MVD: Jak se z Panny stane Blíženec 1.

Rubrika: Jsem máma, Těhotenství

Nedávno jsme byly s mladší dcerkou na kontrole v porodnici (zvou si předčasňátka v období 2 let tzv. korigovaného věku), dopadla dobře, možná až nad očekávání, což mě donutilo dopsat můj příběh týkající se Leničky, jejího narození a dalšího vývoje. Ráda bych se o něj s Vámi podělila a snad i dodala odvahu těm, kterým se miminko narodilo nebo narodí také předčasně.
Mé druhé těhotenství provázely zpočátku problémy – nejprve ohledně určení týdne těhotenství (jak se ukázalo, domnělá poslední menstruace už neměla být), potom s druhým plodovým váčkem, který zmizel, s hematomem a krvácením v 10. týdnu. Pak už se všechno zdálo být v pořádku – chodila jsem na kontroly, podstupovala testy více či méně obvyklé a těšila se na miminko. Dokonce jsem měla povoleno i těhotenské cvičení, jen tam, kam jsem se chtěla přihlásit, neměli v té době volné místo. Ve 20. týdnu jsem si pořídila mexickou bolu, cinkala jsem při chůzi a bylo mi fajn.
V sobotu 18. 5. (24+1) mi kolem sedmé večer praskla voda. Takže zařídit hlídání, vzít to nejnutnější a do nemocnice. Tam se snažili natočit monitor, nešlo to, tak malý plod se snadno vyhýbá sondě. Udělali test na plodovou vodu a dali mi injekce na potlačení děložní činnosti apod., a zavolali mi sanitku na převoz jinam, protože na tak malé děti tam nejsou zařízeni. Vyšlo to na vyhlášený pražský ústav. Na příjmu mi „nesedla“ lékařka – trochu ji chápu, byla sobotní noc, a já na základě pocitu, že už jsem v dobrých rukou, jsem se netvářila zkroušeně. Podle ní jde o infekci, o které přeci musím vědět, jsem nezodpovědná, když se neléčím, a nakonec: „Nevím, jestli s vámi o tom někdo mluvil, ale vy nejpozději do týdne porodíte a děti narozené v tomhle týdnu těhotenství nemají vůbec žádnou šanci!“ Tím mě úplně zdrtila – o žádné infekci jsem nevěděla, podotýkám, že některé u mě probíhají rychle – kdysi jsem se dopracovala k zánětu ledviny za necelý víkend.
Přijali mě na porodní sál, kde mě sestřička hned (kromě nasazení kapaček) uklidňovala, věděla, co mi řekla paní doktorka a že mi z toho asi není nejlíp, ale to byla gynekoložka, a ona sežene pediatra, aby mi všechno vysvětlil. Přišel a zahrnul mě informacemi nejen o hranici přežití a zákonné povinnosti zachraňovat děti narozené v 24. týdnu těhotenství. Je dobře, že jsem tady, o dítě je postaráno, dostávám kortikoidy na dozrání plic miminka, děti, co je dostanou před svým předčasným narozením, mají větší šanci lépe se s tím vyrovnat. Přinesl s sebou také statistiky, podle nichž 80 % dětí narozených v této fázi těhotenství přežije, 50 % bez vážnějších následků. Bylo mi ze všeho do breku, nakonec pan doktor řekl, že mi těmi čísly chtěl dodat optimismus a že je lepší vidět poloplnou sklenici. Navzdory okolnostem proběhlo několik příjemných dní, kdy se u mě střídaly sestřičky, vždycky se při výměně služeb přišly představit, předem mi hlásily, co mě čeká atd., péče na výbornou, navíc s „neomezenými“ návštěvami blízkých včetně manžela, dcerky, maminky a mé sestry, která mi stále dodávala odvahu.
Ve středu mě přeložili na oddělení rizikového těhotenství, potřebovali uvolnit sál – mým zádům se také ulevilo. První osoba v bílém, která za mnou dorazila potom, byla laktační poradkyně, co se přišla zeptat, jestli nemám nějaké otázky ke kojení. Přiznám se, že kojení bylo to poslední, o čem mě v tu dobu napadlo přemýšlet, ale alespoň jsem se dověděla, jak to probíhá u nedonošenců.
Následoval ultrazvuk, kde lékařka potvrdila, že má dítě velmi málo plodové vody a že to, co potřebuje zkontrolovat, je takto špatně vidět, váhový odhad 800 g, placenta pár mm od vnitřní branky. Druhý den se nade mnou zase v příjmové ordinaci sešlo asi šest lékařů, nad dalším ultrazvukem si malovali, kudy mě budou řezat, kvůli překážející placentě. Smířila jsem se s tím, že budu mít ošklivou jizvu středem břicha od pupíku dolů (nakonec je ještě kousek té jizvy vedle pupíku do oblouku). Ve čtvrtek jsem také dostala poslední kapačku antibiotik na svou infekci – vlastně i první, na základě sobotní kultivace ve čtvrtek odpoledne měli výsledky, jakáže přesně kombinace bakterií je příčinou problému a na jakou kombinaci antibiotik je nejvíce citlivá – do té doby mi dávali širokospektrální. Taky přišly poslední kapačky s kortikoidy a léky tlumícími děložní činnost. Nakonec ještě jeden definitivní informovaný souhlas, dali mi hodinu na rozmyšlenou, jestli při komplikacích přednostně mají zachraňovat mou dělohu pro případný další pokus o těhotenství nebo dítě – gynekolog znovu nezapomněl zmínit, že dítě má velmi malé šance a že on by volil možnost dalšího těhotenství. Ani největšímu nepříteli bych nepřála takové rozhodování.

