Chceme ho vidět!

Rubrika: Porod

Máte představu, že strávíte šestinedělí v soukromí se svým miminkem a manžel o vás bude s láskou pečovat? Připravte se ale spíše na jinou variantu. Maličké budou chtít všichni co nejdříve vidět. A pro vás to bude znamenat spoustu energie navíc, kterou byste raději věnovala dítěti.

Je přirozené, že nový člen rodiny zajímá všechny příbuzné a kamarády. Ne vždy si ale uvědomují, co to pro novopečenou maminku znamená.

  • Už do porodnice se pořádaly hromadné rodinné zájezdy, z čehož jsem byla naprosto vyčerpaná a personál porodnice poněkud rozladěný. Doma pak dennodenní návštěvy pokračovaly, já byla ráda, že stojím na nohou a mohla jsem prosit, jak jsem chtěla, ať počkají, ale marně. Všichni hrozně toužili vidět našeho synka. Přijížděli i neohlášeně a všichni se dušovali, že jen na chviličku nakouknou. A byly z toho dvě hodiny.
  • Jeden den přišli tchán, tchyně i švagr se švagrovou, sice ohlášeni, ale byli tam ještě večer. Tchyně se dokonce dotklo, že na kojení jsem si zalezla s malou do pokojíčku. Hned mi dávala za vzor švagrovou švagrové, která kojila na svatbě mezi 60 hosty…
  • Můj vlastní otec se smrtelně urazil, když jsem chtěla, aby si umyl ruce, než půjde k pětidennímu miminku. Navíc venku hladil psy. Příště už mě odbyl ve dveřích se slovy: ‘Mám je čistý‘, a rovnou si malého bral z postýlky. Měla jsem se s ním prát?
  • Tchyně byla pekelná. Čtyři týdny jsem ji od nás udržela, ale pak přijela rovnou na celý víkend. Kritizovala, že jdu dříve nakojit než ohřát jídlo manželovi. Že kojím moc často, nemám dostatečně uklizeno. Že nedostala snídani a takové jídlo, co jsem navařila, by ona nikdy návštěvě nepředložila…

To jsou jen některé ze zkušeností, které se objevily v nedávné diskusi na internetovém portálu rodina.cz.

Jak na ně

Šestinedělky s návštěvami nemají lehké pořízení. Žena má po porodu přirozeně potřebu sžívat se s miminkem, a návštěvy na ni působí spíše rušivě. Samozřejmě to neplatí pro všechny – některé ženy si dokážou návštěvy užívat a oceňují pomoc blízkých. Řada šestinedělek by však hrnoucí se zástupy odložila na později, ale nějak se to nedaří. Někdo se může divit, proč si to novopečené maminky nechají líbit. Mohou přece prohlásit, že se jim návštěva nehodí, příchozí prostě nevpustit a asertivně na svém rozhodnutí trvat. V praxi to však není tak jednoduché. Slovy jedné z diskutujících: „Ve chvíli, kdy za sebou máte vyčerpávající porod, nezpracované silné zážitky, několik dní či týdnů nespíte v kuse víc než dvě hodiny, horem z vás teče mléko, dolem krev, je daleko těžší se bránit.“ A zvlášť, když máte vyhazovat někoho, od koho zároveň potřebujete pomoc. Vyčerpané šestinedělky se pak uchylují k zoufalým řešením typu: „Dělala jsem, že jsem usnula ve vaně.“ „Byla jsem pořád na procházce.“ Samozřejmě nejlepší je, když si návštěvy dokážete užít. Anebo když mají blízcí tolik taktu, aby sami vycítili a ctili to, co je vám milé. Jenže ne vždy se to podaří, a pak nezbývá než si s tím nějak poradit. Můžete i z nevítané návštěvy zkusit vytěžit něco dobrého. Třeba ji něčím zaměstnat (ideálně péčí o mimčo), a sama si dát v klidu třeba sprchu nebo se chvíli natáhnout. Možná to bude nejlepší řešení pro všechny: příchozí se budou rozplývat nad miminem, a vy získáte chvíli pro sebe.

