Přestože žijeme v roce 2009, názory na domácí porody, či porody v tzv. porodních domech, jsou stále dost ošidným tématem. Ze stran lékařů, ale i maminek se nesetkávají moc s pochopením. Na jedné straně bijí na poplach lékaři, kteří poukazují na rizika spojená s těmito druhy porodů a na straně druhé jsou skálopevní zastánci přirozených porodů mimo nemocniční zařízení, kteří naopak poukazují na pozitiva, která tyto porody provázejí. Po přečtení článků z obou stran barikády jsem nebyla nijak moudrá. V článcích zastánců se objevuje mnoho informací o tom, proč jsou přirozené porody, bez zbytečných zásahů zdravotníků, tak prospěšné pro matku i dítě (Domácí porod je bezpečný). Jediné, co mě vždy po výčtu pozitiv mrzí, je bohužel hanění té druhé strany. Jestliže se tedy jednalo o článek prosazující přirozený porod, tak někde v článku nebo na jeho konci se vždy objevila bezmezná kritika zdravotnických zařízení a toho co dělají špatně (Bludy pana přednosty). Když se jednalo o článek hájící porody v nemocničních zařízeních, po výčtu pozitiv opět následovala kritika domácích porodů (Porod doma).
Zpočátku to vypadalo, že nenajdu nic, co by alespoň tyto dva znesvářené tábory spojovalo. Sem tam jsem narazila na článek, který alespoň trošku alternativu přirozených porodů doma či v porodních domech připouštěl (Porod doma a Čtvrtina českých žen prý) a předkládal řešení.
V jednom z článků zazněl názor, že většina žen je masově ovlivňována propagací porodů v porodnicích tak, že se nesnaží ani hledat jiná alternativní řešení díky tomu, že jsou zastrašovány možnými riziky spojenými s porodem, takže se raději oddají péči zdravotníků v nemocnicích. Přiznejme si, že rizika tu jsou, ne ve všech případech, ale jsou. Zastánci alternativních porodů poukazují na to, že takový porod samozřejmě není pro každou z žen. Hájí se ale tím, že 80% porodů probíhá přirozeně a normálně a zbylých přibližně 20% sebou nese předem předvídatelné komplikace. Pro tuto menšinu tedy alternativní porod není vhodný, což je logicky pochopitelné. Selekce vhodnosti pokračovala dál. Z těchto 80% rodiček, u kterých je tedy předpoklad „normálního“ nekomplikovaného porodu, se vyselektují ty, které z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porody odmítají a nechtějí je a zůstává zlomek těch, které si tuto možnost zvolí. Chvíli zůstaňme tedy u těch, které principiálně z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porod odmítají. Docela mě zarazilo, že na www stránkách porodního domu (jediného, který jsem našla, v současné době zde nejsou vedeny porody) bylo důrazně řečeno že:
„Ale také je nutné zdůraznit, že ne pro každou ženu je přirozený porod vhodný. Kromě případů, kdy se dá předem očekávat, že porod nebude probíhat fyziologicky, není přirozený porod vhodný pro ženy:
úzkostné, ustrašené, nesamostatné, nesebevědomé, psychicky labilní, přesvědčené, že porod samy nezvládnou, které věří institucím a autoritám víc než samy sobě, které věří pouze lékařům a jsou odhodlané úplně a pasivně se odevzdat do jejich rukou, rozhodnuté odrodit své dítě zcela bezbolestně pomocí analgetik příp. epidurální analgézie…“
Když jsem to četla, připadalo mi to docela úsměvné v některých bodech a první, co mě napadlo bylo, „k nám mohou jen vyrovnané ženy a labilní hysterky ať si nechají porodnice“. 🙂 Ale to je jen má vsuvka, kterou nechci nikoho popudit. Prostě mi to malinko zavánělo organizovanou sektou, kde žena je přesvědčena, že se nemůže absolutně nic přihodit. Samozřejmě to tak není, na stránkách Porodní dům U čápa naleznete informace, jakým způsobem by mohl být průběh porodu zabezpečen.
Pokud to shrnu, tak kdybych byla ženou, která uvažuje o alternativách porodu, ale nicméně by ve mě byla pochybnost, dost by mě mrzelo, kdyby mě od dveří řekli, že se pro tento druh porodu nehodím. Rozhodně pokud bych byla ženou, která už má za sebou nepříjemný porod a chtěla to zkusit „bezpečně“ jinak, tak bych uvítala maximální podporu a naopak snahu mě špatných pocitů zbavit. Ale od toho teď ještě na chvíli odbočme.
