Ne vždy dětem stačí přijít do školy se sešity, učebnicemi, vybaveným penálem a svačinou. Čas od času jsou potřeba i různé nestandardní pomůcky jako knoflíky, zelenina, vyfouknutá vajíčka a další, které občas dokáží domácí přípravu pěkně zkomplikovat. A právě o nich jsme si povídali.
Zapomínat je lidské
Zatímco běžná příprava školních pomůcek se dá bez větších zádrhelů zvládnout, ty neobvyklé dokáží znepříjemnit život dětem, rodičům i učitelům, i když každému z trošku jiného úhlu pohledu. Zajímalo mě proto, jak se o nestandardních pomůckách dozvídáte, případně jaký způsob by vám nejvíc vyhovoval.
V diskuzi se ukázalo, že ve většině případů informace předávají přímo děti – ústně nebo formou zápisu v deníčku. Jenže slovy učitele Vítka Březky, průvodce sérií Vši ve škole:
Jeho slova potvrzuje se své praxe i zbynula:
Jenže co s tím?
Učinné řešení nabízí Ivana Málková, lektorka Vědomé pedagogiky, která doporučuje všem učitelům domluvit se předem s rodiči, vybrat peníze a pak průběžně žákům pomůcky nakoupit podle toho jak budou potřeba. Na konci školního roku by pak mělo proběhnout vyúčtování. Na případné námitky, že to může být časově náročné, odpovídá:
I zde je podobného názoru zbynula:
A jak se zdá, tak na řadě škol tento systém funguje, v diskuzi ho zmínilo několik z vás a sama s ním mám také zkušenost, i když u nás se „třídní fond“ využíval jen na některé těžko dostupné pomůcky, případně materiál na tvoření, který je třeba koupit vždy v mnohonásobně větším množství, než jaké jedno dítě do školy potřebuje, a zbytek by se doma nevyužil.
Rychloúkoly jako zkouška rodičovské invence
Dozvědět se za tmy, že má dítě přinést druhý den jeřabiny (jako kdysi halina), je prekérní situace, která se dá vyřešit noční bojovkou nebo kompotem (když ho doma máte a když tato varianta projde u dítěte). Pokud na vás takovou situaci připraví dítě samo, protože zapomene, můžete to pojmout jako výchovný moment, který třeba povede k větší zodpovědnosti do budoucna.
Jenže občas na rodiče podobné chytáky chystají i učitelé, kteřé si možná neuvědomují, že ne vžy je reálné koupit i běžnou pomůcku jako je sešit ze dne na den. Někdo pak obíhá sousedy a obvolává známé, jiný to bere sportovně jako Marien. Prostě na vesnici nemá možnost ze dne na den některé věci nakoupit, takže když se nepodaří, nedá se nic dělat. Podobný postoj má i Peťka:
Jednou se mělo dodat do druhého dne alespoň 5 různých druhů zeleniny. Jako na potvoru jsme měli v lednici jen mrkev. 🙂
A asi jsme nebyli sami, protože prý druhý den to ve třídě bylo na mrkvový salát pro celou školu. 🙂
Člověk bez dětí školou povinných by si řekl, že řešíme prkotiny, jenže ony takové bezmyšlenkovitě zadané a tvrdě vyžadované rychloúkoly dokáží hodně narušit vztah mezi rodiči a školou. Svědčí o tom i Marinadina slova:
A o tom by to právě mělo být – o vzájemném respektu a spolupráci všech tří stran. Opět použiju slova Vítka Březky:
K tomu dodává, že vždy lze najít způsob, jak to udělat tak, aby to vyhovovalo všem. Řešením může být třeba email zaslaný rodičům alespoň s týdenním předstihem.Tuto variantu také několik z vás zmínilo. U Lussy to mají navíc promyšlené tak dokonale, že děti dostávají každé pondělí týdenní plán, v němž je přehledně napsané učivo včetně úkolů, co děti ten týden čeká a co mají do školy přinést.
Má to tedy ležet na učiteli?
V diskuzi pod nahrávkou Dneska si přineste bramboru, ze které jsem čerpala zasvěcené učitelské komentáře, zazněl názor, že přenesení veškeré zodpovědnosti za neobvyklé pomůcky na učitele neučí děti samostatnosti. Do jisté míry se s tímto názorem dá souhlasit. Ale myslím, že je třeba také zohlednit věk dítěte. Prvňáčci jsou zavalení spoustou novinek, na které musí myslet a které je potřeba hlídat, proto se není čemu divit, když požadované přinese sotva polovina třídy, obzvlášť když se učitel spolehne jen na ústní sdělení. Zatímco u starších žáků, kteří si bez problémů můžou neobvyklý úkol zapsat stejně jako ty běžné, by se při přiměřené časové rezervě dalo očekávat, že už si vše potřebné zvládnou zajistit. Obzvlášť v nejvyšších ročnících takové záležitosti už můžou bez problémů vše dokoupit sami.
Jak už jsem psala v diskuzi, vyučující by měl vzít v potaz i to, jak jemu samotnému nedostatek pomůcek zkomplikuje práci a podle toho se zařídit. Pokud to pro něj není zásadní problém a dokáže žáky i bez potřebného vybavení zaměstnat, není důvod nenechat vše na tom, jak to zvládnou sami vyřídit. Pokud mu ale nesplněný úkol zkomplikuje plánovanou hodinu, není od věci se na takovou variantu předem připravit, protože nastat může prakticky kdykoli.
Nejkurióznější pomůcky
Kromě toho, jakým způsobem se o tom dozvídáte, jsem se ptala i na nejneobvyklejší pomůcky, které jste kdy do školy museli přinést. Zprvu to vypadalo, že zvítězí Marinada se žížalou, ale konipas s adjou ji trumfly na celé čáře:
O tom, že kuriozní úkol může vzniknout i z pouhého přeslechnutí napsala uznevimco:
Po této zkušenosti má notýsek, kde si hned při vyučování zapisuje, co bude v následují hodině potřebovat. Takže odpadlo řešení nestandartních pomůcek na poslední chvíli, zrovna tak jako ranní trhání a hledání modelů (šípky, květiny, ovoce) na výtvarnou výchovu.
I papírenské zboží může být kuriozitou, pokud člověk neví, o co konkrétně se jedná. Překvapená byla takto neny, když měla dcera do školy přinést chlupaté drátky s pohyblivýma očima. Až v prodejně se záhada díky informované prodavačce vyřešila 😉
Připomnělo mi to situaci, kdy po celém městě nebyl k sehnání inkoust, protože s ním děti měly tvořit ve škole a každý si měl přinést jednu lahvičku. Na malém městě bohužel na to nebyly malé obchůdky připravené, takže úkol splnili jen ti nejrychlejší 😉 Naštěstí nakonec nebyl problém podělit se o inkoust v lavici, takže každý měl s čím pracovat.
Co říct závěrem?
S nestandardními pomůckami opravdu může nastat pěkná bojovka pro celou rodinu, obzvlášť když se o nich rodiče dozví na poslední chvíli, ať už díky zapomnětlivému školákovi, nebo učiteli, který úkol zadá ze dne na den.
Obecné řešení podle Vítka Březky spočívá v tom, že se všichni zúčastnění naučí vzájemně si vycházet vstříc a uvědomí si, že je potřeba tolerovat různá rodinná prostředí, čas rodičů, ale i učitelů.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Jo a ještě když se učili M, měli si přinést plyšového medvěda. Což jsme se docela rozmýšleli, protože den před tím přinesl Tomášek v notýsku zápis, že ve škole řádí vši. A taky jsme přemýšleli, jestli tam budou nosit zvířátka ke každému písmenku, kde je budeme shánět. :-/
Tak u nás se to zatím obešlo jen ovocem či zeleninou na druhý den. A na specialitky jako lepicí očička apod. máme třídní fond. 🙂
Jinak víčko od piva bysme taky asi nenašli,ale vlny naštěstí jooo. 🙂
Úkoly mých dětí dnes na nestandardní pomůcky nepřekonají zadání našeho šíleného profesora biologie – nutil nás chytat žáby a vrány, abychom měli co pitvat. Kolektivně jsme se vzbouřili a tento úkol odmítli splnit – pitva se nekonala.
Tuto metodu výuky jsem zažila jen v zájmovém kroužku – objekt pitvy (kravské a prasečí oči, králíka) obstaral vždy vedoucí.
králíčku, tak ještě štěstí, že jste to věděli s předstihem 😉
Petro,vzhledem k tomu,že u nás se najde max.nealko ovocné pivo a to většinou v plechovce,tak víčka nebyly a taky už hůře vidím nejen na dálku,ale i na blízko,tak nepletu a vlny nemám.No vyřešily to za mě kamarádky,vlnu,víčka a i fialovou mikinu na fialový den mi poslaly.
tvorenicko, děkuju 🙂
Každý občas zapomene, to se prostě stane. Myslím, že většina uč s tím počítá. Spousta věcí se dá nějak vyřešit a popůjčovat, když to ale nejde, tak myslím, že už by na to měla být uč připravená – ať už tak, že má sama náhradní pomůcky, nebo jinou práci pro ty, kteří by pracovat s ostatními nemohli.
Králíčku, s těma vrškama od piva teda taky nevím, asi by se musel taťka obětovat. Jak jste to vyřešili vy?
Vlnu bych asi ještě vyštrachala, ale taky myslím, že s tím může být v dnešní době ve spoustě rodin problém.
Taky ten problém máme donést občas něco co mají mít,jako naposledy 3 barvy vlny a víčka od piva,ani jedno se u nás už nevede.A minulý týden měli barevný týden,všechny barvy jsme měli,jen na pátek jsme se poněkud zapotila.To byl fialový den a Domča jako kluk nic fialového nemá a něco sehnat se rovná zázraku.
Super článek :-). Taky máme občas problém přinést do školy vše, co Adam má mít, ale většinou je to naše chyba, že zapomene buď Adam, nebo ve finále já to koupit :-).
Mobile Sliding Menu