S mečem v rukou

Ze všech vyprávění, která jsem si na téma návštěv po porodu vyslechla, na mě nejvíc zapůsobila zkušenost mých kamarádů Petra a Sarah, kteří přivedli na svět syna v Antroposofické nemocnici v Berlíně.

„V předporodním kurzu nám říkali, že zásadní úloha muže spočívá v ochraně ženy. Muž má prý ,stát s mečem u dveří‘ a chránit ji před nájezdy zvědavců,“ směje se Petr. „Říkali, že žena je po porodu otevřená, plná lásky a neumí se bránit. Zároveň je ale zranitelná.“ Sářiným rodičům, s nimiž mají dobrý vztah, sice Petr dovolil šestý den po porodu přijet, ale „varoval“ je, že to nebude na dlouho. „Byla jsem mu za to tak vděčná!“ říká Sarah. „Petr také vyřizoval všechny telefony. Já se s nikým nemusela ani bavit.“ Muž společnou zkušenost shrnuje takto: „Krásně jsme si ty první dny užili, spolu, jenom s Mirečkem.“

Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my (č. 1/2010), vydává Portál.

Napsal/a: Pavla Koucká

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)

  • úúúúáááá Lien,brrr,připoměla jsi mi to.já měla jednu bandasku,jeden den,prý jsem skoro při císaři nekrvácela,ale ten jeden den jsem se nepohla,já mám docela ošklivou fobii z njekcí a podobných věcí.takže jsem tu hadičku v sobě citila a bylo mi z toho nemile.aspon vim na 100% že ze mně by narkoman být nemohl,jak jen slyším vetu,SESTŘIČKA VÁM VEME KREV,jsem jak travička zelená a přstavam dýchat-skoro.matne si pamatuji očkování na zardenky na střední-pamatuji si jen jak se sestra blíží a pak jenhlasy z dalky a já na zemi.
    možnájsem se potřebovala nejak zabait víš,já nemocnice nemusím a co nejrychleji jsem vždy prchala domů.
    malé jsem si užila neboj ažažaž jako miminečka.i v dobrém i v tomhorším.v 1 měsíci chytla rýmu,nespala,stale se vstekala a brečela.to má koneckonců do ted ten vstek a řev,i když díky školce se to začíná lepšit,ani domu nechce.
    já se v té porodnici citila taková nejistá,vadilo miomyvat ji v tom umyvadle,bala jsem se že ji uhodim že je to male,aspon me se tam nevešla,mela skoro 4 kila bez pár gramu.doma jsem ji musela mýthned ve velké vane, v malé vaničce mela kata hračky a nevešla se mi tam.

  • Lien

    Jistě, mě malá taky spala, ale já byla ráda, když jsem jí měla u spaní na sobě, tak jsem toho moc nestíhala, vůbec si nedokážu představit číst si časáky, mohla jsem na ní oči nechat a nějaké časáky nebo TV mě fakt nezajímaly. Je pravda, že mi vše (hygiena) trvalo dlouho, protože jsem pořád sebou vláčela ty bandasky na krev, měla jsem je vyvedeny z obou stran, ale ani co mi je vyndali jsem se tedy nenudila. A šestinedělí jsem jen doma taky nebyla, ale podle mě je to čas pro maminku a dítě /+ popř. další děti a manžel/, aby se tady přivítali, takže to jsem prostě věnovala sobě-nám, uklízet budu moci pořád, ale první okamžiky s dítětem už nikdy nevrátím.

  • keenspeed

    jani : to jo, malý mi taky spal, takže jsem jen tak nesedělas rukama v klíně.
    Spíš jsem z tvých řádků vyčetla tón – jakože – já frajerka, jsem radši kmitala kolem domácnosti a dala prcka hlídat jiným.A všechno jsem zvládla !!