Současnost je taková, že v republice neexistuje regulérní vedení domácích porodů ani fungující porodní domy. Důvody jsou různé, ale pravděpodobnost je nějaká, že třeba jednou obě znesvářené strany naleznou spolehlivá řešení a společnou cestu a za pár let to bude „běžnou“ praxí. Nicméně tu jsou již porodnice, kde se snaží vést porody co nejpřirozeněji, jak to současná situace dovoluje. Zastánci přirozených porodů uvádějí v článcích i výčet porodnic, které inovativní řešení porodů podporují a chválí je za snahu. Těchto zařízení je v republice stále poskrovnu, ale jsou. Skutečností je, že málo žen má možnost si tu „pravou“ porodnici vybrat. Určitě je to škoda.
V jednom z článků mě zamrzela jedna věc. Byly zde statistické výňatky ze zahraničí, kde bylo uváděno, že k úmrtí novorozenců při domácích porodech ve většině případů došlo, pokud dítě mělo nějakou vrozenou vadu. Což je asi pochopitelné, ale zarážející bylo, že ženy, které domácí porod zvolily, věděly o diagnoze dítěte. V tomto případě je to čistý nerozum, pokud žena, která se rozhodne donosit nemocné dítko, ho dokáže vystavit tímto jednáním jisté smrti a znemožní tak odborné ošetření, které by nemuselo vést k tak tragickému konci. Když už dítko donosím, tak mu přeci chci dát alespoň nějakou šanci o svůj život zabojovat a ne ho jen tak zahodit.
Obhájci domácích porodů nemají rádi předkládání těchto případů, ale bohužel jsem nikde nenarazila na oficiální statistiku domácích porodů u nás. Zrovna tak vím, že jsou vady skryté, které jsou odhaleny až po samotném narození dítěte, což mohl být zrovna tento případ. Od tohoto tématu ale dál.
Měla jsem tedy možnost srovnávat pro a proti, která jsou uváděna. Zatím nebylo skoro nic, co by mě tedy přivedlo k porodu doma. Jednak jsem tuto myšlenku musela odsunout z důvodu, že zde neexistuje prakticky žádná legislativa, která by mě chránila v případě tohoto druhu porodu. Spíše se vystavuji riziku. Nicméně domácí porod zařídit i v našich podmínkách lze. Můžete si zajistit porodní asistentku a následně i porodníka, který může být při vlastním porodu přítomen. Vše je ovšem zpoplatněno, neboť díky dnešní vyhrocené situaci, pojišťovny neakceptují a nepodporují tyto zákroky. Tudíž je na matkách, zda jim to finanční situace dovolí a zda v případě krizových situací je možná rychlá přeprava do zdravotnického zařízení. Je to tedy komplikované, ale určitě kdo chce, ten si cestu najde.
Když jsem se tedy probírala dalšími informacemi narazila jsem na jeden článek, který bych vskutku nečekala. Vím, že to tu budu prezentovat jako novinku, a vy už to určitě dávno víte, nebo znáte, ale mě to inspirovalo. Prvotní info jsem získala v článku (Porod dle Leboyera). Tak jak jsem si to pročítala, tak pan Leboyer to měl už tehdy dobře promyšlené. Sice jde o pohodu rodící maminky a prostředí, ve kterém rodí, ale na prvním místě je dítě. Jde hlavně o prostředí a pohodu do kterého se narodí. Nemyslím si, že tím chtěl říci, že proto se musí rodit doma, ale dal mustr pro to, jak by se mělo prostředí přiblížit tomu ideálnímu pro jeho příchod na svět. Pročtěte si tento krátký článek a uvidíte, jaká pohoda na vás dýchne. Porod dle Leboyera by se dal vzít za vzor pro ideální příchod na svět. Existuje i publikace, ale jak jsem pátrala, je prozatím beznadějně vyprodaná. Nicméně pátrat nepřestanu a určitě si ji koupím.
Já sama beru, jako asi většina žen, porod jako přirozenou záležitost. Jak jsem předeslala na začátku, pokud se rozhodneme mít ještě jedno dítko, ráda bych vyzkoušela trošku jiný alternativní způsob porodu. Jak jsem již uvedla výše, domácí porod to asi nebude. Jednak pro důvody, které jsem uvedla, a druhak protože si nedokážu představit, že bych rodila u nás v domě a sousedi to museli poslouchat 🙂 asi bych se ani patřičně neuvolnila.
Nicméně pan Leboyer mě přivedl k jiné myšlence. K porodnici, ve které jsem rodila, nemám výhrady, co se týká vybavení nebo ochoty zdravotnického personálu. V našem zařízení jsou inovativní. Jsou zde k dispozici pěkně zařízené porodní pokoje s vanami, vlastním sociálním zařízením, různými pomůckami pro uvolnění jako je balon, závěsné lano apod. Pokoje jsou příjemné a útulné. Nikdo vás nenutí ležet, můžete chodit nebo se protáhnout, osprchovat se, jít do vany . Tatínek může být přítomen nebo kdokoli jiný z rodiny. Po porodu je možné si zarezervovat rodinný pokoj, kde může být 24 hodin přítomen i otec. Co to má společného s panem Leboyerem? Splňuje to jeden z prvků, tj. příjemné prostředí, kde je možno navodit klid a v rámci možností soukromí. Sice můj první porod neproběhl bez komplikací a skončilo to CS, ale já i dcerka jsme zdravé. Jde o to, že jsem se snažila si důkladně vzpomenout na celý průběh porodu. A jak jsem tak vzpomínala na jednotlivé fáze, tak bych pro příště uvítala alespoň porodní asistentku, která mi pomůže v rámci možností, vést porod dle zásad tohoto pána. Porodní asistentku, která mě bude provázet posledním trimestrem těhotenství, až do porodu.
Proč? Protože některé věci, které se při porodu udály, by asi šly udělat jinak. Přestože první fáze porodu byla poklidná, žádné velké bolesti, dalo se to vydržet. Já tehdy na doporučení sestřiček poslala manžela domů, protože mi bylo řečeno, že to ještě chvíli potrvá. Já si tam v poklidu pochodovala po pokoji, vysprchovala se, houpala se na balonu a nudila se. Jenže situace se pak po půl hodině změnila. Kontrakce nabraly spád a monitorování ukázalo, že to bude rychlejší než se předpokládalo. V tu chvíli bych byla raději, kdyby tam byla osoba, která by třeba toho manžela přivolala, když já nemohla. Plodová voda mi ještě stále neodcházela, ale kontrakce nabraly na intenzitě a pravidelnosti. Přišel mě tedy prohlédnout lékař a navrhl protržení plodových obalů. Vysvětlil mi, že jsem plně otevřená a nic nebrání porodu, že se to tím urychlí. Pak už to šlo ráz na ráz. Bolesti jak čert a já tlačila jak o život za pomocí asistentky, ale nedařilo se. Znovu lékař, který se snažil také pomoci, ale bez výsledku. Zeptal se tehdy, zda můj gynekolog provedl poslední měření hlavičky. Když jsem mu odpověděla že ne, tak mi sdělil, že hlavička je moc velká a neprojde. V této situaci navrhl akutní CS, dokud to ještě jde, aby nedošlo k dalším komplikacím. A bylo vymalováno. Pamatuji si, že sestra mu ještě říkala, zda to ještě nemá zkusit, že na dnešek jsou plánovány další 2 CS, ale odmítl, že v mém případě by to mohlo přivodit další komplikace a pak by už na CS bylo pozdě. Nicméně vše dopadlo dobře, ale chudák manžel dorazil až po.
Po těchto zkušenostech si v tuto chvíli říkám, zda by to příště nešlo třeba i jinak. Jednou si prostě prožít okamžik narození tak, jak to má být. Pokud by mě tedy nečekal podobný problém s velikostí miminka. 🙂 Bylo mi líto, že první a druhou noc jsem nemohla být s dcerkou, i když mi ji nosili každou chvilku, kdykoli se vzbudila. Já druhý den šmajdala jak oživot, jen aby mě odpojili od všech hadiček a já mohla být s ní. Můj zdravotní stav po CS mě hodně omezoval, ale já se snažila a třetí den jsme byly už od rána jen a jen spolu.
Podruhé bych chtěla zažít pohodu. Pokud mě k té pohodě dovede schopná porodní asistentka, se kterou si naplánuji, jak by to mohlo probíhat a co si přeji nebo ne, budu ráda. Každopádně zvolím původní zdravotnické zařízení a věřím, že pokud budu mít reálné požadavky, tak mi vyhoví. Z dostupných informací vím, že v případě bezproblémových průběhů porodu nemají problém s alternativním přístupem a přítomností akreditované porodní asistentky z jiného zařízení.
Co říci závěrem? Diskuze na toto téma na VD mě přiměly se nad tímto tématem zamyslet ze všech stran a pohledů. Pokusím se svému budoucímu děťátku připravit „lepší“ příchod na svět. I když na mé dcerce porod nezanechal žádné následky a je to prostě naše princezna, co kdyby to mohlo být jinak. Dnes už vím, že manžela nenechám odejít. Přítomnost osobní porodní asistentky určitě zlepší pohodu při porodu a s nadhledem dokáže pomoci. Zodpoví vám každý dotaz, nebo odpověď alespoň zprostředkuje. Asi určitě to bude lepší než péče sice obětavé a milé sestřičky, která ale odbíhá k ostatním rodičkám a nemůže se vám od začátku plně věnovat.
Pokud to bude muset dopadnout opět chirurgickým zákrokem, tak to se nedá nic dělat, hlavně aby to bylo ve prospěch děťátka a bylo zdravé. Bude tu ale vědomí, že jsem pro to udělala, co jsem mohla.
Tahle věta bude asi na závěr mluvit za vše:
„Nejšťastnější je však na těle své matky, s hlavičkou na jejím srdci poznává znovu důvěrně známý pravidelný tlukot. Všechno je dokonalé. Vše je v pořádku. Tito dva jsou opět spolu.“
…..prostě pohádka 🙂