře sledováno nejen monitory, ale i sestřičkami. Jsou pracoviště, na kterých je klokánkování na prvním místě, někde k němu mohou být trochu obezřetnější.
„Mám pro vás překvapení, mamko… Dneska si můžete Markétku poprvé pochovat.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Oni opravdu to naše malé „morčátko“ vyndali z inkubátoru a položili mi ho na prsa… Nádherný pocit… Začala okamžitě spokojeně „plavat“ a dělat stejné pohyby jako v břiše… v tu chvíli bylo jasné, že teď už nás od sebe nikdo a nic nerozdělí! Pro mámu, která byla od svého dítěte nedobrovolně předčasně odloučená, (a pro dítě, vhozené do stejné a ještě nepochopitelnější a složitější situace) je to neskutečný motor! Těžko bude v životě něco silnějšího, než tahle „poprvé“… první pohled z očí do očí, první pohlazení, první úsměv…
Matka Markétky narozené v 26. týdnu
těhotenství, porodní hmotnost 750 gramů