  • no kdo jiný než já by to udelal?u nás vše uklízim já,este sem nezažila že u nás doma by si nekdon po sobe neco uklidil.i včera večer sem byla vzbuzena že se vylilo kapučíno že to potřebuje utřit.

    já jen nedokázala jen sedet a čekat tu dobu když malá spala u postýlky na to až se vzbudí.a do školky s tou starší holt musela v kočárku v šestinedělí,nebylo kdo jiný by došel a odvedl.a na nakup já chodim každý den po trochách co zrovna vařím.

  • keenspeed

    jani : trošku zvláštní přístup… radši uklízet a vařit než být s miminkem ??
    A hrdinně zakázat šestinedělí?

    Sice říkám, že ženská vydrží hodně,když musí, ale tohle mi přijde přehnané.

    Ale každý má holt jiný přístup,že?

  • no mimčo jsem vždy nakojila,ono usnulo na 4hodiny a budilo se jen na alší jídlo,tak co tam,v nemocnici.telka nebyla,časopisy přečtené behem puldne.kdyz byla vzhuru tak nebrečela,byla hodná.u obou stejně.

  • Lien

    jani a jak ses v porodnici nudila? Ty jsi se nestarala o ditě?

  • tak u nás to bylo následovné,u první dcery jsem bydlela u našich v bytečku a to jezdili obden i s tatínkem z Děčína do Usti(jsem zdrhla jinam děčínské nemocnici neveřím)
    a obcas svagrová a znamí,já se tam šíleně nudila,takže jakákoliv návšteva pro me bylo hurá.

    u druhé to uz jsme v usti bydleli,tatinek jen dvakrát,byli jsme totálně bez koruny a on nemocnice nemusí,radši bude měsíc v kuse fárat kamení než navštívit nemocnici.opět jsm se nudila,maminky co přivezli ke mne na pokoj se nebavili,stenali a žadonili o nadstandart.chodila jsem tam jak lev v kleci.
    když jsme přišli domů,já byla nejradši když nekdo přišel,dohlížel na mimi a já mohla delat jinak bezné veci jako uklid a vaření.ono po císaři jsem byla nejak pomalá,i když v den navratu jsemjiž vytírala podlahu.názor tatínka že v šesstinedelí má být dite doma jsem okamžitě zakázala.starší jsem musela vozit do školky 6 zastavek,a taky to šlo.

    to mytí rukou,nikdo nedelal,i deděček kuřák.ale tomu bych si v živote nedovolila nic říct.myslim že by mi řek že je má čistý :))))
    když si to tak vzpomenu tk ani nevím jak často jsem si myla ruce já?no asi hodne málo.nemuzu mit v obyč jaru nadobí,prát v ruce,hned mam suchou kuži a ruce me pálí.když namažu zase vonim,což když se vaři moc fajn neni.

  • Lien

    Ještě jsem zapoměla doplnit, že manžel byl celou dobu se mnou na pokoji, aby to nevypadalo, že se ani nepřišel podívat, takže ho jako návštěvu neuvádim a měl taky 14 dní dovolenou, po návratu, to bylo tedy opravdu fajn, že jsem nemusela uklízet apod.

  • Já to měla v pohodě. Byli za mnou jen rodiče z každé strany, manžel samozřejmě a jedna moje kamarádka. Ale všechno v poklidu a jen na chvíli.

    Doma to taky bylo vklidu.Zas jen přiměřeně moji rodiče nebo tchánovci, ale žádné násilí nebo pobyty půl dne.

    Jelikož tehdy jsme bydleli vedle tchánovců, tak jsem neskutečně oceňovala, když mi malou vyvezla na procházku a já mohla odpočinout 🙂

    Manžel si tehdy taky vzal asi čtrnáct dní dovolenou, tak to bylo taky fajn.

