Jak se stal zázrak

Rubrika: Od srdce i od plic, Porod

Zázraky se dějí. V předvánočním období i jindy… Jasně, že ne každému. Tenhle mi ale docela zamával životem. Životními hodnotami. Nebo alespoň uplynulým týdnem. Zdraví Marta

Myslím si, že jsem docela komunikativní a mám ráda lidi. Přesto ale jedním dechem říkám, že mi vyhovuje samota na kraji lesa, ve které bydlíme. Byť po uplynulém víkendu musím říci, že by občas možná mohlo být vhodné mít po ruce aktivního souseda, na kterého by bylo možné nevyžádané trampoty dne jaksi přehodit… (staroušci v domě kousek od nás prominou).

Ve středu k nám domů zavítala moje dobrá přítelkyně s velkým osmiapůlměsíčním těhotným břichem. Nechci se teď vůbec věnovat tomu, jak se vyhrabe těhule kopcem nahoru po lehce namrzlé silnici od autobusové zastávky, protože doma zapomněla mobil a tak mi nemohla zavolat, abych ji vyzvedla, protože vzhledem k pokročilému stupni těhotentství už nechce jezdit autem, aby se takzvaně „něco nestalo“. No comment. Mám za sebou dvě těhotentsví, takže si občas ještě s úsměvem vzpomenu na „různé věci“, které jsem těsně před jejich koncem podnikala, abych dokázala, že až na to břicho se na mně fakt nic nezměnilo, takže vím, že nastávající maminky někdy standartní situace řeší jinak… ale… 🙂

Petra se nicméně naštěstí i po výšlapu cítila výtečně. Na středeční odpoledne jsme si plánovaly procházku a pak výlet do města do bazénu, abychom si zaplavaly a ona si ulevila od tíhy břicha. Její muž jezdí kamionem, uplynulý týden byl někde v Holandsku, takže jsme plánovaly, že si v rámci možností užijem malou dámskou jízdu. Jízda to byla. To mi věřte. Intuitivnější čtenář již jistě tuší…

… jen co Petra sedla do křesla, trochu zbledla a ukázala na kaluž pod sebou…
„Marti, já ti nevím, ale asi mi praskla plodová voda… „

Prvorodička. No jasně. Statečně jsem sice odrodila děti dvě, nicméně, při pohledu na ni se mi trochu podlomila kolena. Co teď pro pána krále?

„Máš tu tašku do porodnice?“ zeptala jsem se vyrovnaně. Nebylo třeba, abychom se hroutily obě. Petra teda byla dost blízko.
„Ne, „ vzlykla.
Tak si to neber, pořád lepší, než kdyby to na tebe přišlo v autobuse sem k nám…,“ pokusila jsem se o vtip, ale neprošel. Těhule měla nepřítomný pohled a začínala vzlykat.

Chtělo to rychlou akci. Vytáhla jsem tašku a začala do ní házet věci. Osušky, noční košili, župan, kartáček na zuby, hřeben, mýdlo, Karolínky nafukovací kruh… co jsem si vzpomněla, že se hodilo. Zbytek jí pak dovezu, pomyslela jsem si. I tak díky bohu za to množství nových nepoužitých věcí, které obsahují mé skříně s oblečením.

Snažila jsem se vypadat klidně. Po deseti minutách jsem hodila tašku do auta zahřímala:„Jedem“. Ještěže nekladla odpor, fakt nevím, co bych s ní dělala a jak bych ji při své tělesné konstituci do auta nacpala.

Jely jsme.

Petra pořád řešila, že nemá zpracovaný porodní plán a že chtěla dulu a že se s nikým ještě napevno nedohodla… musela jsem se smát. Naštěstí (tedy pro mne, ano) zanedlouho přišly první silnější kontrakce a zmlkla.

„To bolí“, dívala se na mě vyděšeně.
Jo. To si taky trochu pamatuju, ale ještě jsi neztratila bolestí vědomí, tak to zatím nic není :),“ snažila jsem se zůstat nad věcí. Do smíchu mi teda nebylo, původní plán na středeční odpoledne mi připadal zábavnější. Ale třeba bude možné se na jejich zdraví aspoň opít, co? Odvezu ji a pak hurá domů.

Pavel (Petry manžel) nám vytrvale nebral telefon. Stály jsme před porodnicí už docela dlouho a já si fakt nepředstavovala, že mi Petra porodí v autě. Vykročila jsem a snažila jsem se Petru předat nemocničnímu personálu.

Chcete někoho k porodu?“ zeptala se sestra.
Ji“, odpověděla Petra a koukla na mne. Oddělení gynekologie se zatvářilo rozpačitě.“Vy jste přítelkyně?“ Fajn. Z registrovaného partnerství mne tedy ještě nikdy nikdo neobvinil.
Jo. Jsem její kamarádka, manžela má v Německu. A k porodu nechci.“
Petra se rozvlykala. „Marti, já tě fakt potřebuju…“

A už jsem šla. Fakt.
No nekecám.

