Nárůst operativních porodů a poptávka žen po „dobrovolných sekcích“ odborníkům u nás už dělá vrásky. Ačkoliv jde o relativně bezpečný lékařský zákrok, pořád je to velká břišní operace, která představuje významný zásah do organismu ženy a může mít nejrůznější následky pro zdraví matky i dítěte.
PROČ SE STÁLE ČASTĚJI RODÍ OPERATIVNĚ?
Mimo jiné proto, že jsme si na „císaře“ až příliš zvykli jako na vcelku obvyklý způsob porodu. Plánovaná a nekomplikovaná sekce je hotova do 30 minut a na první pohled se pro rodičku i porodnický personál může jevit jako méně náročná než mnohahodinový a třeba noční porod přirozený. Počet císařských řezů zkrátka narůstá spolu s blahobytem; ukazuje se například, že více se jich provádí na soukromých klinikách nebo u soukromě pojištěných žen. O víkendech, o svátcích a v noci jich je zase statisticky mnohem méně než ve všední dny, kdy jsou operační týmy „v plné polní“. V každém případě jsme dnes svědky velkého nadužívání operativních porodů a zdaleka ne vždy k nim dochází jen na základě skutečně odůvodněné lékařské indikace. Svou roli sehrává i fakt, že porod zcela bez medicínských intervencí začíná být tak trochu raritou. Jen málo lidských zrození u nás proběhne zcela bez vnějších, často jen rutinních, umělých zásahů.
NEBEZPEČÍ NE VŽDY NAPLNĚNÁ, ALE REÁLNÁ
Jde o operační výkon se všemi riziky velké břišní operace. Matce i dítěti mohou vzniknout zdravotní komplikace, jež se po přirozeném porodu nevyskytují. Ženě přináší císařský řez značnou a dlouhotrvající pooperační bolest a tělesné vyčerpání spojené s vedlejšími účinky umrtvení nebo narkózy, takže potřebuje přibližně desetidenní následnou rekonvalescenci. Operací může být narušeno jak navázání kontaktu s miminkem a běžná péče o ně, tak i kojení. K možným pooperačním komplikacím patří horečka, vznik hematomů, záněty a hnisání v místě operační rány, v děloze nebo v močovém ústrojí, přechodné ochromení funkce střev, krevní ztráta spojená s nutností transfuzí i kosmetický defekt v místě rány. Také novorozenci bývají po sekci v horším stavu, a to zvláště z hlediska adaptace na nové prostředí – mívají například problémy se samostatným dýcháním.
HROZBA PRO ŽENSTVÍ A MATEŘSTVÍ?
Epidemie císařských řezů se negativně podepisuje také na psychice rodících žen. Čím více se žena těšila a připravovala na přirozený porod, tím větší bývá její zklamání, když nakonec projde zkušeností císařského řezu. Mohou se dostavit pocity sníženého sebevědomí i výčitky, že matka a dítě zůstaly ochuzeny o jedinečnou zkušenost normálního porodu. Pokud k císařskému řezu dojde hned při prvním porodu, stává se, že ženy vstupují do rodičovství skrze obtížnou vnitřní krizi.
Pokud takové problémy vzniknou, je žena odkázána na vstřícnost, podporu a pochopení svého nejbližšího okolí, případně na pomoc psychologa nebo psychiatra. Pokud jí není umožněno, aby o svých pocitech nad nedobrovolným císařským řezem mluvila, přestože takovou potřebu má, může u ní dojít k syndromu zapouzdřené bolesti, jež může narušit vztah jak k sobě samé, tak k dítěti i manželovi, a posléze vést až k depresím.
DOCELA OBYČEJNÝ STRACH V POZADÍ
V ČR jde dosud o dosti skrytý problém, kterému chybí široká publicita i zájem odborníků. Málo se mluví také o tom, že vůbec nejpádnějším důvodem pro epidemii císařských řezů je silně rozšířený strach z porodu normálního: „Současné západní klinické porodnictví nedoceňuje význam psychického rozpoložení rodiček a problémy řeší hlavně medicínskými opatřeními. To jen zvyšuje připravenost lékařů i žen snadné možnosti císařského řezu využít. Jako problematický se jeví i informovaný souhlas, který rodičky podepisují před případným dobrovolným operativním porodem, ve většině případů nemají všestranné informace a nejsou do hloubky poučeny o možných rizicích,“ tvrdí německá vědkyně, lékařka a psychoterapeutka Beate Schückingová, která se problematikou císařských řezů dlouhodobě zabývá a zdůrazňuje, že je na čase začít se zase více zabývat normálním porodem a jeho výhodami pro matku, dítě i celou společnost.
