Nový ministr školství oznámil svůj první významný reformní záměr: školy by měly s rodiči uzavírat smlouvy o chování dítěte při výuce, aby se tak velká míra zodpovědnosti za chování žáků přesunula od učitelů směrem k rodičům. Může to pomoci?
Tímto gestem dává ministr najevo, že chce zvýšit vážnost učitelské profese a chránit pedagogy před narůstající agresivitou žáků. Jenže – byť by byl ministrův úmysl většinou učitelů uvítán – vidím v jeho realizaci spíše záplatování děr, a dokonce odklon od žádoucího směrování našeho školství. Když se podíváme do našich škol, zjistíme, že po dvaceti letech od pádu totalitního režimu jsou to právě ony, školy, kdo stále uchovává staré pořádky a zuby nehty se snaží ponechat způsoby demokratického soužití pouze v mezích formalit – formálních školních rad, formálních školních vzdělávacích programů, formálních žákovských parlamentů atd. Samozřejmě existují školy, které za vývojem společnosti nepokulhávají, ale dosud nelze jejich formu fungování považovat za obecný jev.
Děti jsou jiné, školy ne
Jestliže děti, na rozdíl od předchozích generací sebevědomější a zvyklé z rodin na možnost svobodné volby a svobodného vyjadřování svých názorů, jsou nuceny chodit do škol, kde o tato „práva“ přicházejí a kde pociťují nezájem o svou osobnost ze strany učitelů, potom lze plně chápat projevy jejich nevole. Navíc současní žáci své učitele v lecčem předčí, což rovněž posiluje odpor při vynucování si autority učiteli. Doba, kdy ve třídách seděla poslušná, učitelů se bojící masa, patří minulosti, s čímž se mnozí učitelé nechtějí smířit.
Většina drzého chování žáků vůči učitelům představuje nejen výzvu ke změně v přístupu k mladému člověku a volání po upřímném respektu, ale také důležité upozornění na to, že potřeby současných dětí jsou v oblasti vzdělávání jiné než dříve. Řada těchto potřeb se však skrývá mimo vědomí, a to dětí i dospělých, a objevíme je až tehdy, když se začneme tázat po smyslu vzdělávání.
Problémem je chování dospělých
Co vlastně nynější děti potřebují? Samozřejmě totéž co děti v minulosti: připravit se na samostatný život. Avšak právě zde, na cestě k naplňování tohoto úkolu, leží kámen úrazu. Oproti předchozím dobám nemají děti jasné dospělé vzory, neboť tradiční, přirozený řád společnosti je obracen naruby. Dospělí se chovají dětinsky, odmítají nést zodpovědnost, jsou posedlí touhou vypadat stále mladě, chtějí si volně a nezávazně užívat života, … A děti? Jsou toho nejen svědky, ale dokonce se často ujímají řídicí role a dospělým přikazují.
Dřívější kázeň v rodinách i školách se zakládala na úctě mladších ke starším. S přibývajícím věkem dítěte narůstala také míra jeho povinností, avšak nikoli vůči sobě, nýbrž vůči rodině. Dnešní děti mnohdy nemívají na starost vůbec nic, ba naopak zažívají kompletní celodenní servis. A jediná povinnost, která je jim uložena, povinnost vzdělávat se, je veskrze sobecky orientovaná: „Uč se, aby ses měl v dospělosti dobře.“ Jenže dítě ve srovnání s dospělými nijak nestrádá, a dokonce je nad zdravou míru rozmazlováno a zavalováno hromadami statků. Zato v dřívější rodině se nejvíce dostávalo tomu, kdo měl největší podíl na jejím zabezpečení, což děti nemohly být. Důvod k úctě dětí vůči dospělým byl takto zcela patrný.
Napsal/a: Jan-Michal Mleziva
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)
Ještě přemýšlím nad tím, jak jsem to napsala. Ono to možná vyznělo blbě – nechtěla jsem říct, že učitelky, které mají rodinu nutně musí šidit jedno nebo druhé. Jen si myslím, že v mém případě by to tak bylo. Ale to bylo jen na vysvětlenou, proč jsem učitelování pověsila na hřebíček.
Pěkný článek, ovšem nevím, zda smlouva bude něco řešit. Tak jako v každé službě záleží především na lidech. Takže dokud se nezmění lidi, asi nemůžeme žádnou výraznou změnu čekat.
Jo a Čtenářko – dcera chodí do 3 třídy, do školy šla s názorem, že nejlepší jsou přestávky a letos o prázdninách se školy nemohla dočkat. Měnila se jim třídní učitelka, má mnoho poruch učení, a přesto má školu ráda. Zkrátka záleží to na lidech, ale pozor na obou stranách, jak učitelé, tak rodiče. A musím přiznat, že na našich schůzkách je obvykle „nabito“.
čtenářko, ještě ti dlužím reakci, omlouvám se za prodlevu 🙂
Trefila ses, jsem učitelka, teda přesněji byla jsem a po zkušenostech už jí být nechci, protože mám pocit, že ani nemůžu – nedokázala bych to skoubit s rodinou tak, abych měla z práce dobrý pocit a netrpěly tím moje vlastní děti. Práce ve školství nejsou jen prázdniny, které kantorům věčně někdo předhazuje, ale hlavně je to dost velký nápor na psychiku a náročné na čas – aspoň pro mě to tak bylo, takže když jsem objevila jinou práci, která mě naplňuje a nevyčerpává, byla jsem ráda.
Jinak k tomu, z které strany na to která koukáme – já momentálně z té třetí:-) Mám dcerku v první třídě:-) Učitelku obdivuju a občas nechápu, co všechno musí řešit. Zrovna minulý týden měla dcera v deníčku zápis, že máme napsat, jestli děti mohou chodit do školního bufetu, protože někteří rodiče si to nepřejí. Sama ze školního bufetu nadšená nejsem, ale doma jsme si to vyjasnily, že dcera svačinky dostává, tak není důvod tam chodit. Nechápu, proč má tohle řešit učitelka. Prostě když nechci, aby tam moje dítě chodilo, tak mu na to ty peníze nedám. Nebudu tím zatěžovat učitele, aby o přestávkách kontroloval, kdo kam jde. Prostě mi to přijde jako nemístný požadavek na ni. A takových věcí, které by si měli pořešit rodiče doma, je mnohem víc.
Jinak o té radikální změně v postoji ke škole ti napíšu asi nejdřív za rok, když mi to připomeneš:-) Zatím nijak extra nadšená není, ale spokojená jo. Taky říká, že ve škole je to lepší než ve školce – a to svoji školkovou učitelku zbožňovala. V tomto směru je ale na nějaké závěry brzo.
čtenářka (opět bez podpisu…omlouvám se).
Petro, já myslím, že budeš asi učitelka, že? Já tedy neučím. Vmímám to pouze z pohledu žáka.
Dál to už pitvat nebudu. Koukáme na to každá z jiné strany a tak se nám stejná věc může jevit jinak.
Ale dám ti otázku. Všechny děti ve školkách mají většinou svoje vychovatelky (my jim říkali učitelky) rády. Když jde dítě do školy, tak má většinou také rádo svoji učitelku. To se ovšem během prvního ročníku radikálně mění. Místo „krásná škola“ slyšíš od dítěte ve druhé třídě „hnusná škola“, když se blíží školní rok. V čem to asi bude? Nemyslím si, že by to bylo pouze tím, že se žák musí začít trochu jinak chovat. Přizpůsobit se musí i ve školce a to je to dítě o hodně menší, než když nastupuje do školy. Proč tedy dítě takhle radikálně během jediného roku mění svůj postoj k učitelkám a celé škole?
čtenářko, on háček bude asi právě v tom, co si kdo představí pod tím „spoluvychovávat“. Ano, škola se také podílí na výchově dítěte, ale to hlavní by mělo ležet na rodičích, což je právě ten kámen úrazu. Škola je vzdělávací instituce a učitelé mají především učit, vychovávat mají rodiče. Ten podíl na výchově ze strany školy vidím spíš v tom, že v rámci probírané látky učitelé žákům také vštěpují jisté morální zásady apod., nebo přesněji řečeno utvrzují je v nich, prohlubují to, co mají dětem předat hlavně jejich rodiče. Pokud mají učitelé dětem předat nějaké vědomosti – a to je ten důvod, proč děti do těch škol chodí – musí na to mít prostor a toho jim moc nezbývá, když se mají zabývat výchovou, kterou evidentně zanedbali rodiče.
A to je ten důvod, proč má vzniknout smlouva se školou – aby si rodiče uvědomili, že jsou to oni, kdo má dítě vychovávat.
Dítě, kterému rodiče vštěpují zásady slušného chování a které je tedy tzv. vychované, se totiž ve škole nechová s prominutím jako zvíře, byť by byl učitel sebeslabší autorita.
Zuzino, já to vidím tak, že práce učitele má v sobě něco dalšího, než jenom předávání znalostí a to je spoluvýchova dítěte. Za dávných časů učili jenom muži a když už učila žena, tak jenom bezdětná. Myslím, že to mělo něco do sebe. Dnes vidím učitele jenom jako osobu stojící za katedrou, ale to je všechno. Možná proto nemají dostatek autority. Právě proto, že je žák jako jednotlivec vlastně v kostce nezajímá, takže proč by měl učitel zajímat žáka, že? Jak je psáno v článku, tak hrůza z učitele se už nekoná, takže si mají učitelé hledat cestu k žákům. Ale aby rodiče něco podepisovali škole… No to je skutečně směšné. Pokud je učitel k smíchu, tak to nezmění ani tisíc smluv s rodičem.
čtenářka
Ještě když se vrátím k tématu…celkem jsem překvapená jak málo rodičů má zájem třeba o to vidět,kdo vlastně učí moje dítě.ano patřím k těm co chodí na třídní schůzky,a jsem překvapená v jak malém počtu se tam sejdeme.Nejsou zase tak často,aby si rodič neudělal čas a opakovaně na ně chodí spíš ti,co dítě nějak problémové není.Když si ale dcera opakovaně stěžovala na spolužáka co ji opakovaně různě žduchal,bral jí věci a já to chtěla pořešit s rodiči i učitelkou tak tam prostě rodiče nepřišli.Takže jsem to museli řešit individuálně,mimo území školy.Takže pokud rodiče nechtějí,tak je nikdo nedonutí..
Čtenářko,budu se opakovat,ale vždycky záleží na lidech.Nevím kde si studovala a jak objektivní nebo osobní je tvůj názor,ale trošku mě zaráží jak je možné, aby na té škole kam jsi chodila, byly naprosto všichni takový učitelé.Tzn. všichni si bez zájmu odučili svoje a ná vás jako žáky kašlali…
Mě strašně ,,baví“ jak si skoro všichni myslí,že povolání kde není vidět výrobek,musí dělat lidé srdcem a ne ještě chtít dostat zaplaceno.Upřímně,kolik z vás,by si stouplo za ten stůl a tu práci dělalo dle vašich představ,ono to není jen o opravách písemek…ale já nejsem učitelka tak do toho nebudu vrtat.Z druhé strany,je požadováno vysokoškolské vzdělání,tak proč by měli být zaplaceni jako ten kdo má vzdělání nižší.
Jo, já se nepodepsala.
čtenářka
Petro, já jsem psala, že to není práce lehká. Jde hlavně o onen přístup učitelů a učitele, Žák je ve finále nezajímá. Prostě si odučí svojí (většinou podle jednoho sešitu, který po někomu zdědili a nebo ho používají 20 let), opraví písemky, občas mají dozor. Ale o tohle vůbec nejde. Jde o to, že ta práce je nejtěžší v tom, že se musí přiblížit žákům a o to nemá současné kantorstvo zájem. Zajímá je jenom to, že mají dostat přidáno.
Alespoň tak to vidím já, jakožto ne moc dávná žačka. Píšu to tak, jak jsem to jako žačka cítila já a snad všichni jenom u nás ve třídě.
čtenářko, vážně máš pocit, že učitelé to mají snadné?
Já se musím smát. Smlouva školy s rodiči. Ti učitelé to chtějí mít očividně supersnadné. Když si vzpomenu na to, jak na naší střední udělali tzv. práva žáka na odvolání se proti známce, udání učitel, protože chodí pozdě na hodiny a podobně (samozřejmě nevyučitelné v praxi) a zavedli tzv. studentskou unii (v dobách, kdy všechno bylo unie po vstupu do EU), což byla jenom taková maškaráda pro okolí a když žáci něco opravdu chtěli, tak stejně měli smůlu, tak si říkám, nejso náhodou oni učitelé přeplacení? A to se budou sundavat platy lékařům, kteří si zaslouží pořádné peníze za svoji práce asi 100x víc než nějká kantorka.
Ne, není to lehká práce. Ale pokud je zajímá jenom jejich výplatní páska a dělají svou práci tzv. aby se vlk na.ral a koza zůstala celá (lidové rčení, tak doufám, že tím slovem nikoho nepopudím), tak ať se nediví, že to ta děcka ví.
A jelikož nejsem registrovaná a nemáte anonymní příspěvky moc v lásce, tak se podepíši
čtenářka.
Mně se z celého článku nejvíce líbí poslední dva odstavce, tam bych asi hledala cestu. Myslím, že smlouva nic moc neřeší, ale jak je řečeno v názorech přede mnou, lepší něco než nic.
Tohle je docela dost těžké téma… Vždycky bude záležet na úhlu pohledu, není učitel jako „učitel“ a zrovna tak není dítě jako „dítě“, co tím chci říct? Že ne za každého učitele bych dala ruku do ohně… a ne každé dítě umí poslechnout…
Stejně tak je to s rodiči, někteří se školou spolupracují, chodí pravidelně na schůzky a informují se na prospěch a chování svého dítěte… a jsou i tací, u kterých je darmo mluvit…
Na mě to působí jako snaha donutit rodiče, aby více spolupracovali se školou a s učiteli a aby více dbali o výchovu svých potomků. V tomto ohledu jsem jednoznačně přesvědčená o tom, že vychovávat dítě mají rodiče, kvůli tomu (kvůli výchově) nechodí do školy, do školy chodí kvůli vzdělání a ne, aby obtěžovali a rušili učitele při jejich práci. Nehledě na to, že do školy jde dítě v 6 letech (nebo v 7 letech) a to už má základy jasně dané – od svých rodičů.
Neumím říct, jestli to pomůže…
Ale říkám si, někde se začít musí…
Anonymní docela by mě zajímalo dokončení myšlenky…Proč si učitelů nikdo neváží?a mimochodem,ty jsi schválila,že se tvůj syn baví ve vyučování natáčením na mobil?
No nevím, můj syn jedmou natočil na mobil a po-té mi ukázal jak u nich ve škole (ještě na zš) probíhá výuka chemie. Učitelka probírala látku ,nicméně většina děcek se spolu bavila a hluk ve třídě byl jak o přestávce.Učitelka se ani nesnažila zjednat pořádek a to prosím byla jejich třídní. Vůbec se nedivím že učitelů si nikdo neváží,víte proč….
Přijde mi to jako obrana učitelů,protože nemají moc možností jak dítě potrestat třeba za nevhodné chování.Nemohou je nechat po škole,opakované poznámky vedou spíše k výsměchu.Zkrátka si myslím,že tu nejdůležitější úlohu má mít rodina.A pokud dítě donese poznámku a rodič jen protočí oči ve smyslu-co zas ta učitelka má,tak si to dítě snad ani neuvědomí,že něco provedlo…Sice ,když si vzpomenu na dobu kdy jsem do školy chodila já,tak někteří učitelé byli přímo postrachem hlavně těch divočejčích spolužáků,ale nedovolili si k nim tolik jako když jsme měli nějakou tu panučitelku s uječeným hlasem,ale bez autority:-(
Z toho mi vyplývá pokud rodič nedá dítěti nějaké vzorce chování k lidem,učitelům,tak ani amlouva mezi školou a rodiči nepomůže…
Ta myšlenka mi nepřijde špatná, ale je to jako u všeho – záleží na tom, jak se uvede do praxe. Může to být ku prospěchu věci, ale taky naopak – jen přibude další papírování, kterým jsou už teď školy, resp. učitelé docela dost zavaleni. Navíc se obávám, že nějaká smlouva chování řady rodičů nijak nezmění, stejně jako vzdělávací programy nezměnili řadu škol. Na druhou stranu, pokud to nakopne aspoň několik z nich…
Mobile Sliding Menu