Být u cizího porodu je naprosto, ale totálně úplně jiné, než u porodu vlastního.

Jen koukáte, nikde nic nebolí ani nerve, víte, že to přežijete, jen se možná cítíte trochu bezmocně. Petra si vedla výborně. Zapomněla na porodní plán, dulu i aromaterapické masáže, které plánovala. A mě poté, co se vykoukla tmavá hlavička, došlo, proč někteří partneři v těchto chvílích omdlívají. Ten nával emocí byl neuvěřitelný. Bylo to tak… krásné. Cítila jsem vděk za něco, na čem jsem neměla ani nejmenší zásluhu a slzy se mi draly do očí. Nesmírně silná záležitost.

A tak se mi tenhle týden tak trochu narodila další dcera. Markétka. Však o ní ještě uslyšíte 🙂
Dejte si dnes večer sklenku na její zdraví a mějte prima den.

Vaše Marta

Napsal/a: Marta Procházková

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Pěkně napsaný článek s velmi zajímavou zkušeností, zatím si nedovedu představit, být na té druhé straně, ale určitě to bylo hodně silné… Markétce hlavně zdravíčko 🙂

  • Krásný zážitek, krásně napsaný článek!!
    Vlastně bych to taky ráda zažila i z této strany… Kamarádka se mě ptala, jestli bych s ní nešla, ale bylo to žel v době, kdy jsem sama měla malé, na kojení závislé mimčo. Jinak bych šla moc ráda.

  • Lussy

    Marto, úžasný!

    Musí to být opravdu zvláštní pocit, být u porodu, navíc takhle neplánovaně.

    Manželova sestřenice byla u porodu, když rodila její mladší sestra, svobodná matka, mlaďounká holka. Chtěla nejdřív mámu, ta to odmítla že ona své 3 děti taky porodila sama a tak se její starší sestra uvolila.
    Pak vyprávěla, že to bylo něco nádhernýho, že jí dovolili i přestříhnout pupeční šňůru a ke své neteři má dodnes řekla bych hodně nestandardní vztah – skoro mateřský.

    No a ta starší sestřenice jednou slavila 6. narozeniny svého syna, lítala tam jako ďas v 36.tt kolem asi 30 hostů. Večer si sedla v obýváku na sedačku a říká: Tak, oslava je za náma, můžu porodit. Asi za pět minut dostala první kontrakci, chytla mě za ruku a že to spolu rozdýcháme a bude to dobrý :-). Tak jsme spolu hodinku dýchaly, já stopovala, že jsou kontrakce přesně po 5 minutách, ona pořád, že to nic není. Ale její manžel měl naštěstí víc rozumu, rychle sbalil tašku, nás a pár dalších zbylých hostů poslal domů, 2 holky tam zůstaly a uklidily (o to šlo rodičce hlavně 🙂 ) a za pár hodin přišla SMS, že mimčo je na světě.

    A tenhle zážitek mi úúúplně stačil, fakt klobouk dolů před Vámi oběma.

  • Lien

    moc pěkné, super článek

  • Zava

    Zvládly jste to parádně, děkujeme za super reportáž! Moc hezké čtení.

  • Tedy, můj téměř pětiletý syn by řekl „huuuuustýýýýý“ 🙂 Já dodávám – super napsané! Tvé články čtu velmi ráda. A zážitek, který jsi popsala, je opravdu jedinečný. A asi většině z nás zůstane navždy na vlastní kůži nepoznán. Takže díky za nahlédnutí z jiného úhlu porodního sálu 😉

  • Lien

    Pardon, to patří pod jiný článek, nevím jak jsem se sem proklikla, ještě jsem ani nečetla

  • Lien

    Já bych tak dlouho nečekala 😉 😛

  • ctiradka

    Marto nádherné!! Jak příběh, tak styl, kterým píšeš.
    Moc dobře se mi čtou tvé články, příběhy a zamyšlení :-):-)
    A Markétce štěstíčko a zdravíčko do života.

    Apropó, kdysi se mě švagrová ptala, jestli bych s ní nešla k porodu. Ještě jsem neměla děti, tehdy jsem odmítla, měla jsem strach, byla jsem mladá,bála jsem se, že uvidím něco hrozného, že kvůli tomu bych potom já sama rodit nechtěla…. No, dnes, po svých porodech, dnes bych asi šla. A na mě moc pěkně zapůsobily pocity, které jsi popsala…

  • Teda marti mazec 😀 Ať je Markétka šťastná a spokojená stejně jako tetička.Oběma dvěma přeji hodně moc zdravíčka do života a věřím,že tohleto narození si budeš pamatovat navždy 😀

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist