* Neutěšený stav porodnictví v České republice – je u nás zejména díky tomu, že když se porody přesouvaly z domovů do nemocnic, byly v Evropě dva hlavní směry, ke kterým se šlo přiklonit – německá škola (porod řídí lékař, časté zásahy do průběhu porodu, jejím velkým zastáncem u nás je profesor Hájek, i proto je změna zdlouhavá) a francouzská škola (domácí prostředí, lékař pouze asistuje rodičce).
Ačkoliv prostředí v porodnicích se mění relativně rychle, vázne komunikace s rodičkami, a proto je obtížné změnit přístup lékařů k rodícím ženám.
* Jak to vidí dula – Dula Vlasta Jirásková uvádí jako jeden z nejčastějších problémů během porodu tzv. „řízené tlačení“, kdy je po ženě požadováno, aby v určitou chvíli tlačila ze všech sil bez ohledu na její pocity a nutkání tlačit nebo netlačit. Dále také zdůrazňuje nesmyslnost „zákazu“ křičení během porodu, se kterým se setkala téměř každá rodička – porod je přeci fyzicky náročná práce, která jde přirovnat třeba ke vzpírání těžké činky – už jste někdy viděly vzpěrače zvedat těžké závaží bez jediného hlásku?
* Rostoucí počet císařských řezů – lékařka Helena Máslová promluvila zejména k hlavnímu tématu letošního Světového týdne respektu k porodu, kterým je zvyšující se počet porodů císařským řezem (dále jen CS). Počet CS v posledních 10ti letech celosvětově výrazně roste, dříve se CS rodilo 3-5% dětí, dnes je to v ČR 21%, v Polsku 27%, ve Velké Británii 33%, nejvíce v USA – až 40% dětí.
Mnoho z prováděných CS je „zbytečných“, není k nim lékařská indikace. Jsou to především porody CS „na přání“ – oficiálně toto není možné, ale pokud se žena s lékařem dohodne, vždy se najde cesta, jak takový porod odůvodnit.
Proč si ženy přejí rodit CS? Částečně za tím stojí malá informovanost o možných komplikacích (6x vyšší pravděpodobnost dechové tísně novorozence, pro ženu 3x vyšší výskyt pooperačních komplikací než po přirozeném porodu – CS je velká břišní operace, žádný miniaturní zákrok, jak je často rodičkám prezentován). CS se také nedá udělat více, než 2x, výjimečně 3x. Rodiče se tímto do jisté míry zbavují zodpovědnosti za zdraví a život ženy a dítěte během porodu a přehazují ji na doktora vedoucího operaci.
Proč ženy nechtějí rodit přirozeně? Vyplývá to často z nedůvěry ve vlastní tělo a jeho schopnosti. To se dá změnit posílením sebevědomí rodičky, mluvením o přirozeném porodu… Pro porod je nutné vzdát se všech naučených společenských rolí, přetvářek a sebeobranných postojů, uvolnit se a poddat se svým instinktům, což dnešní ženě, která je celoživotně nucená dělat pravý opak, dělá potíže. K uvolnění a zbavení se strachu a zábran nepřispívá prostředí porodnic ani chování personálu.
* Porod = trauma – Porody bývají pro ženy traumatizující – přístup personálu, řízené tlačení, naléhání na břicho, špatná psychika. Mnoho žen rodí poprvé, tím pádem porod více prožívají, než dřívější rodičky, které rodily jedno dítě za druhým a případné nepříjemné zkušenosti z porodu jsou pro ně silnější. Sami lékaři přestávají ženám věřit v jejich schopnosti porodit.
Jak se mění početí (každé 6. dítě je počato ve zkumavce), tak se i porod přesouvá z porodního sálu na sál operační. Porodníkovi hrozí neúspěch v případě komplikací při porodu, který může ovlivnit jen do určité míry, proto i pro něj je CS jednodušší volbou – ví jak bude probíhat a čím předejít komplikacím.