Vánoce jsou už sice za vrátky, ale pojďme se vrátit o pár dní zpět a popovídat si o tom, jak slaví Vánoce děti ve svých třídách. Zajímalo mě, jak dárky řeší paní učitelky či páni učitelé. Přeci jen, obdarovat třeba i 28 dětí v jedné třídě není lehké. No schválně, představte si, že máte třídu plnou dětí a chcete jim udělat radost. Co koupíte nebo vyrobíte? Já bych z toho měla docela zamotanou hlavu. Jak velká je to finanční zátěž a co vymyslet pro tolik dětí různých zájmů i pohlaví?
Zbynula prozradila jak to chodí v její třídě.
Tradici, že jsem jim začala dávat vánoční dáreček, neporušuji. Vždy udělám balíček s drobnostmi, platím to sama. Ve třídě je jich 28, tak vybírám pečlivě, aby mě to nestálo balík. Letos se mi poštěstilo v Anglii v obchůdku, kde je vše za libru, koupit velmi levně malé skateboardy na prsty, tzv. fingerboady, ty mají moji kluci rádi, a holkám gumičky na náramky. K tomu každému propisku, těch mají neustálý nedostatek 🙂 Zabalit ozdobně a je to. Když byli malí, každému jsem vlastnoručně zdobila perníkové srdíčko, psala jsem tam jejich iniciály. Tak by se možná divili, kdyby dáreček nedostali.
Přemýšlela jsem, zda třeba nemohou učitelé na nákup dárků využít třídní fond. Z omylu mě vyvedla paní učitelka Jitka:
Já pro ně dáreček vždycky mám, bývá to drobnost, aby to nezruinovalo peněženku, když to člověk kupuje třeba dvacetkrát ;). Není to z třídního fondu (tř. fond jsou peníze rodičů – já kupuju dárek za sebe). Někdy jsem stihla i něco vyrobit, nebo upéct a nazdobit perníčky – prostě jak kdy a jak člověka něco napadne.
Drobnost ode mě dostávali už první školní den, určitě něco dostanou ještě i v průběhu roku a na konci šk. roku. Vždycky jsou to jen pozornosti, drobnosti, občas se mi podaří získat nějaké reklamní materiály, rozvrhy, záložky, bonbonky apod.
I když dětí kolikrát máme plné zuby, stejně je máme jako vlastní ;).
Jana, která má třídnictví v deváté třídě píše:
Letos jsem opravdu dlouho nevěděla, čím ty své deváťáky potěším. Mám jich ve třídě 26 a tak byl můj finanční limit do 50Kč. Už od září si dávám stranou do prasátka a přemýšlím co koupím. Letos jsem nakonec vybrala náramky „přátelství“, všimla jsem si, že je u nás ve škole nosí jak dívky, tak kluci. Myslím, že je to potěšilo, zabalila jsem každý náramek zvlášť a ozdobně napsala jméno.
No a samozřejmě mě zajímalo i to, co od dětí naše paní učitelky dostaly ony.
Pro Jitku je fajn jakýkoliv dáreček, který přinese dítě samo od sebe. Ať už obrázek, andělíček nebo kytička.
Snažím se každou drobnost ocenit, použít, vystavit.
Zbynula klade dětem na srdce, že nic nemají kupovat. Ale vždy se najde část dětí, které něco přinesou.
Častěji jsou to dívky a je to většinou drobnosti – svíčka, ozdobička, sladkost. Kluci nosí také, ale to spíš posílají maminky. Holky častěji samy od sebe. Taková drobnost potěší, ale kdyby nepřinesl nikdo nic, nemrzelo by mě to, ba naopak, bylo by to normální a pochopitelné. Nejsem zastánce žádných velkých darů, ale když má dítě svoji učitelku rádo, tak proč ne drobnost. Já se svých vlastních dětí ptám, jestli chtějí pro paní učitelku něco. Nenutila bych je. Dcera letos třeba dala paní učitelce perníčky, které pekla se mnou a sama nazdobila.
Janu její třída překvapila.