  • jajulina

    Ahoj všichni, tohle mě taky vadilo..a moc, byla jsem úplně zoufalá, málá se narodila vážně nemocná a byl to šok a já potřebovala být chvilku sama a nějak si to srovnat v hlavě…
    pak se uvolnil nadstandart, výhodou bylo to, že jsem nemusela být s další maminkou na pokoji a s rodinou jsme komunikovali po mobilu..naštěstí nebyli tak hrrr:-))

  • Když si vzpomenu na návrat z porodnice s vytouženou dcerou,tak mě berou všichni čerti ještě teď:-( Tchýně se aktivně nebídla,že udělá oběd,manžel s tchánem pro nás jeli a doma jsem nechápala-celá rodina z manželovi strany včetně dědečka a za půl hodiny švagrová se švagrem a tehdy čtyřletou neteří:-(((A zdrželi se všichni pravda až do pozdního odpoledne,kdy asi tchánovi došlo,že chceme být taky sami a že bych si i lehla…
    U druhého mi návštěvy v porodnici nevadili,ale po zkušenostech s dcerou jsem dopředu rozhlásila,že doma beru jen ohlášené návštěvy v době kdy se to hodí mě a malému,takže v poho. jo jo taky jsem už byla starší:-))

  • Pokud se rodí později než ráno, den porodu se nepočítá ani dneska. Já rodila odpoledne a začal se mi počítat až další den.
    Jinak, navštěvy mi nevadily. Teda, přijet domů z porodnice a hned mít návštěvu to ne. Ale když přišel na kontrolu domů dětský doktor, pak už jo.
    Umývat ruce bylo skoro pro každého samozdřeností :-))
    V nemocnici, pár návštev a až odpoledne, takže klid.

  • Pavca31

    Tak to koukam.Mala se narodila v patek v pul devaty vecer a v utery v devet rano me propustili domu.Meli naval.
    REknu vam hruza,byla jsem nezahojena nemohla chodit atd.Manzel se o me musel starat jak o male dite.
    S predeslymi dvemi detmi jsem byla v porodnici sedm dni a den porodu se nepocital,jelikoz jsem rodila po poledni(ale tenkrat jsem rodila jeste ve stare porodnici a tam to bylo jinak a je to hlavne uz 11 a 15let)a prisla jsem domu odpocata zahojena prsa take z nejhorsiho venku a bylo to podle me lepsi.
    Sice jsme tenkrat brblali jak tam musime byt dlouho,ale po tet zkusenosti vidim ze to melo neco do sebe.

  • keenspeed

    V porodnici 5dní, z toho den porodu = bez návštěv,den odchodu taktéž a v těch 3zbylých… pár milých návštěv proběhlo, byla jsem ráda za rozptýlení, jelikož prcek skoro pořád spal a hlavně při návštěvách :-).
    Doma taky všechno v klidu, striktní 6nedělí jsem nedodržela, ale ani tak žádný velký mumraj nebyl.

    Jen to mytí rukou – to teda nedělá skoro nikdo!!! Až na 2-3 kamarádky matky , jinak aby se člověk pomalu omlouval, že to návštěvě připomene.

  • Lussy

    Já byla s malou na nadstandardu 8 dní. Nejdřív jsem měla radost, že za mnou můžou kdykoli návštěvy, ale když jsem spočítala, že malá se narodila v pátek a od soboty do neděle za námi přišlo 30 (!) lidí,tak jsem toho měla plný zuby.

    Takže příště rodím v 70 km vzdálené porodnici, jednak zde byla šílená péče a všichni to měli moc blízko a byli tam furt. Tohle je pěkně daleko a porodnice je to vyhlášená.

    Když bylo malé 4 týdny, byly jsme týden na dětském oddělení, protože nepřibírala,spíš teda hubla,a měla infekci a to za námi chodil jen manžel, mamča a tchýně. A tam zrovna bych byla za návštěvy vděčná.
    Jenže to bylo všem blbý, že když je malá nemocná, tak za ní nechtěli chodit.

    A šestineděli? Děs a hrůza. Každý den někdo a nedalo se jim to vysvětlit. Když se pak zjistilo, že má malá sníženou imunitu, tak mi bylo jasné, že ty návštěvy jí teda zrovna nepřidali. A to chtěla tchýně přivézt 7 kolegyní z práce v den, kdy nás konečně pustili z porodnice! Takže u dalšího dítěte to udělám přesně jak píše Lien.

