Přineste svému dítěti do nemocnice hračku, čepičku… Pokud na něj doma čeká starší sourozenec, může mu nakreslit obrázek, napsat mu, jak se na něj těší, co všechno jej čeká doma.
Zkuste si na začátku udělat předběžný plán, jak zařídíte běh domácnosti, kdo si vezme určité věci na starost. Představujte si, jaké to bude, až bude miminko doma, kam budete chodit na procházky. Kupte mu hračky do domácí postýlky, a až budete na návštěvě u miminka, řekněte mu o tom.
Cítím zoufalství
Tento pocit zná většina rodičů nedonošených dětí. Někdy jsou problémem i běžné domácí činnosti… Zkuste se soustředit na sebemenší pokroky svého dítěte, třeba že zkouší samo přidechovat, že pominula novorozenecká žloutenka… Večer o nich mluvte v rodinném kruhu a zkuste se z nich těšit. Řekněte o nich svým známým. Pokud je to možné, miminko fotografujte, a pokud to umíte a máte chuť, můžete miminku založit webovou stránku nebo blog a denně tam pište novinky. Překvapí vás, kolik lidí si tyto stránky bude prohlížet.
Pokud vám to pracovníci jednotky intenzivní péče umožní, pořiďte dítěti nahrávku – nazpívejte mu písničky nebo namluvte krátká vyprávění a požádejte zdravotní sestry, aby je děťátku pouštěly do sluchátek. Váš hlas si miminko pamatuje z prenatálního období a bude mu příjemné ho opět poslouchat.
Pocity vyčerpání a podrážděnosti
Tento stav může začít krátce po porodu a může trvat několik týdnů, někdy i měsíců. Je to reakce organismu na velký stres, který prožíváte. Zkuste nějakou fyzickou aktivitu, cvičení, plavání atd. Mohou pomoci i obyčejné procházky v lese, v horách. Mluvte o svých potížích se svým partnerem, rodiči, kamarády, nenechávejte si je pro sebe. Začněte si psát deník nebo si založte blog a vypište tam svoje pocity. Podívejte se ve svém okolí, třeba tam funguje svépomocná skupina rodičů nedonošených dětí, nebo ji založte sami. Pokud byste se nadále cítili špatně nebo se přidružily zdravotní potíže (špatné trávení, bolesti hlavy…) či deprese, určitě neváhejte a zkuste vyhledat pomoc psychologa.
Cítím se provinile
Tento pocit je velmi častý. Objevuje se především u maminek, a to krátce po předčasném porodu. Ženy, které porodí předčasně, se Narodilo se předčasně samy sebe ptají, zda nemohly předčasnému porodu zabránit. Trápí se tím, jak vysvětlí nastalou situaci babičkám a dědečkům, co řeknou manželovi. Bojí se, že s nimi příbuzní nebudou chtít mluvit, že se na ně lidé budou dívat „skrz prsty“. Nezapomínejte, že až budete opouštět nemocnici, bude vaše miminko přibližně stejně velké jako ostatní normálně narozená miminka, a tak ani nemusíte nikomu nic vysvětlovat. A poznáte, že stejné obavy a pocity zažívají i vaši blízcí, a to i tatínkové. A rovněž ostatní rodiče nedonošených dětí.
Cítím osamocení a nepochopení
To. co jste prožili či prožíváte, se určitě vymyká tomu, co obvykle zažívá většina lidí. Je těžké najít někoho, kdo by dokázal pochopit, jak se cítíte. A přesto v tom nejste sami. Podobně se cítí rodiče, kteří prožili podobné věci jako vy. Zkuste se podívat na internetu, v nemocnici mezi ostatními rodiči nebo navštivte naše webové stránky www.nedoklubko.cz. Pořádáme pravidelně setkání rodičů a také společné pobyty. Některá mateřská centra mají jako součást svých aktivit také setkání rodičů s podobným osudem jako vy, samostatně nebo pod hlavičkou našeho sdružení.
Necítím nic ke svému dítěti
Když si uvědomíte, že ke svému dítěti nic necítíte, bude to hodně bolestivé. Podobné pocity má ale většina rodičů předčasně narozených dětí. Tyto pocity se mohou objevit krátce po porodu, ale i po několika dnech nebo týdnech a mohou brzy vymizet, nebo naopak přetrvat několik měsíců. Mohou vám pomoci aktivity, které budete dělat se svým miminkem, třeba klokánkování, později společné rehabilitační cvičení, kojení, velmi dobré a účinné jsou baby masáže. Také plavání v bazénku, společné hry. Pokud by to trvalo déle, zkuste vyhledat psychologa.