Medicínsky neovlivňovaný porod představuje zdroj zcela jedinečné životodárné energie, jež ženě umožňuje získat docela nový, pozitivnější vztah k sobě samé. Zasahování do spontánního porodního procesu zakončené v krajním případě operativním vyjmutím dítěte z matčina těla může vést naopak k tomu, že se žena trápí pocitem, že jí vrcholná zkušenost ženského života zůstala odepřena.
KUDY ZPÁTKY KE ZDRAVÍ?
Během normálního porodu se žena ocitá v naprosto mimořádné situaci, která se nikdy jindy v jejím životě neopakuje. Je vystavena obrovské síle jedinečného hormonálního působení, které zásadním způsobem napomáhá jak překonání útrap porodu, tak i radostným počátkům mateřství. Rozdíl v psychice žen po normálním a operativním porodu bývá obrovský a je také vysvětlením, proč ženy pro lékařsky vedených porodech častěji trpí silnějšími formami baby-blues nebo poporodní depresí.
Pouhé teoretizování ale nepomůže: „Rozhodující je vždy postoj ženy k porodní bolesti, k němuž dospěla na základě svého poznání a svobodného rozhodnutí. Je velký rozdíl, zda porod považuje za nutné zlo, které nezbývá než protrpět, nebo zda vnímá jeho širší smysl a chce s normálním porodním procesem spolupracovat. Pokud porod přijme jako výzvu a dovolí svému vědomí vnitřní proměnu, ocitá se během kontrakcí v jiných sférách bytí. Bolest pak do celého děje velmi zapadá a strach se rychle rozpouští,“ připomíná americká celostní lékařka Bethany Haysová.
Císařský řez rozhodně zůstává vynikající možností pro záchranu zdraví i životů matek a dětí tam, kde porod nemůže proběhnout spontánně. Otázkou je, nakolik počet prováděných sekcí odpovídá reálné potřebě a nakolik jej zvyšuje celková atmosféra v lékařsky organizovaném porodnictví a postoje samotných rodiček.
Námětem ke zlepšení situace může být výzkum, nedávno provedený v Kanadě, na téma efektivity prostředků zmírňujících bolest při porodu, vedený lékařkou Ellen Hodnettovou z Toronta. Výsledky výzkumu ukázaly, že ženy, které rodí za okolností, jež si k porodu vyberou, a za přítomnosti nepřetržité psychické podpory ze strany blízkých empatických lidí, potřebují obvykle jen velice málo léků na tlumení bolesti, respektive nepotřebují žádné. Na předním místě v žebříčku prostředků a opatření proti epidemii císařských řezů tak bezpochyby stojí podpora normálního porodního procesu a nepřetržitá láskyplná péče o rodící ženu v průběhu porodních kontrakcí.
Veřejná diskuse revue Proměny k Světovému týdnu respektu k porodu 2009:
Nárůst císařských řezů – medicínské, společenské a psychologické souvislosti
Středa 20.5.2009 v 18 hodin
Kino Perštýn, Na Perštýně 6, Praha 1
respektkporodu.cz
Napsal/a: Eva Labusová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (38 vyjádření)
Rodila jsem CS- Už tři roky před porodem jsem věděla, že to tak bude, ale stejně s tím nejsem smířená, připadám si ochuzená o ten zážitek a opět se připravuju,že až budu rodit příště, že už se nenechám přemluvit. Vždycky se ještě přece dá udělat akutní císař, kdyby něco. Mrzí mě, že jsem to neustála, ale 14 dní dokolaopakování, že můžu umřít a dítě taky a že až půjde do tuhého, tak se budou starat o mě a né o něj by asi vydržel jen málokdo. No já to prostě neustála a jak psala Dáša musím si to odpuštění pro sebe ještě najít. Ale přece jen, to že jsem to věděla hodně dopředu mi pomohlo, žádná deprese se nedostavila, obdivuji všechny, které se chystaly na přirozený a skončilo to jinak, že to zvládají. Pro mě by to bylo určitě mnohem horší.