    Ona taková návštěva manželovi babičky, která hned mezi dveřmi řekne, ježiši ty jsi tlustá, proč jí kojíš 20 minut? atd atd. na psychice prvorodičky moc nepřidá.

  • Tak já to měla jaksi opačně……jelikož mám velkou rodinu a spustu kamrádek, tak jsem měla v porodnici každý den návštěvu, manžel tam byl denodenně i několik hodin……..a zbytek chodil odpoledne a to po celý můj pobyt v porodnici, prostě všichni byli zvědaví a chtěli malého vidět……doma se taky objevovali návštěvy……nemám srdce někomu říct, že až po šestinedělí, prostě chtěli vidět čerstvě narozené miminko, tak jsem jím v tom nebránila…….a já si i trošku odpočinul, protože to dokázili chovat od začátku do konce návštěvy:))))

    A u malé???? Jelikož byla moje první a před jejím narozením jsem dělala v nemocnici, tak to těch návštěv bylo neskutečně, všechny kolegyně přišly kouknot, mě to nějk nevadilo, kdo by se nechtěl pochlubit miminkem, že????

  • Lien

    Tohle jsem si vyřešila už v těhotenství, všem jsem oznámila, že šestinědělí je od toho, abychom si užily spolu, takže návštěvy nepřijímám. Moje babička zkusila, že přijede neohlášeně, na což jsem jí odpověděla, že jí dovnitř tedy nepustím. Urazila se a k nám přijela až v dceřiných třech měsících. V porodnici mi návštěvy nevadily, měla jsem tři tchýně+švagr, dědeček a maminka.

  • Králíček4

    Moje zkušenosti jsou podobné jako bokul.Sice jsem rodila již před 4 roky,aleza 5 dní jsem měla 1x návštěvu 2 dcer se svými příteli.Manžel byl na návštěvě také pouze 1x,protože měl v té době neschopenku.A kamarádky i když zvědavé čekaly na to až je osbně pozvu.A tchýně,ta naštěstí bydlí daleko a tak záleželo na mě až ji syna přivezu ukázat.
    Ale opravdu by měla každá návštěva počkat až se maminka doma s dítětem sžije a sama si návštěvy pozve.Hlavně by neměli být nachlazení,aby nenosili k miminku bacily.A umytí rukou to je přece samozřejmost,obzvlášť když si chceme pochovat malinké miminko.

  • bokul

    Mé zkušenosti za chvíli budou už rok staré.

    Musím říci, že na to, že jsem v porodnici byla s Davídkem rovných 7 dní, návštěvy bych spočítala na prstech ruky – bylo jich celkem 5 – manzel, moje mamka, dve kamaradky (kazda zvlast) a kamarad. Priznavam, ze na jednu stranu jsem byla zarazena nezajmem kolegu z prace, a strane druhe mozna dobre, protoze kdyz Vam navsteva prijde v dobe, kdy vy mame za sebou vycerpavajici dopoledne a na stole obed… Tak pak mate studeny obed a jeste Vas sestry servou za to, ze „nestihate“.

    Doma na me cekala opet moje mamka s manzelem. Z porodnice nas sice vezl muj bratr, ale ten (jakozto zkuseny tatinek) se zdrzel jen chvilicku.

    Tchyne moc nespechala, dedecek videl Davidka az 3 mesicniho… Celkem pohoda. Priznavam, ze nebyt mamky a manzela, kazda sebemensi navsteva by byla dost velkou zatezi. I krtiny, ktere mel Davidek az v 5 meicich byly dost velky záhul.

    Souhlasím s článkem, že každá z nás to proziva jinak – na pokoji jsem mela maminku, ktera byla ta akcni, ze po cisarskem rezu by sla nejradeji ten den domu, mela 5 navstev denne a zvladala to s usmevem a jeste telefonem u ucha – kde si domlouvala dalsi navstevy na doma.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist