Vysvědčení

Blíží se konec ledna a tím i pololetní vysvědčení a v tomto čase, podobně jako na konci školního roku v červnu, přibývá dětí, které jsou plné obav a strachu. Školáci mají strach nejen ze špatných známek, tedy z vysvědčení, ale jak vyplývá z odborných studií od dětských lékařů, psychologů, učitelů a policie, bojí se víc reakce svých vlastních rodičů.

Je-li to možné, chtěla bych poprosit všechny rodiče, aby se na své děti za známky na vysvědčení nezlobili, aby se vyhnuli zbytečným trestům a pokud už Vás čeká nějaká nepříjemnost, tak se na ni připravte předem, ať své emoce máte v den vysvědčení pod kontrolou.

V případě potřeby můžete vyzkoušet, popřemýšlet, pozastavit se a zauvažovat …

• Zavřete oči a představte si sebe – jste dítě a nesete domů vysvědčení, jak byste si přáli, aby reagovali Vaši rodiče? Vzpomeňte si na sebe a na své pocity, jaké to bylo, když jste byli malí? Neděláte svým dětem to, co se Vám na vlastních rodičích nelíbilo?

• Položte si otázku, zda jste si na své dítě udělali během školního pololetí (roku) dostatek času, zda víte o všech jeho známkách, zda můžete říct, že jste mu v případě potřeby pomáhali a připravovali se s ním na vyučování.

• Vemte jako fakt, že slova, která vypustíte z pusy, už nikdy nemůžete vzít zpátky. Takže raději zvažte a pečlivěji volte slova, kde je obsahem kritika či negativa, mohli byste svému dítěti ublížit.

• Co je vlastně známka? A co je vysvědčení? Uvažovali jste nad tím jako dospělí? Přece z vlastní zkušenosti sami dobře víte, že známka nemusí nutně odpovídat tomu, co má dítě „v hlavě“, tedy jaké jsou jeho skutečné znalosti a dovednosti, a stejně tak jistě víte, že být jedničkářem neznamená, že bude dítě v životě úspěšné.

• Vyvarujte se srovnávání – s úspěšnějším sourozencem, kamarádem, sousedem – na věty jako je např. „Podívej se na Pepíčka, ten má samé jedničky!“ zapomeňte. V dítěti tím totiž vyvoláte pocit ponížení a to je z výchovných důvodů nevhodné (a špatné). U dětí s temperamentnější povahou mohou taková slova vyvolat reakce plné vzteku, žárlivosti nebo i nenávisti vůči dotyčné osobě, takže z toho jednoznačně vyplývá: nesrovnávejte.

• Zkuste se zamyslet nad tím, proč jsou pro Vás známky tak důležité, máte vlastní nesplněné ambice? Chcete se chlubit rodině a kolegům, že máte chytré dítě? Soupeříte se švagrovou, čí dítě je „lepší“?

• Nehodnoťte svého potomka podle známek, vemte v úvahu, že pro život jsou i jiné věci, vlastnosti, dovednosti důležité (být kamarádský, hrát fér, být spolehlivý atd.)

Hodnota člověka přece není totožná se známkami, vzájemně to spolu nemusí souviset a pokud vy, jako rodiče, budete nad věcí, tak to Vaše dítě ani neovlivní. Mějte svého potomka rádi takového, jaký ve skutečnosti je a neupínejte se na přání, jakého byste ho chtěli mít. Zacházejte se svým dítětem jako s milovanou osobou.

Napsal/a: redakce (Helena)