Jo a ještě mi to příjde, že o porodech rozhodují muži, kteří si tu bolest ani nedovedou představit a ženy které už rodily snad sadisticky těm co nerodili přejí, aby si užily taky, když ony musely trpět taky. Ženský neumí držet při sobě jako chlapi a jedna druhou by sežraly. Proto si myslím, že se rodí stejně jako před 30ti a více lety a pokrok opravdu moc nevidím. Kdyby byl totiž nějaký pokrok v porodnictví, tolik žen by se porodu nebálo a nesnažilo by se zařídit si císařské řezy.
Teď v babyboomu rodilo asi hodně mých kamarádek a jen 1 měla normální porod, další tahali dítě vakuoextraktorem po 40ti hodinových bolestech, další se dítě zaseklo a pak šili 20 stehů – pánev bolí i měsíc po porodu, k další nestačil přijít doktor (byla v nemocnici „jen“ 18 hodin) a tak se roztrhla až k zadku, další 3 nechali rodit 12-24 hodin a pak až pak udělali CS, další dělali kyretáž rovnou na sále (samo bez umrtvení). Než tyhle jatka tak raději plánovaný CS. Nechci riskovat zničený močový měchýř, tlusté střevo nebo i ty sexuální dysfunkce. Tak asi tak.
Ahoj Mysicko(a Piškotko)
Ale vlastně všechny holky,které rodíte ted.Máte velké štěstí.Dnes je to opravdu o něčem jiném.Mysičko,to jsi měla ještě dobré,s tím ohřívačem na láhve.Víš,co jsem dávala já malé,protože mi nepřibívala na váze?Cukerný roztok,já teda přesně nevím,co to bylo,snad glukoza,nevím,pak mi milostivě dali láhev s mlékem a tu jsem ohřívala pod tekoucí vodou v umyvadle na pokoji!!!Když si na to ted vzpomenu.Kojit jsem se učila tím stylem,že mi malou strčili do náruče,hlavu drželi násilím u prsa,ta samo řvala,no děs.Přitom si myslím,že bych kojit mohla,mlezivo mi teklo už před,po porodu jsem se nalila,měla i teplotu.Pak jsem sebou málem sekla,ztratila jsem hodně krve při porodu.Míša nepřibírala,byla žlutá,nikdo mi nic pořádně nevysvětlil.
Ne,fakt tu dobu před těmi 12 roky nebrat.Omlouvám se,že jsem trošku odbočila od tématu.
Radka
Mysicko1407, to je hrůza! To je mi líto!!! To se mi ani nechce věřit, že by to bylo v téhle době:o(( Kdy jsi rodila? S tou lahví a dudlem by to sedělo na chování sester a lékařů někdy před 15 lety:o(( Já taky hned malou neměla u sebe, na jedné straně jsem se líp vzpamatovávala z CS, ale i tak mi hrozně chyběla. Dostala jsem ji 4.den:o( Naštěstí jsem jí mohla nosit odsáté mléko, ikdyž to byla teda bída!
Dobrý den, děkuji za článek, úžasný.
Rodila jsem také císařským řezem, kvůli nepoměru pánve. Ale prošla jsem si podle mého názoru vsim, skoro az na konec. Prijem do nemocnice protoze mi nekde „z hora“ odkapavala plodova voda, pichnuti plodove vody, ocistny ritual, silici bolesti, pak bolesti byla jsem otevrena vsechno v poradku.Podotykam sestricka co se o me starala byla skvela. Mela jsem u sebe i budouci sestricku a ta ma asi jeste me nehty vytlacene na sve ruce.
Po hod boje na por. kresle a v nejruznejsich polohach jsem to chtela vzdat. Dochazeli sily a hlavicka stale „litala “ nechtela do porodnich cest. Lekar se mi snazil branku roztahnout rukou. Ale pokus nevysel. Nakonec jsem jela na operacni sal.
Vasicka mi ukazali az vecer, ani nevim jestli mi ho nechali poprve prisat, nepamatuji si nic. Pak mi chlapecka davali jen na krmeni a na navstevy. Hruza. den pred propustenim jsem ho dostala i na noc. a pak domu.