Děti vybraly peníze a koupily mi poukaz na večeři pro dva. Byla jsem dojatá, vůbec jsem to nečekala a maličko jsem váhala, zda takový velký dar mohu vůbec přijmout.
Moje dcera si sama řekla, že by ráda své paní učitelce dárek přinesla. Nakonec jsme vymyslely ozdobnou vánoční svíčku, kterou sama zabalila a odnesla. I u dcery ve třídě někdo paní učitelce dárek přinesl, někdo ne. Většinou to byly drobnosti. Určitě bych děti nenutila, pokud něco chtějí přinést, pak je to v pořádku a já ráda své děti v takové aktivitě podpořím.
A co u vás? Prozradíte jakým dárečkem vaše děti letos potěšily své učitele/ky? A jaký dáreček si naopak přinesly ze školy? Těším se na inspiraci!
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Tak letos jsem pro své deváťáky vymyslela něco opravdu originálního, i když nevím, jak moc jsem je potěšila. Několik večerů jsem kreslila komiksové postavičky zvířátek na visačky na dveře dětských pokojů. Vše dozdobeno jménem a nějakou „hláškou,“ která seděla na obdarovaného. Pak už jen zatavit, obstříhnout a zabalit. Jako každý rok ještě větší perníčky s PF, klukům pomádu na rty a holčičkám barevnou pomádu na rty a klíčenky Světluška (u těch mě hřálo pomyšlení, že nákupem ještě pomohu). Vše samozřejmě hrazeno ze svého, ale dělám to ráda, neboť opravdu tyto děti považuji tak trochu „za své“. Teď už jen přemýšlím, jaký dáreček jim dát pro vzpomínku na rozloučenou, protože konec školního roku – a pro „mé“ děti i konec povinné školní docházky – se nezadržitelně blíží….
Eliška dostala papírek s razítkem klučičího rozcuchanéno andelíčka sedícího na dárcích. A na druhé straně ručně psané přání vánoční. Maličkost, děti potěšila a je vidět, že ručne udělaný dárek se pořád cení.
Myslela jsem si, že ty dárky jsou hrazeny z třídního fondu, což byl tedy velký omyl, jak to tak čtu…
Takže za mě – velký dík, paní učitelky, děti ty krásné vkusné maličkostmi vždycky moc moc potěší!
U Filípka ve škole probíhal poslední den školy před Vánocemi slavnostně. Rodiče poslali drobné občerstvení, vyučování končilo o něco dříve a celou dobu se program točil okolo vánoc. Letos se děti neodarovávali. Paní učitelka měla pro každého připravenou hezky zabalenou voňavou svíčku. Tu jsme slavnostně vypálili během Štědrého dne.
Celý prosinec ale měli děti připravený adventní kalendář a každé ráno na ně čekal dáreček – rodiče předem připravili dárečky pro každého (-:
Tomášek měli poslední den před prázdninami vánoční třídní besídku. Mohli se obdarovávat i děti mezi sebou. Poprosil mě o háčkovanou drobnůstku pro štěstí pro každého, včetně paní učitelky. Takže jsem mu háčkovala malé kapříky.
Fotečku jsem se pokusila nahrát do fotogalerie. 🙂
Jako každý rok jsem řešila poslední trénink před Vánocemi s mými malými opičkami. Je jim 4-6,5 roku, takže mi bylo jasné, že věří většina z nich na Ježíška. Tak jsem si pro ně připravila dopisy od Ježíška s jednotlivými úkoly, které postupně (za pomoci maminek, babiček a tatínků) děvčátka nacházela v tělocvičně a úkoly plnily s nadšením. A poslední dopis jim upřesnil, kde najdou dárečky od Ježíška (ne ode mne) – koupila jsem jim pro každou menší kouli na stromeček. A ode mne dostaly přáníčko s osobním vzkazem. A i ty dvě, o kterých jsem věděla, že už na Ježíška nevěří, hrály hru s námi až do konce. I když mi pak jedna z nich přišla pošeptat, že má pro mě v batůžku dáreček. 🙂
Mobile Sliding Menu