první_návštěvaPo podpisu dokumentu jsem měla pocit, jako by najednou moje dítě přestalo být důležité, ozvy mu sestřička poslechla jen na moji prosbu a divila se, že to chci. V podvečer jsem zůstala v pokoji sama, hlavou se mi honily různé (i hrůzné) myšlenky. Asi kolem desáté večer jsem začala krvácet. Při vyšetření se nezjistilo nic závažného, a tak mě přesvědčili, že císařský řez udělají až ráno, to je prý lepší než v noci. Na radu „zkuste se vyspat, nebojte se, nevykrvácíte, sestřička vás bude chodit kontrolovat“ nezapomenu. Sestřička mě opravdu chodila kontrolovat, ale spát jsem nemohla. Cítila jsem nepravidelné slabší kontrakce, a při vzpomínce na předchozí téměř překotný porod jsem se bála, aby se těmi kontrakcemi nestalo něco, na co nikdo nebude připraven. Tak jsem ležela chvílemi s otevřenýma a chvílemi se zavřenýma očima a snažila se posílat miminku pozitivní myšlenky (třeba „neboj se, drobečku, my to spolu všechno zvládneme“), i když nejsem meditačně založená.
Nějak jsem se rozepsala, tak vám pokračování – jak se Lenička narodila – slíbím v pokračování. 🙂

Další díly vyprávění: 2. díl a 3. díl.

Napsal/a: Konipas

Toto taky stojí za přečtení!

Tip na výlet: Ovčí farma Horní Dvorce

Dnes přicházím s tipem na trochu netradiční výlet. Není to výlet nijak časově náročný, dětem se ale jistě bude

Čtu dál →

10 důvodů, proč s dětmi mluvit o penězích

Když jsem byla malá, věnovala se mi často babička s dědou. Bydleli jsme společně v dvougeneračním domku a prarodiče se mně

Čtu dál →

Recenze: Těhotenství a mateřství

Na českém trhu je nová knižní publikace – Těhotenství a mateřství od autorů Martina Gregora a Miloše Velemínského ml.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Ted jsem teprve dočetla tuto první část, jako první jsem si přečetla už tu druhou – je to opravdu dojemný, silný příběh, člověk nemá ani slov, sedím, přemýšlím a hlava mi nebere, jak se dokáží někteří doktoři nelidsky chovat 🙁 Mám taky své negativní zkušenosti s doktory, měly by existovat nějaké „úřady“ něco, kde si na tyto zlé doktory může člověk postěžovat a kdyby se sešlo více stížností na jednoho doktora, tak by ho (ji) měl někdo prověřit!!! Jak kolikrát jeden jediný doktor dokáže člověka „úplně odrovnat“ a to miminko, které dotyčná maminka nosí, to taky vnímá!!! 🙁
    Je mi zle z takových „doktorů“

  • Marinada

    Jejda, tak ona je Lenička už 2-letá slečna, to jsem se s tou gratulací pěkně opozdila 🙂
    Omlouvám se, pochopila jsem to tak, že nedonošené děti chodí od narození až do 2 let na kontroly.
    Tak se těším na pokračování 🙂

  • konipas

    Mockrát všem děkuji za pozitivní ohlasy.
    meggi41, Marci55 danasi: S podobným přístupem zdravotníků (nejen lékařů) už jsem bohužel měla párkrát tu čest, asi by měli někteří zvážit, jestli je to povolání pro ně to pravé nebo alespoň zamyslet se nad svým (ne)lidským přístupem.
    Marinada: Leničce byly 6. 9. „korigovaně“ 2 roky (před dvěma lety měla takový termín porodu, proto ta „Panna“ v nadpisu). Díky za gratulaci.

  • meggi41

    mam zamlzene oci,jste velke bojovnice a z pristupu zdravotniku me mrazi,co dotat…
    Moje kamaradka,tady v Uk,ma oba kluciny take takto drive narozene,a jen krom vzrustu,jsou to uz 5,a 9r.sikovni,uzasni rarasci,co chodej od 5do skoly,hraji uzasne,zavodne podzemni hokej,fotbal..
    priroda je mocna carodejka a laska a pece maminky(rodicu)jsou nad vsecky negativni reci a pristupy zdravotniku..nekdy zasnu,ze prisahali,ze slozili prisahu..tu lidskou,tu v sobe neslozili..jsou chudi,na duchu casto,bohuzel..
    Drzte se,Megg 🙂

  • Marinada

    Konipásku, teda, to je silný příběh, uf. Pokračování už bude určitě veselejší a moc se těším. Lenička je na fotce nádherná. Musela jsem si znovu přečíst úvod článku, abych se ujistila, že je vše (v rámci možností) v pořádku. Krásná holčička, moc gratuluju!
    (Teď by byl vlastně asi její „oficiální čas“ na narození, že?)

  • Marci55

    Opravdu ´´nádherný ´´ přístup doktorky. Místo aby povzbudila, tak spíš psychicky rozhodila. těším se na popkračování

  • danasi

    Jsou to životní příběhy. Úplně chápu jak ses cítila, když na tebe byli tak „milý“. Já jsem zase u dnes osmileté dcerky díky práci začala krvácet (neb bezdětná rozvedená vedoucí, nesnášela těhotné a matky – záměrně dávala těžší práci a čekala výpověď, neb šikanovala aby to zaměstnankyně udělala, co nejdříve)byla jsem na udržovaném těhotenství. Došly výsledky na možné postižení dítěte a gyn. povídá: jsou pozitivní, tak nevím doporučení na vyšetření zde není napsané. Když vás tam pošlu po zákroku to umře jistě. Tak počkáme buď to umře nebo to bude deformované, na kontrolu přijďte za 14 dní. Věř, že jsem se nezmohla na slovo a celé těhotenství jsem prakticky probrečela strachem o dítě.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist