Během léta sedm tisíc rodičů podepsalo petici proti metodické příručce ministerstva řešící sexuální výchovu na školách. Pokusím se o polemiku s názory rodičů, kteří se postavili proti.
V dubnu 2010 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Doporučení k výuce sexuální výchovy. Je to oficiálně první mate-riál, který doporučuje, jak postupovat při učení sexuální výchovy na základních školách. Spolu s tímto materiálem vydalo ministerstvo také příručku „Sexuální výchova – Vybraná témata“, z roku 2009. Oba materiály byly vydané jako podklad pro pochopení všech souvislostí a propojení sexuální výchovy s celým výchovně vzdělávacím procesem. Ke konci července se proti oběma materiálům postavilo více než 4 500 rodičů, kteří podepsali protest. K nim se záhy připojilo přes 100 katolických kněží. A střet názorů byl na světě. Na jedné straně snaha usnadnit a vyjasnit výuku sexuální výchovy na základních školách, na straně druhé snaha ponechat sexuální výchovu výlučně rodinám a ze školy ji úplně vyřadit. Stejný problém se v podstatě táhne už od roku 1995. Vždy na chvíli strhne pozornost, pak zase utichne.
Nejaktivnějším odpůrcem doporučení a příručky se stal Výbor na obranu rodičovských práv (dále jen VORP), který bojuje heslem: „Opravdu chcete, aby se vaše děti učily na základní škole souložit bez zábran a výčitek s kýmkoli, kdykoli a jakkoli?“ VORP sepsal šest bodů, které jim na materiálech a potenciální výuce vadí.
Polemika k vyjádření rodičů
1. Sobectví – Sexuální výchova je v materiálech vyloučena z kontextu manželství a rodičovství. Propaguje se autoerotika a vlastní sobecký zážitek bez láskyplného vztahu k druhé osobě.
Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách vychází z idey, že hlavním předpokladem pro aktivní a spokojený život je zdraví, kam patří i sexualita. Ta je opravdu spolu s potřebou spánku a jídla základní vrozenou lidskou potřebou. Sexualita není něco, co můžeme jen ledabyle přehlédnout a nevěnovat jí žádnou pozornost. Ona se přirozeně o pozornost hlásí sama. Odmalička se seznamujeme s vlastním tělem, dotýkáme se. Výrazně vnímáme, jaký vztah mají k našemu tělu hlavní pečující osoby kolem nás (většinou matka a otec). Je přirozené, že si malé děti sahají na svůj genitál, i na ostatní části těla. Budují si tak v hlavě kognitivní mapu svého těla. Budují si sebeobraz, tzv. tělesné schéma neboli body image. Masturbace přirozeně přichází s takovým zkoumáním, pokud děti nejsou hlídány a plácány přes ručičky apod. Některé dívky např. uvádějí, že si nepamatují, od kdy masturbují, protože to prostě dělají odjakživa. Je to přirozenou součástí sexuality. Jaký máme vztah k sobě, takový můžeme mít vztah k druhému. Nemáme-li rádi sebe, jen těžko nám půjde mít rád druhého. Nemám pocit, že se v doporučení nebo příručce propaguje autoerotika, píše se o ní jako o přirozené součásti zdravé sexuality. Význam rodiny a manželství je v příručce také zmiňován a je samozřejmě velmi důležitý.
2. Negativní dopad ve světě – Není pravdou, že školní sexuální výchova přispívá k odložení pohlavní aktivity do vyššího věku. V zemích, kde byla zavedena, se naopak tento věk snížil, mnohonásobně se zvýšila promiskuitu mládeže, výskyt pohlavních chorob a těhotenství mladistvých. (Např. Švédsko, USA, Velká Británie.) Některé země proto od této výchovy ustoupily.
Snížení věku iniciace pohlavní aktivity, zvýšení promiskuity, větší výskyt pohlavních chorob a těhotenství mladistvých – to je trend, který se objevuje obecně. Jsem přesvědčená o tom, že by školní sexuální výchova sama o sobě nezvládla spustit takový mocný trend. Mám naopak pocit, že bychom měli rizika dnešní doby vzít vážně a zajistit, aby se k dětem dostaly správné informace a včas. Oceňuji, že je v doporučení MŠMT např. upozornění na nebezpečí, které dětem hrozí při užívání internetu. Domnívám se, že je i pro nejsvědomitější rodiče nadlidský výkon držet krok s informovaností o všech přítomných rizikách. Představuji si, že by mnohé rodiny sexuální výuku na školách mohly přivítat jako nový zdroj informací, které by s dítětem mohly doma dál otevřeně probírat.
3. Předčasnost – Předčasné a názorné zasvěcování dětí do pohlavního života na I. stupni ZŠ ruší jejich vývoj v klidové předpubertální fázi, kdy se má rozvíjet cit, soucit a altruismus. Narušuje a ničí jejich zdravý stud, který je nejlepší zárukou oddálení pohlavního života až do stabilního vztahu.
Podle doporučení MŠMT by se měly děti během 1. stupně ZŠ zorientovat v poznatcích o lidském těle, naučit zdravotně preventivní návyky a ohleduplné chování k druhému pohlaví. Za velmi důležité považuji naučení se obezřetnosti při setkání s neznámými jedinci a schopnost odmítnout komunikaci, pokud je nepříjemná.
VORP nicméně upozorňuje na to, že by mohlo u dětí dojít k narušení zdravého studu. Souhlasím s tím, že předávání citlivých, intimních informací by měl dělat (kromě rodiny) empatický, citlivý, pozitivně smýšlející a dobře vzdělaný pedagog. Sexuální výchova na školách nemusí být přímo samostatným předmětem, může být vmezeřená (zejména na 1. stupni) do předmětů jiných. Pedagog by měl být speciálně vyškolený v otázkách sexuality. Nejdůležitější se mi však zdá, aby byl pedagog kvalitní osobnostně. Sám by se měl cítit volně při povídání o sexualitě a lidství. Měl by mít zájem o otevřenou diskusi, o kontakt s rodiči, měl by dbát o jejich informovanost. Měl by znát legislativu a být citlivý k náznakům porušování zákona v rodinách. A měl by si být naprosto vědom toho, že je pro žáky vzorem a podle toho citlivě zvažovat své výpovědi před žáky.
Napsal/a: Leona Prokopcová