Po tydnu jsem se ale musela vratit se zanetem delohy. chlapecka mi vzali, nedavali ani na kojeni. Byla jsem na sestinedeli izolovana, nesmela za nim, a on za mnou. Videla jsem jej jen na navstevach. Nastesti dovolili aby si ho nasi vzali alespon do kocarku pred oddeleni, aby byl na vzduchu. kdyz mi po 14 dnech bylo konecne dobre donesli mi lahve s cumlem a mleko ohrivac lahvi a krmte ho timto. .. Ale to je jina kapitola.
děkuji za clanek. Preji hezky den a tesim se na dalsi takto zajimave.
Souhlasím,kdybych dala na ty řeči známých a vyprávění mé matky asi bych byla bezdětná…
Je fakt,že to před porodem dává zabrat a pak porodní asistentky mají co dělat,aby rodičku uklidnily.
Zastávám názor,že je lepší nevědět do čeho ženská jde,ikdyž odborníci by určitě nesouhlasili.
Vydala bych zákon, který ochraňuje budoucí matky před hrůznými historkami z porodů jejích známých… :oDD
Ne, ale vážně, tyhle historky můžou nadělat docela velkou paseku na psychice i u docela normálních ženských bez fobií.
Jinak,
Horempádem, i ty zážitky z „opomenutí“ lékařů po sekci mě tedy dost děsí. 😮
Já taky rodila císařem, a vzhledem k tomu jak mě doktoři vystresovali brala jsem to jako vysvobození. (Malý byl zadečkem dolů do Véčka). Ale bylo fajn, že jsem ho mohla vidět hned. Akurát pak na JIP se mi po něm stýskalo tam sem ho viděla jen jednou.
je to těžký schvalovat nebo odsuzovat.
Mě matka rodila v jejích 18ti začla přirozenou cestou a dle vyprávění /psal se rok 1963/jsem zůstala někde na půl cesty ven.Na císařský řez pozdě,takže rodila dle lékařů císařským řezem ze spoda.Mě vytáhli kleštěma modrou a hned jsem dostala přes zade,drobná 2,5kg a 48cm.
Možná kdyby lékaři odhadli situaci dříve nemusela matka jako prvorodička tak trpět.No vše dopadlo v pohodě.Odrodila ještě 2x a já bez následků.
A jistě si umíte představit tu hrůzu s jakou jsem šla rodit já,když jsem slyšela,že porody mohou být dědičné a já byla jen o necelé 3roky starší.
Vše proběhlo v pohodě /no v pohodě 1x4hodiny a 1x přenášela týden a na provokačku 12hodin/na klasických porodech.
S odstupem času a z vyprávění ostatních pohoda.
Takže s mou zkušeností říkám:radči rodit,než 20minut u zubaře…
Určitě nejsem proti, aby ženy byly lépe informovány o tom, jak sekce probíhá a jaké mohou být důsledky. Je strašně špatně, že CS je bráno jako jednodušší způsob porodu.
CS je hlavně možnost pomoci dítěti na svět, když ono samo, nebo matka je v ohrožení, pokud by porod probíhal přirozeně.
Každá operace, kor která je takhle rozsáhlá jako sekce, znamená také nebezpečí. Bylo by asi velmi smutné, kdyby byla možnost vyžádat si CS na přání a maminka, která si tuto „pohodlnou“ cestu zvolila a podlehla komplikacím po zákroku, zatímco třeba při přirozeném porodu by se to nestalo.
Je v tom hodně záporů, ale i kladů. Pokud by existoval dobrý systém, který by umožňoval dobře vymezit okruh ženy, které mohou mít možnost volby CS, pak ano. Nemyslím tím jen mediciální důvody, ale i třeba mít prostředky pro to dobře diagnostikovat i psychické problémy matky, které by byly indikací pro CS.
Jinak, já si také nemohu stěžovat na samotnou sekci. Komplikace při ani po jsme neměla. Ale bylo pár kuriozních okamžiků, které to celé provázely. Za prvé protože šlo o akutní CS, tak některé docela podstatné věci se opomenuly.
Ono nechat matku, která prodělala sekci od odpoledne až do rána bez fixačních punčoch nebo obvazů po takovéto operaci je docela „kumšt“. Sestra ráno málem padla do mdlob, když to viděla, ale já si to ani neuvědomila. Takže kdyby se náhodou objevila embolie, na kom si co manžel vezme ?
Kdybych co 10 min neopruzovala zdravotní sestru na JIP, že mě dost bolí břicho, ať mi na to něco dá, tak by mi asi explodoval močák. Sestra mě akorát vždy přišla utěšit a říci, že další dávku morfinu mi fakt dát nemůže. Až jinou po hodině napadlo zkontrolovat cévky a zjistila, že je skřípnutá, tudíž mi neodchází moč. Když mě „vypustila“, tak šla hned měnit. Bolest byla ještě horší, po tom, co se moč. měchýř vrátil do původní velikosti.
A takhle bych mohla vyprávět dokola.
Zkrátka si myslím, že kdyby se k porodům přistupovalo více individuálně a z každého se nedělal experimentální lékařský zákrok, tak se i sekce eliminují na ty případy, které to právem vyžadují.
Horempádem:
Jo, asi jsou k tomu zapotřebí jisté „známosti“ v patřičných oblastech. nebo stačí společenský vliv (viz ty celebrity).
Nicméně, tak jako si může žena zvolit, KDE rodit, tak by si měla moci zvolit i JAK rodit. (Já vím, že u nás se rozhodování „pacientů“ o sobě stále ještě moc nenosí…)
Podmínkou by měla být jen svéprávnost, a skutečně dostatek objektivních informací o kladech i záporech každého z těchto rozhodnutí.
Je to její tělo, a dítě je až do porodu součástí jejího těla. Ikdyž chápu, že toto je z pohledu etiky fakt trochu sporné. Nicméně i porodníky je tuším vnímáno jako prioritní při porodu přežití rodičky. (Fuj, to zní ale hrozně.)
Nicméně skutečnost je taková, že CS jsou prováděna i tak „z opatrnosti“ v daleko vyšším procentu, než je zdravotně nutné. Lékaři se k CS uchylují poměrně často, chápu, že se bojí, tak je to mnohdy spíše preventivní řešení, než skutečně nutné. To bych neodsuzovala, každý chce, aby prostě matka i dítě přežili, to je jasné, nikdo tohle nedělá s úmyslem těm dvěma uškodit.
Jen mi fakt docela chybí aktivní složka a informovanost těch maminek.
Mám kamarádku s patologickým strachem z porodu (tokofobie). Nemá proto děti. Má šílenou hrůzu, že by CS nešel domluvit. Nespoléhá na to, že „možná“ to půjde. Tak šíleně se bojí, že by umřela ne z porodu samotného, ale při panické atace…
V takových případech mi právě chybí ta možnost se rozhodnout sama za své tělo. protože takhle ji berou jen jako hysterku, co přehání.
díky za odpovědi, jdu si to přečíst
CÍSAŘSKÝ ŘEZ NA PŘÁNÍ ?
Na toto jistě kontroverzní, leč často probírané téma jsme hovořili se zkušeným porodníkem, MUDr. Zdeňkem Kestřánkem, přednostou gynekologicko-porodnického odd. plzeňské Mulačovy nemocnice. Úvodem bychom měli předestřít, že ukončení porodu sekcí pouze na přání rodičky, tedy bez jasných zdravotních indikací, není v rámci České republiky legalizováno.
Přesto je ženami i jejich doprovodem poměrně často vyžadováno.
Dášo P. asi se to zařídit dá, ale je otázka jak? Pokud žena má vstřícného gynekologa, který umí popsat správnou anamnézu a na porodním oddělení má ty správné známé, tak to asi jde, ale jinak je to nelegální.
http://www.biomag.cz/archiv-clanku-zdn/archiv-2008/cisarsky-rez-na-prani-tehotne.php
Posílám zajímavý odkaz na téma Cízařský řez na přání psaný gynekologem. Stojí za to přečíst.
CS rodí běžně některé naše celebrity, na požádání, bez indikace. Domluvit se to tedy jistě dá.
bamisko, mám takový dojem, že v ČR není možné si sama naordinovat sekci. Zkus se ale zeptat svého gynekologa, ten by to asi měl vědět nejlépe a určo poradí co a jak.
Ze svého okolí neznám žádnou ženu, která by ho měla na přání, vždy k tomu vedly nějaké okolnosti.
dotaz ??????? můžu si zvolit císaře sama už jen třeba kvůli strachu z klasického porodu, nebo musí být problémy???? rodila jsem klasicky a tak jsem se o to ani nezajímala
Mobile Sliding Menu